4.2.2024 El Jebha - Maroko
Další den odjíždíme, přestalo pršet, ale obloha je pekelně zatažená.
Podle předpovědi máme nejhorší za sebou a už se bude oteplovat a zase bude sluníčko. Tak dneska ani fotky za mnoho nestojí.
Ale co se dá dělat. Větru, dešti neporučíme a bohužel, ani sluníčku. Silnice nás vede opět podél pobřeží, dnešním cílem je městečko El Jebha.
A zase jedeme tou nejmenší možnou silnicí, která spojuje ty nejzapadlejší místa. Další možností jsou už jen kozí stezky.
Jsme v oblasti červených plynových láhví a zároveň, jsme v háji. My máme modrou, jsem zvědavá, jestli se nám jí podaří vyměnit.
Tak trochu doufáme, že pokud by byl na silnici někde problém, snad by včas dali výstrahu, abychom se mohli otočit a jet konečně kloudnou silnicí.
Ve vesnicích je vidět, jak se voda valila přes silnice, ale místní jsou na to zvyklý a my se s tím musíme nějak poprat. Zdenda jede hodně opatrně.
A bingo, už to tady máme. Hluboko pod námi je malé městečko, kde máme v plánu přenocovat.
Už jsme se dostali na kloudnou silnici s pruhem uprostřed.
Zastavili jsme na kávu u restaurace s velkým parkovištěm a koukáme do dáli s našim cílem pod námi.
Trochu nás zaráží, že na silnici, kam míříme stojí auta v protisměru a nikdo tam nejede.
Jen občas projede auto, které se záhy vrací. Zajímavé. Zdenda hned říká, že se tam něco děje. Není normální, aby na silnici v zatáčce stály u svodidel auta.
Silnice vypadá velmi pěkně, což je fajn, ale najednou nás výstraha zastavuje, silnice je neprůjezdná a vede nás na blátivou cestu vlevo.
Podotýkám, vpravo je sráz, velký sráz!
Vpravo sice zatím není kam spadnout, ale provizorní silnice je bláto, bláto, bláto!
Něco šíleného. Je vidět, že se silničáři snaží nandat provizorně aspoň svodidla, ale nám by stejně moc nepomohly.
Hlavně, práce na provizorní silnici teprve začaly a my se dostali vlastně do toho nejhoršího. Včera celý den pršelo a půda je patřičně promáčená.
Kloužeme do boku a jak říká Zdenda, zachránila nás funkční ABS, která pomalu pouští auto ze svahu. Jen slyšíme cvakání ABS a i když Zdenda stojí na brzdě, tak se pomalu někam suneme.
Toto je úplně nejhorší místo, museli jsme doklouzat na velice úzký pruh před náklaďákem a to se do toho ještě přimotal pasák ovcí s ovcemi.
Přikrývám si oči a vypínám se. Příšerně se bojím a nervy pracují. Řekla bych, že to je nejnebezpečnější úsek ze všech našich cest. Nikdy jsme nebyli vystaveni takovému nebezpečí. Zdena obvykle takovéto nebezpečné místo projde, okoukne a rozhodne, jestli to naše auto zvládne, ale tentokrát jel s tím, že to zvládne.
No, zvládnul, ale sám uznal, že to bylo hodně na hraně a hodně nebezpečné. A tady je vidět ohromný zával, kvůli kterému je silnice uzavřená. Tak takhle se tady sesunul celý kus svahu na silnici a totálně jí zablokoval.
Proto dělají narychlo obchvat, protože do města pod námi je to jediná příjezdová cesta z východní strany. Pak je silnice od západu, tou my pojedeme dál, ale celé pohoří by se muselo objíždět. Zdenda tvrdí, že jakmile bude dva dny svítit sluníčko, bláto vyschne, docela určitě na cestu nasypají štěrk, uhrábnou a už se jezdí.
A že to bude asi trvat trochu déle, tak sem nandavají honem svodidla. Na silnice, myslím ty hlavní a hlavnější jsou Maročané kabrňáci.
Těch si umí hledět.
Vřele doporučuji Zdendovo kratičké video. To vydá za tisíc slov. Klikni na tento odkaz.
Parkujeme zase na místě C. A ani B nebylo dobré a na konci města je velká fabrika na betonové vlnolamy a ohromné parkoviště.
A samozřejmě, za námi je na kouzelném místě ohromná a moc pěkná mešita. Na parkovišti jsme sami. Večer odjelo těch pár osobáků a co je hlavní, pár metrů od nás je velká policejní stanice.
To je zajímavé, když jedeme Marokem, tak i kdyby se vesnice totálně rozpadala a město bylo sebeošklivější, plné odpadků, prachu a špíny, tak zaručeně mešita bude zářit parádním nátěrem a nikde ani papírek a budova místní policejní stanice je jak ze žurnálu.
Vůbec nemusíme přemýšlet nad tím, komu asi nejhezčí budova ve městě patří. Zaručeně je to policejní nebo vojenská základna. No a krásně bílá mešita je jasná.
K večeru jsem si pro zlepšení nálady zase trochu zacvičila. Jak jen to trochu jde, převléknu se, vytáhnu gumy a cvičím.
Občas jsem za místní raritu, ale veskrze je mi to už jedno. Zítra odjedeme.
Dnešní trasa je:
