5.1.2025 Guelmim - Maroko

Takže, máme internet, máme novou plynovou láhev, máme nový olej v převodovce, můžeme se už konečně vydat do vnitrozemí, ale Zdendovi se stále nelíbí řazení.

Zkrátka se spojkou se něco děje a není to dobré. S nemocnou spojkou je docela riskantní vjet do Atlasu.

Ranní odjezd z Al-Ajún, nic moc. Ale fontánu mají krásnou. 

Musíme se vrátit až skoro do Guelminu a tam odbočit do vnitrozemí. Dříve to nejde, nejsou silnice a možná je to jen dobře.

Aspoň se ukáže, co je se spojkou, jestli nový olej pomůže nebo je závada opravdu větší.

 

Městečko Tarfaja, kterým už jsme jen projížděli, ale tentokrát tady zastavujeme na oběd. Krásná stavba samozřejmě, správní budova, policie atd.

Stojíme na pobřeží, protože všude jinde by to bylo hodně náročné.

Nicméně, Tarfaja je velmi známé město díky spisovateli Antoinem de Saint – Exupéry. Exupéry v roce 1926 začal pracovat jako pilot u letecké společnosti přepravující poštu mezi Francií a Senegalem.

Tarfaja byla centrem španělského protektorátu Cabo Juby (mys Juby) a právě mys Juby byl jednou ze zastávek na této trase. O pár let později byl Exupéry dokonce jmenován velitelem stanice, kde strávil víc než rok.

Maličko mi to připomíná film Tanec s Vlky. Napsal zde svůj první román Kurýr na jih. No a poušť ve vnitrozemí mu dala inspiraci k románu Malý princ. Vřele doporučuji, krásná četba. Pilot havaruje s letadlem v poušti a tam se potká s malým klukem, malým princem z neznámé planety. Na počest Exupéryho je zde památník s malým dvojplošníkem.

Ten je moc hezky vyvedený. Uvádí se, že v Tarfaja je 22 památek na tu dobu, ale většinou jsou zchátralé, nebo ruiny anebo vyloženě vybydlené, opuštěné a tak podobně.

Jedeme okolo spisovatelova muzea, ale je zavřené a v dost zuboženém stavu. Jinak Tarfaja nestojí za návštěvu.

 

Byla jsem v poslední Marjane dokoupit zásoby na cestu. My bychom měli kousek před Guelminem odbočit do vnitrozemí, a tak další Marjánu která je právě v Guelminu mineme.

Tak jen pár fotek z velkých potravin, které jsou pro nákup, pro nás asi nejvhodnější. Ceny násob x 2,5. 1 Dirham je za 2.50 Kč. Hlavně, mají na regálech ceny což nám uleví ve složitém domlouvání s trhovci.

Jak jsem se už zmiňovala, ceny na trhu jsou možná jen pro nás vyšší než v obchodě, ale tak to je. Takže na trhu nakupujeme jen v případě velké vzdálenosti k další Marjane.

 

Nicméně, před Vánoci se v Čechách hodně řešila cena másla. Tady jsou běžné ceny v Marjane. V malých prodejničkách jsou ceny vyšší, ale opět, protože nikde nejsou ceny, tak jen možná pro nás.

I pokud si nedopřáváme možná lepší kvalitu od Président a sáhneme po místní výrobě, tak si stejně moc nepomůžeme.

Máslo tady kupuji bratru za 47 Dir což je krásných 118,- Kč! Koupit si jablka je stále luxus a s nějakou akční cenou jsme se ještě nesetkali. Tady si na akční ceny moc nehrají. Občas je zajímavé, že třeba balení špaget je lacinější než akční trojbalení s přepočtem na jeden kus, ale cedule hlásá AKCE!

S tím už jsme se několikrát setkali. Nebo balík 6ks mléka se honosí velkou cedulí AKCE a cena a když jdu do regálu, tak cena za jedno mléko je úplně totožná jako akční cena.

Hovězí a velbloudí maso je skoro za totožnou cenu. Ta se nijak neliší. Tady je ukázka velbloudího masa, hovězí je hned vedle.

Velbloudí maso jsme nejedli a jíst nebudeme. Mám blok to uvařit a sníst. To je to samé jako nikdy jsem nejedla koňské maso a když ho někde v obchodě zahlédnu, tak se hned odvracím. Chápu, že to může být zdravé, pro lidi trpící dnou skoro jediné maso, které by měli jíst, ale já vidím ty nádherné velké oči, ušlechtilou postavu, ladný krok což toto vše je společné pro oba dva druhy a jíst to zkrátka nemohu.

A to jsem se dočetla, že aby se velbloudí maso dalo dobře připravit, musí to být z mladého velblouda a to bych už vůbec nemohla.

 

Spojka se stále zhoršuje, Zdendovi už skoro vůbec nejde řadit a je jasné, že ‘’Hjůstne máme  problém“.

Padlo rozhodnutí, že pojedeme co nejrychleji do Guelmimu, které je velké, budou tam i velké servisy a musíme opravit spojku.

Skutečně, naštěstí jedeme po dálnici, protože i jen přibrzdění a přeřazení začíná být téměř nemožné. Samozřejmě, je sobota a neděle před námi, což je všude zavřeno. Klasika.

Vracíme se zpět k Marjane, kde jsme už přespali, ale kde jsme stát neměli a nechtěli. Díky za toto stání. Dojíždíme pozdě večer, ale už nezařadíme, nepřeřadíme. Těch několik kruháků, které musíme absolvovat nám dalo zabrat.

Už řadíme jen přes startér. Ten je naštěstí úplně nový. V neděli zjišťujeme kde jsou tady větší servisy, nová spojka nás nemine.

Dnešní trasa je: Není, velitel vozu nedodal, ale ujeli jsme něco kolem 450 km.