5.2.2025 Chefchaouen - Maroko
Je krásný den a my jedeme do modrého města Chefchaouen, ale musíme si drobet zajet do vnitrozemí.
Chefchaouen je takové ikonické město v Maroku a všude se píše, že si ho nemáme nechat ujít. Tak uvidíme.
Nicméně, jedeme skrz další přenádherný národní park a jednoznačně mohu říct, že je to to nejkrásnější z Maroka.
Hory mají velkolepé, scenerie jsou úchvatné a mít terénní auto, dokážu si představit se tady nějakou dobu toulat.
Ale opravdu, chce to terénní úpravu, nebo aspoň nesmí být po dešti. Což je tady hodně nevyzpytatelné.
Hodně cestovatelů sem míří v zimě, jednak skovat se před zimou v Evropě a v létě je tady zase vražedné vedro. I když v horách určitě ne, ale to zase jsou tady častější deště a přeháňky.
No, my jedeme horami směr Chefchaouen a zatím si užíváme krásy všude vůkol.
Občas je ve mně malá dušička to, když se asfalt změní v šotolinovou silnici, ale zatím to jde.
Průjezd vesnicemi je někdy hodně zajímavý.
Nicméně, to jsem netušila, že to nejhorší je teprve před námi.
Silnice je z nějakého důvodu uzavřená a my musíme na jakousi bahnitou objížďku. To, co jsme zažili včera není nic proti tomu, čím jedeme dneska.
Přiznávám, já už jsem to nezvládla a normálně, regulérně jsem zabořila hlavu do ručníku a v předklonu, jako v letadle, hlavu mezi kolena jsem viděla až závěr. A to, čím jsme projeli je vše z palubní kamery v Zdendově dnešním videu. Fuj tajbl.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Hodně hraje roli to, že jsme dva dny po vydatných deštích.
Včera jsme objížděli zavalenou silnici a tady to mohlo být něco podobného. Jenže, tady jsme v horách a pro těch pár domků nemá cenu budovat nějak obtížně objezdovou trasu, tak jak jsme viděli včera.
V horách si tím nikdo hlavu neláme a jak je na videu vidět, místní cestu zvládají s přehledem. Viz chlapík v malém autobusu, kterého Zdenda pouštěl před sebe. Ten to teda pěkně rychle sjel.
A když se nám do toho všeho připlete stádo ovcí a koz včetně několika pasáků, tak je to pro neznalce místní infrastruktury hodně velký problém.
No, ale naštěstí to Zdenda zvládl bez ztráty květinky a my jsme dojeli do Chefchaouen.
Tady máme několik možností stání.
Pokud je možnost, raději volíme uzavřené stání, parkoviště, kde nás samozřejmě ihned zkasírují o parkovné, ale můžeme v klidu a v pohodě odejít na půl dne od auta, aniž bychom se obávali nezvaného návštěvníka.
Pro neznalce anebo pro ty, kteří se chystají do Maroka, i takto vypadá placené stání v uzavřeném areálu.
Jsme tady vlastně čtyři obytná auta, nahoře jsme s vestavbou a s kolegy, a to se k nám snažila natlačit ještě další obytka, ale ta se k nám už nevešla a musela pod nás.
A o nějakém nočním klidu nemůže být ani řeč. U nás někdy do půlnoci cosi překládali z jedné dodávky na druhou a samozřejmě, nijak potichu.
Dole zase proběhlo jakési noční dohadování o místo, kdy se parkmistr snažil nacpat na parkoviště co nejvíc místních dodávek a povozů.
Tím dolní obytku zcela zablokovali, protože si jaksi neuvědomili, že obyvatelé uvnitř potřebují z auta taky nějak vylézt. Nastává další noční dohadování, startování a přesun mužstva. Když už byli všichni zaparkovaný, vše prodiskutovali a sdělili si novinky dne, tak už kolem čtvrté hodiny ranní začalo startování všeho možného.
Vzhledem k opotřebovanosti a stáří místního vozového parku nastartovat sto let starou moto rikšu či jak se to jmenuje anebo totálně opotřebované místní malé dodávky za jejichž technický stav by v Evropě rovnou věšeli a které drží pohromadě snad jen silou vůle,
tak to je přímo heroický výkon a my můžeme vstávat. Za parkovné platíme 50 Mad = 125.- Kč.
Dnešní trasa je:
