Lehké zamyšlení a první dojmy z Řecka

No a jsme v Řecku a zatím mě teda nijak valně nenadchnul. První větší městečko je hned za hranicemi….. a je to teda tak velký rozdíl, že kam se to hrabe na Turecko. Přemýšlíme a vrtá nám hlavou, proč vlastně EU nechce Turky přijmout. Je to snad tím, že by turkové zapalvili svým zbožím EU místo toho, aby to bylo naopak, jak jsou velmoci zvyklé? Co by vlastně EU mohla Turkům nabídnout? Vlastně nic. Naopak. Máme málo informací a neznáme veškeré podrobnosti, každopádně si myslíme, že Turecko je velmi bohatý stát s perfektní infrastrukturou, dálnice a silnice nižších tříd jsou naprosto perfektní, všichni, teda skoro všichni nějak pracují, něco vyrábějí, anebo se snaží nějak uživit. Rozhodně to nevypadá z pohledu zvenčí na to, že by se spoléhali na to, co dostanou od státu. Jistě, jsou u nich obrovské sociální rozdíly, ale mě to spíše připadá, že je to volba těch lidí. Obrovská výstavba bytů a domů je pro někoho jistě postavená a nepředpokládám, že to je stavěné s tím, že se to později nějak prodá. Minimum je prázdných bytů a dům ještě není dostavěn a už se v něm bydlí. Měli jsme pocit, že země je jedno velké tržiště. Jistě, každý se snaží něco vypěstovat nebo chytit nebo vyrobit a tržnice jsou ideálním místem, kde to vše prodat. I přes to, že je zboží na tržnicích o třídu levnější v pohodě vedle žijí obchody a obchůdky s totožným zbožím a všichni žijí. Tržnice se zavře, odjede do jiného městečka a prodejny mohou dál prodávat to své. Nikde v Evropě už se nevidí krejčovské dílničky, opravny s obuví kde majitel spravuje boty nebo je přímo šije a nebo kde Vám v pohodě opraví délku kalhot. Jistě, jsou krejčí a opraváři bot, ale ne v takové míře a v takovém množství jako zde. Policisté mají jen starost o to, aby jsme byli v pohodě a snaží se pomoct. Stalo se nám několikrát, že nám policista pomohl něco předjet nebo objet a ještě nám přátelsky pokynul. Z Evropy jsme zvyklí na buzeraci a represi a nezájem policie. Tady je to o tom, že když jsme stáli někde trochu déle, věděli o nás a druhý nebo třetí den se přijeli zeptat, jestli nemáme nějaký problém. Jestli jsme v pořádku. Nikde nás nevyháněli, že na tom místě nemůžeme parkovat, anebo, co tady děláme a nezkoumali nás jako zločince, které je potřeba na místě pověsit. Minimálně pro výstrahu. Samozřejmě jsme si dávali pozor, abychom nestáli na zákazu, nebo na místě pro autobusy a tak podobně a přesto, pokud jsme někde stáli déle, vždy přijeli, s dotazem jestli nepotřebujeme nějakou jejich pomoc. Velmi přátelsky, úsměvně a v pohodě. Nejdřív jsem byla vyplašená, ale pak jsem si na ně zvykla a přátelské zamávání nebo pokynutí hlavou brala s úsměvem a dokázala jsem policistovi také zamávat a gestem poděkovat a ne jen nevěřícně a tupě zírat. Turci jsou velmi přátelští a velmi příjemní. Několikrát se nám stalo, že když jsme stáli a Zdenda něco ladil u auta, tak se nestalo, že by se několik chlapů nezastavilo a nezeptalo, jestli nepotřebuje pomoct. To snad nikde jinde není možné. Každému jsme ukradený, ale tady ne. Tady mají opravdový zájem, ne jen zvědavost, jestli nemohou nějak prospět. Anebo, se chtějí dát jen do řeči a zjisti, odkud jsme a kde jsme byli a kam máme namířeno. Tržnice, to byl pro mne zcela nový zážitek. Tam je vše co si člověk může umanout. Většinou na tržnice navazují uličky s tisícero řemesel. Kováři… ulička kovářů, kde je snad dvacet malých dílen, kde se kuje vše, co je potřeba. Od seker, krumpáčů, ozdobných mříží, zvonce na ovce, po jemnou práci jako jsou nože a šperky. To samé, nikde se už asi neuvidí ulici obuvníků, nebo krejčích, kde se šijí boty od základů. Nádherné boty a nádherné oblečení. Klasicky, ručně a ve vysoké kvalitě a ještě ke všemu za slušné peníze. Jistě, u nás si také můžeme nechat ušít boty, nebo oblečení, ale cena jde do desetitisíců, ale zde je jen o málo vyšší. Nejsou to samozřejmě luxusní dílny a přepychově zařízené přijímací a zkušební místnosti. Většinou jsou to velmi maličké dílny, plné látek a kůží a strojů se zaprášenou výlohou. Nicméně Ti lidé si vydělávají na své potřeby a nečekají, že se o ně stát postará. Ale jak říkám, nemáme dost znalostí o systému a moje úvahy jsou jen pohledové. Nevím, jak je turecká ekonomika svižná, mám jen pár informací z internetu, že prosperuje, ale vidět obrovské vlnolamy a mnohakilometrové odpočinkové zóny, které jsou perfektně udržované se spoustou laviček, besídek a sportovišť pro děti i dospělé, nedávno vysázené parky, cyklostezky, kašny s pitnou vodou a napáječky pro zvířata kde si lze natočit vody kolik, kdo potřebuje, venkovní grily a udržované toalety, vždy po nějakém úseku, tak to vše muselo stát nesmírné peníze, které investovalo město, městečko, vesnice, stát. Většinou má promenáda velmi podobný styl a tak si myslím, že je to státní záležitost, o kterou se pak stará místní údržba. Za Istanbulem, směrem k Tróji je nově stavěný a už z poloviny hotový mega park pro místní lidi. Dech beroucí rozloha a stovky nových již vzrostlých stromů a palem. V Řecku jsme zatím zaznamenali jen zmar a zánik. Potkáváme mnoho zavřených restaurací a tak jak se pohybujeme okolo moře, je zde vidět, jak malá vesnice, kde nyní jsme, kdysi vzkvétala a muselo sem jezdit mnoho turistů a i místních z vnitrozemí. Plážové restaurace a kavárny museli být dříve krásné a honosné s nádhernými výhledy přímo na moře, nyní jsou zdevastované, rozbité a vyrabované, taneční parkety shnilé a kohoutky na vodu vytrhané. Jen minimum zařízení se udrželo nad vodou, ale i ty bojují o holé přežití. Seznámili jsme se tady s paní, která se sem před 18 lety vdala a od ní víme, jak před třemi lety i mimo turistickou sezonu, nebylo kam si v restauraci sednout. Nyní je to prázdné městečko a to co funguje v létě, je nyní zavřené a zazimované a zbytek je definitivně opuštěn. Přitom je tady nádherná dlouhá pláž, krásný písek a mnoho parkovišť, ideální místo na letní stání pro karavany. Voda se dá načepovat na pár veřejných kohoutech. To není problém. Problém je sešlost, která na člověka dolehne. Pár rybářů ještě loví ryby a překupník je sváží do města, pár lidí se živí turismem, ale je to jen hrstka a ještě zde pracují vlastně načerno bez přiznání k daním a tudíž budou i bez důchodů. Odvody ze zaměstnanců jsou tu údajně velmi vysoké a tak se nikomu nevyplatí mít zaměstnance a tak jich valná většina pracuje na černo bez pozdějšího nároku na důchod. Začíná se zde tvořit velká síla lidí, kteří budou bez nároku na důchod. Nicméně i ti, kteří jsou v důchodu, nemají na růžích ustláno. Díky restriktivním opatřením zde klesly důchody skoro o polovinu původních částek. Dříve zde byl prý důchod okolo 1000 EUR a nyní je ten samý okolo 500 EUR. Ti, kdo měli důchod nižší, spadli na 300 EUR a níže a už nyní je prý v Řecku obrovská chudoba mezi seniory, kteří si různě ubližují. Sebevraždy jsou zde prý velmi časté. Paní, od které mám informace je zaměstnaná, také za ní není odváděná žádná daň a při platu 1000 EUR se má co ohánět, aby zaplatila podnájem a postarala se o dvě dospívající dcery.

Řekové mají Turecko za rohem, a přesto nás udivilo, jaká je averze směrem k Turecku. Připadáme si tu jako agenti, kteří mají za úkol vylepšit obraz Turecka v zahraničí. Tady jsou přesvědčení, že mají zakázaný internet a přitom jsme se připojili na více místech než tady, že se tam nedá koupit alkohol a přitom je všude v prodeji a neskutečné lži a výmysly. Řekové, zatím, z mého pohledu nesahají Turkům ani po kotníky a proto, možná je ta animozita… Jinak si to neumím vysvětlit. V Řecku je levnější nafta a benzín, levnější je internet, maso a tím to prozatím končí. Hrubě lituju, že jsem si v Turecku nedokoupila hlavně teplé oblečení a letní boty, protože to co je tady v EUR tak tam je v TL tedy skoro o 2/3 levnější a to je sakra rozdíl. Ještě tady bude v létě a na podzim hezčí koupání a jsou tady mnohem hezčí pláže s písečkem. Ale my jsme v Turecku byli jen hodně vysoko na severu a severovýchodě, ale na jih se určitě vrátíme a celý ho procestujeme. Vlastně kromě Istanbulu, který není o koupání jsme v žádném letovisku nebyli. Jen jsme projížděli vesnice a mrňavá městečka. Nerada bych se dotkla milovníků Řecka, jistě, má své kouzlo, ale obávám se, že jen na 14 dnů letní dovolené. Ono se také musí každé zemi přijít na chuť a na to jsme tady zatím jen velmi krátce a ještě plný dojmů ze skoro dvouměsíční cesty po Turecku.