24.1.2025 Fes - UNESCO - Maroko
Fés, tak to je poslední z trojlístku UNESCO památek a jednoznačně stojí za to Fés navštívit.
Asi bych pro návštěvu doporučila pátek, protože v pátek je velké modlení a celé dopoledne a odpoledne je skoro většina krámků zavřená.
Uličky medíny jsou mnohem klidnější a krásně se můžeme po medíně projít. Ovšem, hlavním lákadlem jsou místní koželužny. Zachovaly se tři historické koželužny. V koželužnách se zpracovávají kůže stejným způsobem jako ve 12. století. Patří ke koloritu města a nejznámější a největší z nich je koželužna Chouara. Koželužna Sidi Moussa je západně od Zawiyi Moulay Idris II. Traduje se, že pochází z 9. století, z doby založení Fesu. Je zapsaná v kronice Rawd al-Qirtas z počátku 12. století a koželužna Ain Azliten (z 18. století) je v sousedství stejného jména na severním okraji Fes el-Bali. Historik Al-Jazna'i tvrdí, že za Almohadského kalifátu (konec 12. a začátek 13. století) bylo ve městě 86 koželužen. Pozdější zdroj uvádí, že jich bylo v době Marinidů (konec 13. stol. do 15. století) kolem sta.
Řádně poučený, že se nemáme nechat odvést nějakým místním průvodcem, máme připravenou trasu a můžeme se vydat na cestu.
Medina je kousíček od nás, a tak to nemáme daleko, jenže protáhnout se všemi uličkami je stejně nakonec docela slušný několikakilometrový výlet.
Jasně, hned na prvním rohu se nás chytil nějaký mladík, samozvaný průvodce a jde dva kroky před námi a ukazuje, kam máme zahnout, ale moc šancí jsme mu nedali.
Na kádě s barvami se dá koukat z teras krámků s koženými výrobky.
Je to neskutečné množství kabelek, bot, tašek a všeho možného.
No, však fotky hovoří dost výmluvně. Ale, samozřejmě, vše je ruční práce a tak i cena tomu odpovídá.
Nicméně, možná i díky tomu, že je právě pátek tak je v kádích a okolo kádí je poměrně málo pracovníků. Jenže, to jsme ještě netušili, že spousta zaměstnanců je jakoby v zákulisí.
Tak stojíme na jedné z teras a jen zíráme, co to je za dřinu kůže máchat v kádích s barvou, ale ona to ani nemusí být barva, jen roztoky všeho možného a tady se jen kůže připravují na barvení.
Tak když už jsme tady, něco málo o technologii zpracování kůží.
Od středověku se postup výroby prakticky nezměnil.
Zpracovávají se stejně jako ve 13. století. Všechno je přírodní a organické, pro výrobu barviv se používají rostliny nebo minerály.
Maročané využívají čtyři druhy kůže, velbloudí, kozí, ovčí nebo hovězí. Nejlepší jsou kozí a velbloudí.
Tohle řemeslo totiž kombinuje dva silné pachy, jeden ze samotných zvířecích kůží, které tu několik dní namáčí v různých kádích nebo se suší na střechách a dalších terasách, druhý z holubího trusu, který do těch kádí přidávají.
Chovají tu proto mnoho holubů a ti se činí, aby dodali potřebný materiál. Trus totiž obsahuje amoniak a díky němu kůže změknou. Někde se používá i kravská moč.
Na začátku je ale potřeba zbavit kůže zbytků masa a tuku, což se dělá pomocí vápence a soli. Poté dojde na měkčení. Následně se kůže musí pořádně umýt, aby se zbavily smradu. Někdy se také používá olivový olej, aby se jim dodali lesk, ale to až v pozdější fázi úpravy. Pak se suší na střeše, a když jsou suché, dají se do hnědých van s barvami, kde jsou několik dní.
Barviva, která se používají, jsou čistě přírodní nebo se to alespoň tvrdí. Zelenou dělají z máty, modrou z indigovníku, červenou z makových květů, hnědou z cedrového dřeva, oranžovou z henny. Nejdražší je ale žlutá, neboť tu připravují z šafránu. Osobně si myslím, že už to dávno není pravda. Při dnešní ceně jednotlivých ingrediencí by výrobky byly k nezaplacení.
U každého krámku, který má terasu nad káděmi rozdávají z košíčku čerstvou mátu, kterou si můžeme podržet u nosu a trochu odstínit zápach z kůží. Máme štěstí, je poměrně chladno, a tak zápach na terasách není tak hrozný.
Jdeme uličkou dolů a nakukujeme do otevřených dveří. Dostali jsme se až na úroveň kádí, které jsme pozorovali z teras. Nakukujeme a nakukujeme a už tu máme chlapíka, který nás zve dovnitř a že nám může vše ukázat.
Vytahuje průkazku, že je sekurité a ať jdeme za ním.
Opravdu jsme viděli vše a mohu jen říct, klobouk dolů a ty výrobky by se měly vyvažovat zlatem.
Neskutečná celodenní dřina, když se kůže musí ručně máchat a máchat, mokré přenášet a přendávat z jedné kádě do druhé.
Mokré kůže v určitém stádiu zpracování vyndají z kádě a musí je přehodit přes jakási bidla kde vykapají a pak teprve je vynášejí nahoru na terasy, kde se suší.
Pak znovu dolů a na několik dní se namáčí v kádích s barvou.
Ale nejdříve se kůže musí zbavit nečistot, tuků a zbytků masa a samozřejmě, chlupů.
A vše je to těžká ruční dřina.
V malých místnostech po obvodu nádrží jsou další kádě, kde je vždy jeden zaměstnanec a tam se kůže zpracovávají z toho nejhoršího.
Neskutečný zápach a neskutečný je to v čem šlapeme.
Zbytky všeho možného se všude kolem válí a chlapi v holínkách to samozřejmě nevnímají.
Je to jejich každodenní práce.
Hromská dřina. Pán nám vše ukázal a my se se Zdendou domlouváme, že mu dáme něco do kapsy za laskavost, s jakou nás výrobou provedl.
Zdenda má v ruce 20 Mad, ale jak se ukazuje, vše je jinak.
Pán si přeje 100 Mad za pár minut prohlídky. Jen jsme kádě obešli, nakoukli do maličkých místnůstek a už jdeme ven.
Dostal dvacku a my odcházíme doprovázeni nevybíravými slovy. Teda, myslím, že nic hezkého to nebylo.
Vůbec, ale vůbec se to našemu průvodci nelíbilo. Ale na druhou stranu, jsem ráda, že jsme to vše viděli nejen z terasy a z dálky.
Ve Fesu je několik možností stání, ale většinou jsou na ulici, kde je frmol lidí a jezdí kolem nás auta. Cena stání je zhruba všude stejná a dá se stát i na noc.
Vyzkoušeli jsme několik takových parkovišť, všude nás park mistři lákají a směřují na to jejich pravé parkoviště, ale odjíždíme.
Jednoznačně doporučuji stát na našem terasovém parkovišti, které je jednak za závorou, jednak je tu celonoční ostraha a ta chodí stále po parkovištích, je tu neskutečně čisto, nikdo, kdo tady nemá auto sem nepřijde, jsou tu odpadkové koše a je to kousíček do mediny a ve finále za stejnou cenu, jako bychom stáli někde na ulici.
Tady máme absolutní klid a pohodu. Cena za 24 h/ 40 Mad = 100,- Kč, což je zadarmo. Souřadnice jsou v Parkovací kartě – Maroko – Fes.
Zítra dopoledne odjedeme, tak uvidíme, jestli cena v ceníku na tabuli při vjezdu bude stejná, jakou budeme za dvě noci platit při odjezdu. V Maroku si člověk není jistý vůbec ničím.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
