int(1)

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 27.11.2022

klikni na modrý odkaz níže pro plné funkce nutný účet u GOOGLE a přihlášení

smile

Tady jsme dnes 

a toto vidíme okolo nás



10.12.2014 Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a konečně Turecko

Jsme před Istanbulem a mohu zodpovědně říct, že té zimy mám plný zuby. Bylo slibováno teplo a sluníčko a místo toho je zima brrrrrrrrrr, mlhavo, pořád cosi padá z oblohy, fouká vítr nebo já nevím, co je ještě ošklivějšího.  Pravda z domova jsme vyjeli po zamrzlé dálnici a na sněhu a musím uznat, že čím jedeme k jihu blíže, tím je počasí teplejší, ale ani těch 9° na kraji Turecka mě teda nijak neuchvátilo.

 

Co napsat o cestě Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem.  Slovensko je nádherné, to trochu znám a určitě se tam na jedno léto vrátíme. Maďarsko jsme jen projeli okrajem. Projížděli jsme oblastí Tokaje a když už jsme byli v Tokaji, tak jsme museli ochutnat Tokajské víno. Koupili jsme si lahvinku tokajského, ale bohužel jsme se nestrefili do té správné odrůdy, značky a já nevím čeho ještě, nechutnalo nám. Trpké a řídké. S Tokajským vínem, jak ho známe u nás, nemělo mnoho společného. Trocha, jakoby maličko nahořklé chutě, jakoby po švestkách nebo po peckách tam byla, ale to byla jen nepatrná stopa. Tokajské víno je silné dezertní víno velmi lahodné a plné. Když si dám doušek jen na jazyk tak mám pocit výborné chuti, víno má být znát a já v něm vždycky měla ještě spoustu různého ovoce, od meruněk, švestek a vylouhované pecky a správné sudy.

Rumunsku podle mého není o co stát. Jedině Karpaty, Transylvánské alpy jsou nádherné, ale taky v létě. Teď v zimě nic moc. Do Transylvánie doporučuji si jednou vyjet a projet si tuto oblast. Je opravdu úchvatná a je vidět, že se Rumuni snaží budovat hotely a hotýlky v západním alpském stylu a jsou opravdu krásné.

Bulharsko nevím, na dovolenou bych tam nejela ani náhodou. Leda až hodně k jihu k Turecku, tam už to vypadá lépe, ale klasická letoviska Mamája, Burgas, Zlaté Písky, Varna..  to je běs a hrůza. Klasické ubytovny pro dovolenkáře z ROH za odměnu.  Něco strašného.  Nacpat co nejvíce lidí na co nejmenší prostor do co nejošklivějších budov. Představa, že se ráno probudím a koukám do 20m vzdálené ubytovny dalším do oken je děsivá. Vše ještě umocňuje totálně omšelý vzhled. Vypadá to jako kdyby od doby výstavby nikdo nic neopravil, nenatřel, nevylepšil. Stará dřevěná oprýskaná okna a dveře a vše je v hnědém a šedivém tónu.  Byla jsem ráda, že jsem viděla to, co jsme před pár lety hrstce vyvolených záviděli. Představa, že sem pojedu autem na dovolenou pod stan je taky z říše noční můry. Cesta se prostě nedá ujet za méně jak dva dny. Pořád je to víc jak 2000km a ještě šílenou silnicí. Jsou tady taky nové hotely, supermoderní ale těch je hrstka. 

 

Radujeme se z každého dne, který nám nastává. Ráno si užíváme snídani. Na stůl snesu všechno možné i nemožné z lednice a snídáme. Ještě máme na výběr mléko, čaj, kávu. Společné snídaně miluji. Plánujeme co budeme dělat ten den a probíráme den uplynulý.  Jak už jsem psala, vaření a kuchtění je drobet náročnější, ale dá se tomu přizpůsobit. Tři plynové plotýnky bohatě stačí a prostor na přípravu je sice miniaturní, ale dá se. Za týden jsem si našla systém, že nejdříve vše připravím a sporák mám zakrytý. Tím získávám prostor na krájení a vše ostatní. Pak odklopím sklo na sporáku a zase musím zaklopit sklo nad dřezem a mohu vařit. Nakonec toho prostoru je docela dost. Díky prostorné kuchyni mám vlastně vše u ruky. Velmi se mi osvědčil papiňák, tikající bomba na sporáku. Vařím v něm vše a pekelně rychle. Vzala jsem si sadu nerezových odlehčených hrnců. Do kuchyňských skřínek se mi vešlo vše co potřebuji a ještě mi nic nechybělo. Tak jsem zvědavá jak to půjde dál. Zatím praktikuji, že večer vařím večeři a do krabiček dávám na oběd na druhý den. Takže oběd nemusím vařit. Stalo se mi, že jsem uvařila vlastně celkem šest porcí, tak jsme měli jedno jídlo na třikrát, ale jedli jsme to obden. Dneska budeme mít k obědu bramborové knedlíky plněné uzeným a zelí. To jsem vařila předevčírem k večeři. No a slepičí polévku. V Bulharsku jsme v posledním obchodě Penny kupovali chleba, protože jsme nevěděli jak to bude v Turecku vypadat. Kdybychom se na to vykašlali udělali bychom nejlépe. Včera večer jsme byli v pekárně, kde pekli naprosto úžasný chleba za pár korun. Odolali jsme, přeci ten už koupený nevyhodíme.  Obchod s pečivem, kde na polovině  dvě prodavačky prodávají krásný výběr obrovských chlebů a v druhé polovině dva chlapíci sází chleba do pece nás uchvátil. Stáli jsme se Zdendou v obchodě a jen tiše zírali na neskutečnou zručnost pekařů, frmol nakupujících a krásnou úsměvnost prodavaček.

 

Je devět hodin a jdu zbudit Zdeněčka, je čas na snídani a vyrazit dál. 

 

 

 

 

 

Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ