Polsko a Pobaltské republiky - další velká neznámá
Těžká nemoc mého dědouška, tatínka, odsunula náš odjezd a nyní se musíme postarat o jeho pohodlí a péči v následném zdravotním zařízení, kde o dědouška budou odborníci dále pečovat. Je to smutné, ale život bohužel nebývá vždy procházka růžovým sadem. Tak jsme museli přehodnotit a posunout náš plánovaný odjezd do Pobaltských republik o měsíc a nyní pendlujeme mezi nemocnicí a příbuznými. Je to bolavé, ale osud kašle na to co bychom si přáli a jak bychom si přáli žít a dožít. Tak jsme se domluvili se Zdendou, že volný čas využijeme k návštěvě několika míst v české kotlince. Zdenda, přestože s kamionem procestoval skoro celou Evropu, tak je mnoho míst, které bych mu zase já ráda ukázala.
8.5. 15
Vše vzalo špatný konec a tak jsme se museli postarat o dědouškův poslední odpočinek. Rozhodli jsme se, že ho uložíme spolu s maminkou do Vlašimi, kterou máme oba nesmírně rádi a kam se chceme jednou vrátit. Ne zrovna do Vlašimi, ale do této oblasti, příjemných kopečků, lesů a říček a naší milované, řeky Sázavy. Je spousta hezkých míst u nás doma, ale tady je to opravdu krásné. Malebné vesnice a upravená městečka a hlavně, dostatečně daleko od Prahy a přitom ještě v pohodlné dojezdové vzdálenosti. Na nějaké výlety, jak jsem plánovala, nezbyl vůbec žádný čas. Do toho jsme se ještě museli postarat o velkou chatu v Káraným, která bude po nějaký čas naším budoucím útočištěm.
Po absolvování pálení čarodějnic a Majáles ve Vlašimi, které už se Zdendou pravidelně několik let absolvujeme, vyjíždíme na další kus cesty. Majáles jsme si nechtěli nechat ujít, každý rok jsem se na slavnosti v zámeckém parku těšila a letos obzvlášť přišly vhod. Poslední setkání s přáteli a dětičkami a jedeme dál. Moc nevíme, jak to bude v Pobaltských republikách vypadat a tak opět jedu patřičně zásobená a už drobet chytřejší než při posledním výjezdu. První neznámou je Polsko.
Nechceme nic nechávat náhodě a po zkušenostech z jihu v prvním větším městě kupujeme internet a to po velkém srovnávání a studování podmínek a cen od T-mobile. Udělali jsme chybu. Zatím nám nikde nefunguje. Bingo. Naštěstí nebyl nijak tragicky drahý, tak nás to tolik nebolí, ale jednoho to naštve. Stojíme přímo pod hláskou, že můžeme spočítat žbrdliny na žebříku a signál by měl být vynikající, tak jediné co spustíme je Skype. Jinak nic. Včera zafungoval větší hotel na parkovišti a na požádání nám dali kode k připojení. Oni signál měli, ale my ne. Takže zase je to o tom, kde se připojíme na někoho nebo kdo nám dá heslo. Nechtěli jsme se do této situace dostat, ale jinak to asi nepůjde. Pokrytí je opravdu děsivé. Až pojedeme zpět, to budeme v Polsku přes měsíc a určitě vyzkoušíme jiného operátora.
Trošku bude asi problém s vodou. Nikde nejsou žádné kohouty nebo v horách svedené prameny, kde se dá načepovat výborná pramenitá voda. Vůbec nikde jsme nenarazili na veřejné kašničky nebo pítka, kam si lidé chodí pro vodu, jak je zvykem v jižních zemích. Dneska jsme to vyřešili u benzínky. Než jsem uvařila oběd….. bramborovou kaši v pekelném hrnci zvaným papiňák s volským okem (několik) to bylo na přání, tak Zdeněček nanosil vodu do nádrže v kanystrech z kohoutu za pumpou. Ovšem před tím, jsme zastavili pro vodu u malé pumpy a tam nám pani naplnila kanystr z vodovodu za pokladnou. Nám se moc nezdála, kanystr nějak divně zežloutl, tak jsme nalili trochu vody do skleničky a Zdenda jí jen maličko ochutnal a usoudili jsme, že bude dobrá tak maximálně na umytí nádobí……. No a teď Zdenda leží s horečkou, hrncem hořkého čaje, suchou houskou a Endiarony v posteli a bojí se pohnout. Takže budeme muset být velmi opatrný s tankováním vody. Balená voda není nijak závratně drahá, ale na běžné používání ano. To nejde. Ovšem, je tady veliká síla hasičských hydrantů. Vypadá to, že na dva baráky je hydrant. Pokud bychom sebou měli hasičskou hadici, problém s vodou by byl vyřešen okamžitě. Jen si neumím představit ten šílený proud vody z nějakého obyčejného vesnického hydrantu pustit do naší 120 l hogofogo nádrže. Asi by nám jí vyplomboval i se sedačkou pod kterou si trůní. Ale byla by to sranda, zastavit s bydlíkem na vesnici u hydrantu, vytasit se s hasičskou hadicí pěkně stočenou v kufru, narazit jí na bydlík a načepovat si vodu. Pak jí pověsit na teleskopické bidlo, samozřejmě k tomu určené, nechat celý den schnout a zase jí hezky stočit a odjet. Asi by jen zírali, pokud by nás rovnou neodvezli na lékařské vyšetření… Jsem zvědavá, jak to bude fungovat s vodou u moře. Tam té vody budeme potřebovat více.
Jídlo zatím vypadá velmi příznivě. Je tady sice Lidl, ale ten je jen ve větších městech. V malých je to Biedronka – beruška a ta má ceny ještě lepší než Lidl a v akci to je skvělé. Něco je pod našimi cenami a něco zhruba na stejno. Akce jsou jasné. Co mě překvapilo, že tady mají tři sazby DPH. Parkujeme u Biedronky a šla jsem Zdendovi koupit housky, banány a hořkou čokoládu, nic jiného dneska nemůže. Housky jsou v 5% sazbě, banán v 8% sazbě a čokoláda, jasný přepych, je v 23%. Nicméně v přepočtu jsou ceny jako u nás. Takže do Polska se nevyplatí sebou tahat zásoby. Výjimku splňují třešně od babičky s láskou natrhané a zavařené a výborné marmelády a džemy od kamarádky, které se nekoupí nikde jinde na světě. Palačinky s její marmeládou jsou totiž nepřekonatelné.
Netušíme, jaká bude situace v Pobaltských republikách, tak sebou zase táhnu zásoby jak na severní pól.
Plyn je v Polsku v pohodě. Maličko levnější než u nás a nafta je maličko dražší než u nás, ale nic tragického. Ceny se hodně liší a tak se nám vyplatilo v Onu u Ostravy dotankovat plné nádrže, což je 60l nafty a plné bomby plynu. Teď jak jedeme, zapisujeme si ceny, kde a za kolik a u koho se dá natankovat a pak si vybereme. Kupodivu, plyn mají skoro na všech pumpách, což je udivující. Aut na plyn tady až zase tolik nejezdí. Takže plyn se dá v pohodě koupit okolo 13,- Kč a nafta okolo 29,- Kč.
No a největší šok pro nás jsou místní vesnice. Tak velkou výstavbu, jsme ještě neviděli. Krásné baráky nově postavené, rozestavěné nebo opravené. Hodně zde frčí plechové střechy, které vypadají jako klasické tašky. Domy jsou potom takové, jakoby učesané a když se na starší dům dá takováto střecha, je to hned úplně jinačí pohled. Dlouho jsem si myslela, že se jedná o klasické pálené tašky až mě Zdenda ukázal spoje plechů a kde je hledat. Každopádně je to udivující. Musím si drobet poopravit smýšlení o Polácích. Já si je hlavně pamatuji z cest se Zdendou, kde v západních firmách dělají tu nejpodřadnější práci v rozdrbaných džínech a sešmatlaných botách. V Holansku a v Německu je jich poměrně velká síla a všichni se na ně koukají hodně skrz prsty. Tady mají veliké, parádní domy, perfektně udržovanou zeleň, všude čisto, bez klasických kůlen a kůlniček a hromad harampádí okolo domu. Většinou drahá auta a absolutní přednost chodců na přechodu, kterou si nikdo nedovolí porušit. Zkrátka, jen tiše zíráme a to se pohybujeme v zapomenuté, nijak zajímavé oblasti, kde není téměř žádný průmysl ani turistický ruch. Nádherné louky jsou prázdné, kdyby aspoň tady měli stáda krav a ovcí jako v Holandsku, ale také nic. Jen pár oveček občas u domů. Takže odkud plynou peníze na tak velkou soukromou výstavbu, netušíme. Domníváme se, jednak, že hodně jich pracuje v zahraničí a tam žijí opravdu velmi skromně a pak si tady staví domy, nebo ty peníze posílají domů a tady mají rodinu….nebo, že nevíme. Snad se s někým seznámíme, kdo by nám vysvětlil, jak to tu funguje. Ale není to o tom, že by jim náhle spadly nějaké peníze do klína. Oni opravdu takto žijí. V upravenosti, pořádku a v krásném prostředí mají jednoduše krásné domy, krásné zahrady a krásně čisto. I ty škarpy u silnice mají vysekané a čisté, bez odpadků.
Taky čerpání z EU tady asi funguje lépe než u nás. Mnoho staveb, škol, kulturních památek, vesnic, městeček je polepených cedulemi, že to či ono spolufinancovala EU. Klasika, jak musí být vše, co zavání dotací z EU i po mnoho let po výstavbě zřetelně označené. Ovšem ve městech je to jiné. Ty nejsou tak pěkné jako vesnice. Tam není taková výstavba a snaha o renovaci a opravu domů.
První dojmy z Polska jsou skvělé a oblast Karpat je nádherná.