Předpověď se vyplnila, už dva dny jsem zavřený v autě a leje a leje a leje. Žádná sláva. Občas přestane, tak hurá na pokec se sousedy, dát si společnou kávu, doladit plány a honem zpět.

A občas ani tu kávu nestihneme vypít a už je tu další déšť. Kdyby se aspoň dala říct přeháňka, ale my tady máme doslova potoky vody. Naštěstí jsme se strategicky přemístili na kopec nad městem, stojíme na asfaltu a možnost velké rozvodněné řeky z hor nad námi by tady hrozit neměla.

Kousek od nás je všem známá čerpací stanice Anibal, kam si všichni jezdíme jednak pro plyn a hlavně natankovat vodu a zbavit se toalet. Tam to vyplavilo i kemp.

Připojuji Zdendy příspěvek na FB jak to kolem nás vypadalo. Jedna velká hrůza.

Zrovna tak Aguila, kam jezdíme nakupovat se změnil k nepoznání https://www.facebook.com/reel/1182838613484261

 Městečko Vilarikos, které je 10km od nás a kde jsme byli před pár dny na kolech. https://www.facebook.com/zdenek.janacek.77

 Ale na druhou stranu, sluníčka jsme si užili vrchovatě a tak není na co si stěžovat. Holt nám pár dnů bude pršet. A jak se říká, „větru dešti neporučíš“.

Stále prší a prší, chvílemi dokonce neprší, ale už je toho dost. Jedeme krásnými oblastmi a pravda, moc do dáli nevidíme.

Ale, tak, člověk nemůže mít vše a jak jsem říkala, sluníčka jsme si užili vrchovatě, tak máme holt změnu. Ještě se vrátím k Águilas, kde má být za pár dnů tradiční karneval. Kousek před Águilasem je benzínka Anibal, kam si všichni z této oblasti jezdí pro vodu a vyprázdnit vše co potřebují, hlavně toalety.

Za tři eura dostaneme klíč od kohoutku z vodou a zároveň se dostaneme do kóje, kde se vylévá toaleta. Hned vedle benzínky je velký kemp, kde vždy stojí spousta aut.

Kemp je celoročně plný, a tak nějak nám to nikdy nedávalo moc smysl kempovat zrovna zde. Hned u hlavní silnice, no, nic moc.

Benzínka je v dolíku a jak je vidět na videu, docela krutě to odnesla. Když jsme odjížděli z Pulpí směrem do vnitrozemí, chtěli jsme tam natankovat plyn, ale ani jsme na benzínku nezajížděli. Sice fungovala, plyn bychom asi natankovali, ale všude bylo veliké množství bahna.

A tady jsou ještě fotky ze známého rákosí, kde je další česká komunita, která se sem každý rok na celou zimu nastěhuje.

Viděli jsme, že tam v rákosí jsou naši, ale jak se dostanou ven, je nám záhadou. Příjezdovou cestu vzala voda, která vytvořila ohromné koryto.

 

No a my jedeme dál španělským venkovem. Zdendové vybrali naprosto ohromující trasu. Tak jen pár fotek.

Jedeme po silničce, která je tak zapomenutá a odlehlá, že jsme za dva dny potkali pouze dvě auta.

Potkat jedno auto denně je naprosto unikátní, tak jako tato silnice a místo. Pravda, občas mi bylo drobet úzko, ale už jsme jeli horší cestou.

První den jsme jeli do městečka  Fadrigue, které je překrásné a které jsme si chtěli prohlédnout.

Pro fajnšmekry přidávám číslo silnice. 

V  Fadrigue je parádní stání pro obytná auta. 

Dnešní trasa je: 

Tak trošku popojedeme.

Z Villarikos jedeme směr Yeste nádhernou krajinou.

Kluci opět zvolili překrásnou trasu ohromným chráněným územím, která byla drobet adrenalinová.

Řekla bych, že pro mne teda docela dost, ale stálo to za to. Uzoučká silnice a jedna zatáčka za druhou.

Ale stále prší a deště nás doprovázejí už pět dnů.

V Yeste mají pro nás nachystané další stání pro obytná auta.

Stoupáme si na okraj a chvíli, než přijde další přeháňka povídáme.

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

 

Další den nás opět provází déšť a za mě, už to začíná být docela otravné. Vše už máme navlhlé, a protože jsme poměrně vysoko, tak je i chladno.

Cesta do městečka Bogarra byla taky úžasná, jen je škoda, že díky přetrvávajícímu děsnému počasí moc toho nevidíme.

 

Další Zdendovo video z cesty. Klikni na tento odkaz.

 

No a perličkou na dortu je cesta do městečka Bot k známému stříbrnému vagonu na Vía Verde.

Ovšem, než dojedeme do Botu, zastavujeme na nádherném stání pro obytná auta na dostřel města Mataraňa.

Tam už jsme se Zdendou byli. Dokonce jsme se vydrápali až na hrad nad městem, ale toto stání je úžasné.

Vše zdarma a s naprosto luxusním výhledem na město. Večerní nasvícení hradu a městečka pod ním musí být zážitek. Město Mataraňa vřele doporučuji k návštěvě. Je překrásné.

Nicméně, my jedeme dál a o pár kilometrů další malé město a další stání, opět plně vybavené.

Jen jsme místo okoukli a už jedeme směr Bot. V Botu jsme už několikrát byli, vede tady naše stará známá známá Vía Verde z Xerty se spoustou tunelů, ale nikdy jsme sem nejeli autem.

Zdendové vybrali cestu přes kopečky a to ještě vůbec nevíme, jestli se na cestu vůbec dostaneme, jestli nebude nějaký pro nás zákaz.

Na Goole to vypadá pro mne velmi divoce, pro kluky zajímavě. Taky musíme brát v potaz, že už více jak týden prší a viděli jsme spoustu sesuvů svahů na silnici, takže zvýšená opatrnost je na místě. Ukazuje se, že bychom se na silnici vejít měli.

Máme první krásný den po nekonečném dešti. Dneska je devátého a když to vezmu kol a kol, tak nám propršelo devět úžasných dní v řadě. Za těch devět dní jsme viděli sluníčko jen pár minut a číhali jsme na chvilkovou přestávku v dešti, abychom venku prohodili pár slov se Zdendou a Alenkou.

Stále jsme se pohybovali v nadmořské výšce přes tisíc metrů, což je tady ve vnitrozemí zcela běžné. No, a tak si říkám, že počasí na dnešní cestu jsme dostali za odměnu.

Odbočujeme na silnici na Bot a číháme, jestli nebude nějaké omezení. Je, ale naštěstí se vejdeme.

Cedule hlásá maximální délka 8 m a my máme něco málo přes 7,5 takže bychom se vejít měli.

Jedeme jako první a hlídáme místa, kde bychom se mohli případně vyhnout protijedoucímu autu. Na celé trase jsme objevili jen dvě místa a to ještě velice, velice malé a nad svahem. Riziko utržení svahu veliké.

My bychom tam nemohli zajet, to ani náhodou. Zdenda vymýšlí cestou strategie, jak se vyhnout, že bychom museli přesvědčit protijedoucí auto aby zajelo nad svah, protože s námi by se utrhnul.

No a pokud by byl řidič jen trochu méně zkušený, nemuselo by to dopadnout dobře. Tak jak Zdenda nahlas přemýšlí co by se dalo dělat, tak já potichu blednu.

 A když k té svojí samomluvě a probírání strategií přihodí sesutý svah a my bychom museli celou cestu couvat, tak to jsem už na mrtvici. Na celé cestě není jediné místo, kde bychom se v případě nouze mohli otočit. Nejhorší je, když Zdenda v jedné ruce drží volant a druhou natáčí na osmíka.

Tak to jsem hodně nervózní a když ještě zajede co nejvíce ke kraji, aby měl jó výhled, tak to už jen zhluboka dýchám a začínám se jako ateista modlit. Však Zdendovo naprosto úžasné video hovoří za vše.

Použil data ze Zdendovi palubní kamery, z naší kamery a z osmíka. Takhle zrychleně je to zábavné, ale opravdu jsem se občas hodně bála. Jedna zatáčka za druhou a cesta se mi zdála nekonečná. Pořád padáme dolů, a to poměrně prudce.

Naštěstí je krásně, ale i tak je to teda docela náročné. Zdendu s Alenkou už známe spoustu a spoustu let a něco jsme už společně projeli a absolvovali. Každý jiný cestovatel by nad námi zlomil hůl a řekl by, že s Janáčkem už nikdy nikam nepojede.

U Zdenda a Alenky víme, že si cestu užívají a jsou nadšený.

Neznáme žádné jiné kolegy, kamarády, cestovatele v obytném autě, kteří by z této silničky byli tak nadšený.

Pravda, já jsem asi největší bázlivec z naší skupinky, ale nakonec, když už se silnice tolik nezatáčí a tolik prudce neklesá, tak i mě se to nakonec líbí.

Jen kdyby Zdenda držel volant oběma rukama. To by mi bylo hned lépe. Ale na druhou stranu vím, co už jsme vše spolu projeli a bylo to vždy velmi bezpečné. Jen se občas už vidím na dně strže.

Bot je malé město, kde stojíme vyloženě pár metrů od Vía Verde.

Stání tu není zakázáno a hlavně, je tu bezpečno. Aspoň podle nás.

Plánujeme několik cyklovýletů, ale ne po Vía Verde, ale po okolních cestách.

Tak uvidíme, jak to vše půjde. Počasí hlásí na zítra pěkně, slunečno a my bychom si pěkný výlet zasloužili.

Naprosto úchvatné video z dnešní etapy. Klikni na tento odkaz. 

Trasy cest: 

9.3.2025

8.3.2025

7.3.2025

6.3.2025

5.3.2025

Dlouho plánovaný, ještě déle očekávaný a tak dál, dnešní výlet na kolech. Už se všichni strašně moc těšíme a tak, jak předpověď hlásala, kupodivu, i bylo.

Krásné počasí se nám dneska vyklubalo, tak hajdy do sedel a jedeme. Jen máme maličko problémy s Dickem. Stále v brašně kňučí a chce běžet s námi. Zkrátka, sezení v brašně ho vůbec nebaví a my tak nějak nevíme co s tím. Domlouvání nepomáhá, dobrůtky nepomáhají a i když nám kamarádka Iva, velká chovatelka radila chválit a chválit, tak i to se míjí účinkem. Na druhou stranu, nemůžeme se plně podřizovat pejskovi, musí se naučit s námi jezdit. Zdenda Dicka, když to jde dá na zem a on běží vedle nás, ale jen, když to jde. To metelí dvacetikilometrovou rychlostí i poměrně hodně uběhne. Ale bohužel, těch míst, kde může běžet vedle nás je málo. Pak ho dáme do tašky, trošičku si odpočine a zase začne kňučet, což nám všem leze na nervy. Tak už jsme dneska druhou půli cesty sáhli k peskování a usměrňování a myslím, že to maličko pomohlo.  Nicméně jedeme do hor, které jsou všude kolem nás, ale kus cesty stejně musíme po Vía Verde, protože dlouhodobé deště z minulých dnů naši plánovanou cestu proměnily v jedno bahniště. Dojeli jsme jen kousek ke klášteru FontCalda, kde je jednak velká odpočinková zóna s grily a hlavně, moc hezká cesta podél říčky. V létě to tu musí být úžasné, ale na druhou stranu, Španělské letní vedro zvládá málokdo.

Nejznámější je kostelík a svatyně Panny Marie z Font Calda.

Místní název pramení od pramene minerální léčivé vody, která vyvěrá o teplotě asi 28 stupňů hned nalevo od řeky. Svatyně La Fontcalda je doložena od 14. století, kdy tady skupina trinitárních mnichů založila klášterní komunitu. V roce 1753 byla zahájena stavba současné svatyně v neoklasicistním stylu. Pannu Marii z Fontcaldy uctívají dvě města: Prat de Comte a Gandesa, která slaví své poutě v různé dny. Legenda praví, že Panna Maria nikdy neopustila jedno nebo druhé město a vracela se na toto krásné místo pokaždé, když ji jedno ze dvou měst chtělo umístit do svých kostelů. Jsme jen pár desítek metrů od cyklostezky Vía Verde. Stačí jen odbočit ke klášteru, který je z cyklostezky krásně vidět a máme další příjemný zážitek z krásného místa.

No a my jedeme dál do příšerného kopce. Dick opět dostal volno a metelí do kopce, jen se mu od tlapek práší. Za strastiplnou cestu jsme odměněni přenádherným výhledem do dáli. Hluboko pod námi je klášter a my už jsme parádně vysoko. Obloukem jedeme domů na zasloužený pozdní oběd. Zítra je den odpočinku a pak, jestli to jen trochu půjde, což by podle předpovědi mělo, pojedeme ještě na jeden výlet a pak už hurá na ryby.