9.2.2025 Tanger Med - Maroko
Přejeli jsme do malého městečka u moře M Dig. Stojíme úplně na okraji velkého parkoviště, kde nikdo není.
Parkoviště je klasicky zdarma a klasicky se tu vybírá. Ne moc, ale vybírá, což je místní kolorit, na který jsme už zvyklý. Jsme úplně stranou vedle parku a Dick je v ráji. Může se tu proběhnout v travičce, ale bohužel, stále na vodítku.
Nikdy nevíme, kdy se zjeví nějaká menší nebo větší partička psů anebo kočka. To pak Dick nevidí neslyší a vše přestane existovat a pádí za kořistí.
Problém je, že kočka se nebojí a může ošklivě ublížit a smečka psů, tak to je velká otázka, jak by se zachovala.
Nakonec jsme si dali den pohov a zítra už přeplujeme do Evropy. Čím jsme blíže trajektům z Evropy, tím je vše mnohem hezčí.
Mám pocit, jako bychom už byli ve Španělsku. Krásně upravené pěší zóny, resorty a samozřejmě, je tu čisto. Pane, najednou to jde. Tady pomalu nevidíme papírek na zemi.
Trajekt je taky zajímavý. Máme rezervaci na 12 s možností změnit datum odplutí. Průjezd přístavištěm je poněkud zdlouhavý.
Několik kontrol a už můžeme do kanceláře naší plavební společnosti a udělat změnu odplutí. To není vůbec žádný problém.
Z Maroka do Evropy odplouvá každý den několik trajektů a že by byl nějaký přetlak aut na přepravu, to ani náhodou.
Jenže, odplout máme ve tři hodiny, super, stihneme se ještě naobědvat. Ale to už nás regulovčíci začínají řadit do pruhů, začínáme najíždět na loď a odplouváme o hodinu dřív.
Jen jsem si říkala, co by se stalo, kdybychom přijeli do přístavu požadovanou hodinu před odplutím. V tomto případě bychom přijeli a loď nikde. Krátká plavba, no, za ty hříšné peníze by mohla být delší, a jsme v milovaném Španělsku.
Později shrnu výdaje, co nás vlastně ty tři měsíce v Maroku stály, ale za mě to bylo hodně náročné. Zdenda je spokojený. Podle Zdendy Maroko splnilo to co od něj očekával, ale já byla hodně nešťastná. Rozhodně, doporučuji každému cestovateli, který má tužbu poznat i jiné kraje než jen Evropskou kulturu, aby do Maroka jel a viděl a poznal zase něco jiného. Podle mne je to zajímavá zkušenost.
Asi bych pobyt zkrátila, myslím, že měsíc by bohatě stačil, ale projet si kus podél pobřeží Atlantiku stačí jen do Guelminu, tam se stočit do vnitrozemí a jet napříč Atlasem k Středozemnímu moři.
Tam bych jela kus vnitrozemím pohořím Ríf a vrátila se k pobřeží. Tím poznáme Maroko skrz na skrz a už nikdo nám nebude vykládat pohádky, jak je Maroko krásné. Ano, je krásné, ale těch hezkých míst je hrstka, pokud nepočítám Atlas a pohoří Ríf. Do mešit jako nemuslimové nesmíme, královské paláce jsou pro veřejnost uzavřené a stará města – medíny – jsou všechny navlas stejné. Takže návštěva druhé medíny nám bere chuť na třetí. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní názor.
Pokud pojedeme do Maroka s cestovní kanceláří do hotelu a pak podnikneme několik organizovaných výletů tak věřím tomu, že budeme z Maroka uchvácený. Pokud pojedeme obytným autem po dálnici do vybraného a nám známého kempu, kde se sejdeme s komunitou přátel, tak jako to mají Francouzi, tak budeme za dlouhou cestu odměněni stálým nádherným počasím. Maroko je v tomto směru sázka na jistotu. Každé ráno je úžasně modrá obloha, bez mráčku, a teploty kolem příjemných 25°C. Tak to není ani ve Španělsku.
A pokud budeme mít kliku jako my, že nás nepotká žádná písečná bouře, nebo se nepřižene vítr z vnitrozemí plný prachu a písku, budeme nadšený. Valná většina Francouzů si sebou veze na přívěsech malá autíčka nebo skútry na jízdy za nákupy potravin a na trhy, ale jinak bych řekla, že nevytáhnou nos z kempu a tím, že jsou v jednom kempu celou zimu, tak i dosáhnou na příjemnější cenu. V několika takových kempech plně obsazených Francouzi jsme stáli, je to jedna velká komunita, kde se všichni znají, přátelí. Je na čase uzavřít putování po Maroku, pro mne, jednou pro vždy. Ještě doplním pár zajímavostí, možná dobrých a použitelných postřehů do karty Maroko.
