2.2.2025
Severním Marokem se dá projet několika silnicemi. Přeci jenom je znát, že už jsme poněkud blíže civilizaci a tady už je výběr silnic větší.
Nicméně, my samozřejmě jedeme po té nejužší, nejzapadlejší podél pobřeží, kterou moc kolegů nepoužívá.
Vlastně nikdo, protože za celý dny nepotkáme jedinou obytku anebo jednu, dvě, a to už považujeme za svátek a ze všech sil radostí máváme.
Řekla bych, že kolegové mají informace, a tak používají snazší cestu, my informace máme taky ale je nám to jedno. Tady je to nahoru dolů a některé úseky jsou hodně náročné.
Šplháme do kopce, abychom vzápětí spadli do údolí k miniaturní vesnici a hned se drápeme nahoru.
A tak to jde celou cestu. Ale příroda je překrásná. Řekla bych, že až sever Maroka je opravdu krásný. Od Atlasu k pobřeží a celá pobřežní cesta je velká paráda.
Opuštěné silnice, kde za celý den nepotkáme auto. Několik národních parků a chráněných území stojí za projetí.
Turistických cest tady moc nenajdeme, ale jen si území projet je zážitek. Pravda, někdy až moc velký zážitek.
Tady zrovna chybí kus silnice anebo jednoduše silnici opravují za pochodu. Jestli se dá rozkopaná silnice projet, tak tím si hlavu moc nelámou.
Však všichni nějak projedou. Ale silnice se opravují stále. Někdy se nám zdá, že hodně zbytečně.
Na perfektní asfaltovou silnici pokládají další vrstvu asfaltu a my si akorát říkáme, že trochu toho asfaltu místo stálého vrstvení už beztak perfektního povrchu by mohli dát do vesnic a malých měst,
kde je asfalt akorát na té hlavní silnici, jinak na vedlejších, kde jsou domy a žijí lidé už je jen prach a bláto.
Jednu noc jsme přespali na pobřeží na parkovišti hned u Pobřežní stráže což je skvělé. Vysoká pozorovatelna je stále i celou noc obsazená vojákem a my stojíme hned vedle.
Co víc si přát a kupodivu, ani se neukázal žádný samozvaný výběrčí parkovného. Ještě se nám dneska podařilo natankovat vodu. V této oblasti je spousta možností kde natankovat vodu a jsou i pro nás přístupné.
Jen je to někdy takové nevím, jak to říct, trochu odpudivé.
Kašna je špinavá, obklopená nepořádkem a mnoho důvěry nevzbuzuje.
Samozřejmě, bylo by mnohem lepší natankovat někde v kempu, ale na severním pobřeží je kempů velmi málo.
Protože používáme Marockou sim kartu, tak jsme dostali v noci hlášení, varování před velmi silnými dešti a velkým větrem.
V horách napadne až 60 cm sněhu. V horách to znamená uzavřené silnice a u nás, to se ještě uvidí. Obyvatelstvu se nedoporučuje jízda autem a ti, co musí jet, mají být zvláště obezřetní.
Výstraha je i pro naši oblast, kterou zrovna projíždíme a protože jsou všude kolem nás obrovské hory a kopce, nebereme výstrahu na lehkou váhu.
Hledáme úkryt, místo, kam se skováme jednak před vodou, kolem nás jsou ohromné kopce a taky samozřejmě před větrem. Po zkušenostech víme, že u nás ani tolik nemusí pršet, ale to co napadne v horách může být veliký problém.
Cestou jsme viděli ohromné rokle, které sbírají vodu z hor a koryta, kudy teče voda, když přiteče. Je to docela určitě obrovské množství vody, která se dokáže valit z vršků. Takže nejen hledáme chráněné místo, ale rovnou koukáme, jestli náhodou nebudeme stát v cestě vodě, jestli nestojíme u momentálně suchého koryta, které se může velmi rychle změnit na dravou řeku.
Skutečně jsme našli jedno báječné místo, hezky v závětří, ale právě u takového koryta. Honem pryč a hledáme dál.
Nakonec Zdenda objevil krásné místo, které sice jako koryto vypadá, ale nad námi je velké město, které případnou vodu rozředí. Stojíme na vyvýšeném místě v moc hezkém parku u malé pláže.
Nedá se sice nikam moc jít, ale to vcelku nevadí. Zítra bude celý den pršet, a tak využíváme posledního sluníčka. V restauraci u pláže jsme si dali opět báječný džus a Zdenda své oblíbené kapučíno.
Mám ráda kávu, ale džusy jsou v Maroku nepřekonatelné. Za 20 Mad, což je 50,- Kč pokaždé dostanu velkou sklenici džusu z čerstvě vymačkaného ovoce. Tak postupně ochutnávám všechno možné. Dneska jsem si dala ananasový džus, který je trochu zředěný pomerančovou šťávou.
Jen je úsměvné brčko. Džus je tak hustý, že se brčkem skoro nedá pít. Pokaždé je to velká dobrota. Už jsem ochutnala jahodový, banánový, mangový, samozřejmě pomerančový, grepový, míchaný citrusy, a pak lahůdku, vše dohromady, kde převládají jahody. Následný den opravdu prší, fouká vítr a bouří, ale ne tolik, jak jsme se obávali. Bůh ví co se děje nad námi v horách.
Přijeli se k nám skovat ještě dva kolegové a jeden je vyloženě rarita.
Kolega z Jižní Koreje.
Hlava nám to nebere, jak ten člověk se sem mohl dostat. Zdenda se nakonec osmělil a při odjezdu pána oslovil s tím, jak se sem dostali.
Něco neskutečného. Projeli Čínou, Ruskem, Tureckem, nahoru do Pobaltí a do Norska až na Nordcap a zpět do západní Evropy a přes Německo, Francii, Španělsko do Maroka.
Teď míří na jih Maroka. Žádný mladíci. Klobouk dolů. No a zítra už by se mělo počasí vylepšit a my po dni stráveném v autě pojedeme zase o kousek dál.
Dnešní trasa je:
