7.1.2025 Guelmim - Maroko
Stalo se něco neskutečného. Včera někdy kolem druhé hodiny jsme si objednali novou spojku a dneska v deset je u nás, a to cestovala přes půlku Maroka. Někdo ji musel zabalit, dát na poštu nebo nějakého kurýra a přivézt k nám do Guelmimu.
Skvělé, ani tomu nemůžeme věřit. Mechanici se hned dávají do práce a vypadá to, že odpoledne už budeme moci odjet. Zkrátím to.
Máme novou spojku, Zdenda se slečnou auto projel, hlavně abychom neměli obavy, že jim chceme bez placení odjet, mechanikovi žádný šroub nepřebyl, což je dobré znamení, že nám cestou neupadne půlka motoru,
zaplatili jsme v kanceláři velké peníze, mechanikům dali za dobrou práci dýška do kapsy a tak podobně.
Se slečnou jsme se rozloučili s pozdravem na tvář, všem jsme díky a velkou spokojeností s rychlou a perfektní prací, máme a odjíždíme. První zatáčka a něco nám okolo kola dře. Zdenda lehce znejistěl, tak mu říkám, objedeme kolem dokola blok, tady jsou všude odbočky pravoúhlé a opravdu, něco nám u kol drhne, či jak to říct. No nic, vracíme se a začínáme zkoumat kde je problém. Třeba je to jen uvolněný, nedotažený kryt motoru u kol. To je spíš moje zbožné přání. Náš mechanik strčil ruku k tlumičům a hned se ví.
Tak problém je v tlumičích. Možná tím, jak se motor zvedl na heverech, možná je to náhoda, možná se už tlumiče hlásí o výměnu, ale zkrátka, oba dva tlumiče jsou špatné. Kamarád na telefonu říkal, že jestli to máme nějakých pět tisíc kilometrů, tak to ty tlumiče vydrží, ale máme domů jet s vrzajícími koly? S nepříjemným zvukem? To už jsme si zažili až do Španělska. Vrže, nevrže, rachtá, nerachtá, teď to vrže méně, nebo ne, teď to zase vrže víc? Díky, to už mám za sebou. Než jsme odjeli a když dělali Zdenda kontrolu podvozku, tak o tlumičích mluvili, že jak na jaře přijedeme, hned je vyměníme.
Už na podzim viděl, že tato zimní cesta by měla být jejich poslední, ale to myslela spíše z preventivních důvodů. Nicméně, tlumiče se rozhodly a my stojíme před rozhodnutím co dál. Řekla jsem, že když už jsme tady a když už nás tady znají a když nás tady mají rádi a udělali jsme si tady vlastně dobré jméno, tak proč to rovnou tady neudělat. Nechat objednat tlumiče nové a bude to. Další dva dny strávené na stojkách nás už nerozhází. Naštěstí stojíme ve vedlejší ulici, poměrně široké. V noci je tady absolutní klid.
Hned pár metrů od nás je pekárna baget a placek, kam chodím každé ráno pro teplý chleba k snídani, na rohu je velká zelenina, kde už mě znají a při venčení Dicka nás už zdraví majitelé místních obchůdků. Z dílny nám dali elektriku, mohli jsme tam vylít senkrovnu a všelijak o nás pečují.
Naúčtovaná práce byla taky ve velmi rozumné ceně, tak holt se tady ještě chvilku zdržíme. Koho budeme v Čechách zase shánět, přemlouvat, čekat, kdo má kde jakého známého a tak podobně. Do večera máme vymontovaný jeden tlumič, aby se vědělo, co má slečna objednat. Bohužel, bude to objednávat až zítra ráno, tím máme jeden den v háji. Dříve to prostě i přes největší snahu nestihli vymontovat.Stejně skončili pomalu v osm večer.
No a jsme zase bez kol.
A to jsme měli v plánu kousek za Guelmim je kemp, kam jsme dneska chtěli dojet, vydechnout, natankovat čerstvou vodu, vzpamatovat se, uklidit a zítra už pokračovat dál. A vše je jinak.