14.1.2025 Agdz - Maroko
Ještě, než se pustíme na cestu do Atlasu, zajeli jsme se podívat na známou dunu Tinfou.
Všude je o duně psáno, jako o pozoruhodném kopci písku. Je to opravdu docela zajímavé.
Všude skalní podloží, kolem nás kopečky, ale jen jedním směrem na Alžír otevřená planina, Sahara, odkud vane vítr a samozřejmě přichází i písek.
Tak jsme se podívali na dunu Tinfou a můžeme jet dál.
Nicméně, zaujalo mě, jak tady bojují s pískem a potažmo se Saharou, která má stále rozpínající tendenci.
Ze suchých palmových listů vytvoří nízké plůtky, které postaví do směru převládajících větrů a navátého písku. Možná je pod viditelným plůtkem další pozemek už zavátý,
Každopádně i toto je účinné. Bohužel, jsme v oblasti, kde je málo spodní vody, a tak vysazení palem, které potřebují vody hodně je zatím nereálné. Takže aspoň tak tady bojují s pískem a Saharou.
Další větší vesnice, maličké město, kterým projíždíme do cíle naší cesty městem Agdz je názornou ukázkou toho, jak jsem minule psala.
Asfaltová silnice vede skrz město, je to hlavní tah, ale na vedlejší ulici už asfalt nevybyl. Zkrátka, hlavně ať se pohodlně projede a co je po stranách už není tak důležité anebo, na to už zkrátka prostředky nevybyly.
Je to děsivá představa tady bydlet. Když se zvedne jen trochu větru, vše je v oblacích prachu. Vůbec si neumím představit jen tady usušit prádlo na šňůře.
Ale lidi jsou tady na to zvyklý, tak ostatně, nic jiného jim nezbývá. Na hlavní květe a jak vidíme, všude spousta průvodců do pouště, beduínů na kraji města obchodů dostupných velbloudy na výlety, několik půjčoven čtyřkolek a terénních aut.
To vše zaměstná další spoustu lidí. Opravářů, restaurace. Prodejny šátků do pouště a oblečení pravých beduínů. Zkrátka, směs všeho možného.
Opět se vracíme do ještě Anti Atlasu, který je před námi a jak je vidět, i města jsou čím dál tím hezčí. A i kdyby to byly města před rozpadnutím, tak na vjezdovou bránu si potrpí.
Ta musí být monumentální a čím je město větší, tím je vyšší a propracovanější. Už máme pěknou sbírku vjezdových brán z měst, kterými jsme projeli.
Zrovna tak brána na pozemek je vždy pěkná. Pozemek může být oplocený drátem a palmovými listy, uprostřed rozpadajícího se domu, ale brána musí být pěkná.
A zase se dostáváme na hlavní tah a perfektní silnici. Chvílemi jedeme údolím řeky Draa, která je sice dost zakalená, ale je to jediný zdroj vody široko daleko.
Okolo se rozkládají sady datlové palmy tzv. palmérie. Je to osvěžující pohled po nekonečných pláních kamenité západní Sahary.
Město Aghz je malé, pouhých 10 tisíc obyvatel a má několik možností stání.
Zajeli jsme se podívat na jedno doporučené.
Parkoviště mezi baráky na prachu se nám teda vůbec nelíbí.
Nakonec, jak jinak jsme skončili v jediném místním kempu, který má slušné recenze.
Chvíli jsme tady ve dvou autech, ale nakonec opět sami. Až k večeru přijeli kolegové z Německa.
Opět jak to kulantně říct, sociálky jsou zajímavé, ale v pohodě.
Kemp se na stránkách pyšní bazénem, ale smočit se a zaskočit ve vodě, tak to opravdu nehrozí.
V lednici mám krásných 16 °C, což mě zrovna nenechává klidnou. Opět je po čase nutné vyčistit trysku a celé vedení plynu. Zdenda se už v této operaci perfektně vyzná.
Za ty roky přesně ví, kde, jaký šroubek povolit a co a jak vyčistit, profouknout. Já jsem si alespoň vymyla lednici, vymyla mrazák a můžeme vše stěhovat zpět. Naštěstí v lednici nemám žádné extra zásoby, vlastně je skoro prázdná, což není u nás zrovna obvyklé.
Neobvyklé jsou ceny v potravinách, a tak nakupuji jen to nejnutnější. Žádné lakominy a dobrůtky, jak jsme si už ve Španělské zvyklosti. Ovšem k večeru jsme šli hned u kempu do restaurace na tajin a berberskou omeletu.
Když byl Zdenda na průzkumu přišel celý natěšený, že mají pivo a víno. No, restaurace s názvem Francouzská restaurace, by mohla něco podobného nabízet.
Každopádně nás láká ochutnat berberskou omeletu a další tajin. Jestli bude pivo a víno, je jedno.
Už více jak 5 týdnů abstinujeme, a tak nějak jsme si zvykli. Po docela krkolomné domluvě, že máme slíbené pivo a víno majitel sedá na prskolet a odjíždí do dáli.
Chvilku se dohadujeme, jestli jel pro kus krávy, protože tajin má být hovězí anebo pro kolegu berbera, aby udělal omeletu. Vše je jinak, pan majitel kamsi dojel pro třetinkovou lahvičku piva a sedmičku červeného vína. Řádně zabalené do ubrousků máme kýžené nápoje, berberskou omeletu a tajin.
Vše je dobré.
Jen to víno a pivo stálo víc jak naše jídlo. Ale aspoň ochutnáváme Marocké víno a je výborné.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. Mimochodem, je moc pěkné :-)
Cesta do Agdz :
