21.1.2025 Volubilis - UNESCO - Maroko
Volubilis, Fez a Meknés je trojlístek zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO.
Míříme tedy k první památce a tou je Volubilis, starověké římské město. Veliké parkoviště je placené a nesmí se tu přespat.
Našli jsme ještě jednu možnost stání na dalším parkovišti nad severní bránou, ale tam se také spát nesmí. Večer nás vyhodil hlídač areálu s tím, že máme odjet jinam.
Nevadí, stoupli jsme si na místo vedle silnice, kde přečkáme noc a ráno se přesouváme na parkoviště ke vchodu.
Máme nádherný den, ale noční teploty padají pod deset stupňů, takže samozřejmě, topíme. Vyměnili jsme opět plynovou lahev a opět jsme měli špatnou barvu lahve. Marokánci vědí, kde se jaká lahev mění a myslím, že to ani neřeší, protože necestují a lahev vyměňují v obchodě vedle sebe.
Jenže, my máme smůlu. Jednu lahev jsme nechali na parkovišti a teď nás to stálo 10 Mad jen pro to, že nemáme tu správnou regionální, místně obvyklou barvu. Naštěstí to není částka, která by nás zruinovala, ale když to vezmu kol a kol, tak je to jen otrava.
Tím, jak se posunujeme, tak měníme lahve vždy někde jinde a po 10 dnech se ocitáme v regionu, kde už naši barvu nemají. Plná láhev stojí při výměně 53 Mad plus mínus, což je 130 ,- Kč a lahev nám vydrží něco pod deset dnů. Když jsme byli v Atlasu, kde teploty klesly pod nulu, tak nám lahev vydržela 5 dnů, a to jen díky tomu, že přes den svítilo sluníčko a topit jsme nemuseli.
Volubilis, vstupné 100 Mad, a můžeme se vydat na průzkum. Kolem roku 40 n.l. se Volubilis zmocnili Římané a udělali z města jednu z nejodlehlejších předsunutých hlídek své říše.
Byla to pro římany obilnice, podobně jako Egypt. Mluví se o tom, že Římané přesně regulovali, co se kde bude pěstovat a díky tomu došlo k mohutnému úbytku tamních lesů. V době největšího rozkvětu mělo město na 20 tisíc obyvatel.
No, a to by ani nebyli Římané, kdyby tu hned nepostavili triumfální oblouk, svoje oblíbené lázně, diskusní fórum a tak podobně. Máme tu Venušin dům, Dům koupajících nymf, Dům Herkulových prací, Dům se sloupy opd.
Máme tu armádu hlídačů a spoustu informačních tabulek, které už velmi dlouho postrádají jakoukoli výpovědní hodnotu. Takže stojíme před rozvalinami čehosi a nikdo neví, co to původně bylo.
Jistě, můžeme si najmout průvodce, který nás za 150 Mad provede areálem, ale pokud neumíme francouzsky nebo arabsky, tak jsme stejně namydlený. Ale je to tu hezké, hlavně pohled na nížinu pod námi, kde se pěstuje úplně vše, na co si jen vzpomeneme. Loučíme se s parkovištěm u vstupu, kde máme opět konflikt s parkmistrem. Je jich tu několik, kteří vybírají za parkovné, ale samozřejmě potvrzení nebo parkovací lístek nedají.
Při odjezdu se další park mistr velmi nesmlouvavě domáhá další platby za parkovné. Volubilis je snad jediná památka, kde jsme v klidu a jak vidíme, místo je velmi frekventovaná. Autobusy s turisty najíždějí jeden za druhým celý den.
Spousta osobních aut z půjčoven a i místních. Takže se velmi rychle ztratí přehled, komu jsme platili a nikdo se nechce zbytečně dohadovat. Tak raději zaplatí další parkovné, mávne rukou a výběrčí na to samozřejmě spoléhají.
Přejeli jsme na parkoviště nad památky, kde už jsme včera chtěli přespat. Je tady klid, jen občas někdo přijede, vyfotí si zříceniny a odjíždí. Jen je tu naprosto neskutečný nepořádek, ale stojíme na asfaltu, což se cení.
K večeru přejíždíme na parkoviště v Meknésu.
Zaparkovali jsme, opět zaplatili za parkování za noc a jelikož jsme kousíček od historického města, jdeme se na chvíli podívat, jak to tady vypadá.
V podvečer jsme si dali džus a kávičku na terase nad hlavním náměstí. Ale to se jim musí nechat.
Já už si tady nedávám klasicky kávu, ale džus. Ten je za stejné peníze, obvykle 15 Mad, což je 35,-Kč jako káva, ale vždy je to džus z čerstvého ovoce a vždy je luxusní.
Dneska jsem si dala džus z jahod a Zdenda vynikající kapučíno za totéž.
Dnešní trasa je:
