28.1.2025 Ouida - Maroko

Další otázka při pobytu v Maroku je, kde nabrat vodu. V Maroku jsme od 14. listopadu a vodu jsme natankovali kromě jedné příležitosti zcela výhradně v kempech. Prakticky nikde se nedá zastavit u veřejného kohoutku a natankovat čistou vodu.

Lze to řešit i na benzínkách, ale tam riskujeme, že natankujeme špatnou vodu i když jsme obsluhou ubezpečeni, že je pitná jen aby od nás získali peníze. V kempech je obvykle voda nezávadná, čistá, pitná. Musíme si pro to plánovat trasu podle spotřeby, abychom dojeli do kempu včas a nebyli bez vody.

Část pobytu můžeme řešit kupovanou vodou, ale podotýkám, je dražší. 5 l barel stojí 11 Mad, což je 27.50 Kč. Zdenda je zvyklý se cestou občas napít vody z lahve. 1,5 l balené nejlevnější vody stojí 5 Mad což mi i při sebelepším násobení stále hází 12.50 Kč.

Pokud se budeme pohybovat v horách, tam je možnost natankovat vodu z hor, ale jestli se nám poštěstí z pramenů, máme kliku. My jsme zatím jedinkrát natankovali vodu z vodopádu, ale s ohledem na to, že si tam jezdí místní pro vodu, tak snad bude i pitná. Pravda, nejdříve jsme si mysleli, že je to pramen. 

Stádo ovcí, které kolem vodopádu nad námi prošlo mě říká, že to s čistotou vody nemusí být až taková sláva, ale doufejme. Možností nabrat vodu v horách je víc, ale narážíme na problém úzkých silnic, kde nelze jen tak zastavit. Několik možností jsme minuli jen díky tomu, že nelze aspoň trochu bezpečně zastavit. Pokud se tedy dostaneme k nějakému pramenu, musíme být připravený na to, jak vodu do auta dostat. Když to nejde jinak, musíme vodu nanosit.

My máme nádrž na 150 l + 2 kanystry á 10l + mám příruční malý kanystr v koupelně. Do toho mi Zdenda přelévá vodu z kanystrů z garáže, které vyprázdníme jako první. Jsme tak naučený.

Dva kanystry v případě nouze vždycky někde doplníme. Na severu Maroka nehrozí, že natankujeme odsolenou vodu. Na jihu se riziko zvyšuje, a to se nám i stalo. Na odsolenou vodu jsme si zvykli na Kanárských ostrovech Fuerteventura a Lanzarote. Jenže, tam jí měli dobře odsolenou, ale stejně káva nebo čaj se z toho nedal udělat.

Chutnal poněkud nedobře. Tady jsme natankovali v kempu tak slanou vodu, že jsem se musela naučit jídlo vůbec nesolit. A káva? Škoda mluvit. První káva byla tak ošklivá, že jsem myslela, že jsem koupila starou kávu. Udělala jsem si kávu presovačem z kapsle, kde je záruka kvality a opět, káva je tak ošklivá, že se nedá pít. Pak až nám to sepne, že musí být něco s vodou. Ochutnáme jí a jsme doma. Máme odsolenou vodu. Ale byla to na několik dnů jediná možnost pitné vody.

Další tankování na jihu byla opět málo nebo špatně odsolená voda. Na vaření to nevadí, ale na pití a čaj, kávu jsme si museli vodu kupovat. V kempech je obvykle voda zdarma, ale někde se platí. To záleží na kempu a veškeré informace nám poskytne aplikace park4night. Hlavně, musíme myslet na to, že některé stání se tváří jako kempy, ale nenabízí vůbec nic, jen stání. Proto je dobré orientovat se podle aplikace a ještě, přečíst si poslední recenze.

Narazili jsme na kemp, kde poskytli jen 10l vody na auto a den. Víc ne. A zrovna tak se může stát, že s prázdnou nádrží dojedeme do kempu, kde mají sice inzerovanou vodu, třeba i za úhradu nad rámec parkovného, ale z nějakého důvodu už vodu neposkytují.

Ale to se zase obyčejně dočteme v recenzích a na to zase potřebujeme mít dost internetu. Což je i v Maroku další kapitola sama o sobě a velmi, velmi proměnlivá.

A zatím co jsem povídala o vodě dojeli jsme do města Oujda, kde stojíme opět na doporučení park4night. Jsou tady s námi akorát kolegové z Belgie. Jdeme se podívat na staré město – medina – a na trh – súk.

Tentokrát jsme nechali Dicka doma. Už dlouho ho postupně učíme, aby zůstal sám v autě a neplakal.  

Tady je problém hlavně s množstvím koček, které jsou skutečně všude a hlavně, problém je se zbytky jídla v různém stádiu rozkladu, které ani ty kočky nechtějí.

Zato ten náš pitomec je po nich jak litý a při jednom pokusu mu z tlamičky vyrvat cosi z pohozených zbytků mě v zápalu boje o nabitou lahůdku kousl do prstu.

Takže už neriskuji, jen se snažíme předejít nepříjemnostem i pozdějším, ale když tady to opravdu nejde.

Tak dneska jdeme sami. Súk je stejný v každém městě. Nabité krámky zbožím a stále dokola to samé. Ohromné množství lidí a popravdě, už mě to ani moc nebaví.

Zdenda nakoukl do jedné mešity, je zrovna doba modliteb, ale jako nemuslim má přístup zakázaný. Nicméně je to paráda. Škoda, že si to nemůžeme prohlédnout.

Ochutnali jsme dvě místní pouliční speciality a jdeme zpět.

Prudce se ochladilo a fouká vyloženě ledový vítr. Už se těším, až si zatopíme a večer si pustíme nějaký filmík.

Přeji krásný večer.

Dnešní trasa je: 

 Včerejší trasa: