A je tu Lotyšsko

Už jsme pár dnů v Lotyšsku a musím říct, nebo spíše by se hodilo, musím napsat, že je to zase něco jiného a to naše cestování je stále a pořád o změnách. Když už se naučíme, nebo pochopíme systém báječných parkovišť RMK  v Estonsku s jejich úžasnými grily a nasekaným dřívím, tak zase tady není nic takového a chvíli trvá, než se člověk zorientuje. Problém s vodou je stálý. Nikde není volný kohoutek a tak to řeší benzínky Statoil, které jsou i zde a mají svojí velkou plechovou bednu s kohoutkem. Většinou tam Zdenda nějak najede, nebo nacouvá a můžeme tankovat hadicí přímo do nádrže. Což je jistě pohodlnější než nanášet vodu v kanystrech, ale i tak by to bylo skvělé. Alespoň je nějaká voda a rádi si jí nanosíme. Parkoviště, jak po pár dnech zjišťujeme, nejsou a asi nebudou v tak hojné míře, jak jsme si zvykli. Respektive, parkovišť je spousta, ale všude, na každém plácku, který by jen trochu mohl sloužit na kempování je hned brána a výběrčí.  Jsou samozřejmě místa na pěkná stání, ale musí se tu trošku víc hledat. Je fakt a to musím říct, že Zdenda se v Estonii několikrát zmínil, tak po tomhle se nám bude stýskat, nebo, tak na tohle místo budeme vzpomínat. A měl pravdu. Přepychová stání s grily už asi nenajdeme. I když, kdo ví?? Ale to je právě to pěkné na tom našem cestování, že se pořád něco děje, že je pořád co objevovat a pořád nás něco udiví, vykolejí, překvapí, anebo příjemně potěší. Každá země má své image a my se musíme s tím nějak vyrovnat, nějak naučit žít. Jako, když jsme po dvou měsících v Turecku vjeli do Řecka. Dobře si vzpomínám, jaký to byl pro mě šok. Jelikož jsem nikdy v Řecku nebyla, tak celé to slavné Řecko znám jen z knih a to hlavně historických. Miluju historii a ráda si čtu o starých kulturách, jak ti lidé žili a jak prosperovali, bojovali a třeba i zanikali. Ale na to, co jsem viděla, jsem teda opravdu připravená nebyla. Zdenda byl v Řecku s kamionem mnohokrát, takže jeho to nechávalo klidným, ale mě se to slavné, prastaré Řecko, kolébka civilizace rozpadalo na kousky, na střepy, na střípky.  Po týdnu jsem jako malá holka přesvědčovala Zdendu, že se vrátíme do Turecka.  Egypt to je moje srdeční záležitost a Turecko je hodně podobné Egyptu. Tak možná pro to se mi tam tak líbilo, ale oni jsou stejně srdeční a příjemní jako Egypťané.  Ale to člověk musí tu zemi opravdu poznat a procestovat, aby si ji mohl zamilovat i s příšernými toaletami a špínou a nepořádkem. To až když si něco přečte, nastuduje tak může pochopit anebo odsoudit. Jinak je to plácání a já jsem se ocitla přesně v tom plácání a odsuzování.  Snažila jsem se pochopit a soustředila jsem se na historii, ne na současnost a bylo mi podstatně lépe. Jinak by se pro mne stalo celé Řecko jednou noční můrou a s ohledem, že tam strávíme ještě nějaké 3 – 4 měsíce, tak to by bylo děsný peklo.  Nakonec jsem si Řecko oblíbila a líbilo se mi tam. Akorát až se tam vrátíme a budeme od Tessallonik pokračovat dál na jih tak budu lépe připravená.

Ale zpět k Lotyšsku. Předevčírem jsme se náhodně, jak jinak, ocitli na moc hezké slavnosti Slunovratu. Převládají obyčejné dubové věnce na hlavě a věnečky z kytiček, to hlavně slečny a holčičky. Auta jsou vyzdobená a vchody do baráků mají ozdobenou bránu. Něco jako u nás majáles, ale ve větším měřítku. Majáles se u nás neslaví ve větších městech a pochybuji, že mnozí ve městech vůbec tuší, že něco takového existuje. Sama jsem letos poprvé viděla stavět obří májku v jedné báječné vesnici, tady by to bylo pomalu velkoměsto, v Chmelné, a je to skutečně úžasný zážitek. Všichni se podílí na vyzdvižení májky a ti, kteří se nepodílí, tak kibicují a radí.  Dámské osazenstvo zpovzdálí přihlíží a komentuje dění a děti se všude pletou. Tak tady je to Slunovrat a taky si to tu užívají. Měli jsme obrovské štěstí , že jsme se strefili a mohli to pozorovat.

Jinak co ještě na začátek dodat k Lotyšsku? Snaží se, to se jim musí přiznat a je jen s obdivem, kolik toho tady za těch pár let svobody dokázali udělat. Ohyzdné paneláky nemají obdoby, tak toho my jsme byli ušetřený. My je máme jen ošklivé, ale tady je to daleko horší. Tak ty paneláky jim asi budou ještě dalších mnoho let sloužit, ale jinak nová výstavba je moc pěkná a má šmrnc. To zase musím uznat, že tady se nestaví baroko na oko jako to bývá mnohdy u nás. Domy a vily jsou většinou perfektně sladěné s okolím a s přírodou. Dokonce se snaží stavět i nové domy v stylu ze začátku minulého století. Nové, celodřevěné domy s vyřezáváním a barevné. I když taky jsem jen zírala, že v Jurmale, starém výletním letovisku, které se honosí sto let krásnými starými domy ze dřeva, tak dokáží na hlavní promenádě vyfiknout prosklený obchodní centrum. Sice pouze jednopatrový, ale jen chrom a sklo. Je věcí názoru, jestli se to sem hodí nebo ne, ale mě to udivilo a musím přiznat, že se mi to nelíbilo. Jinak silnice jsou stejné jako u nás, v dost dezolátním stavu a tak jak jedeme po vedlejších cestách, nic moc. Někdy jsme naklepaný a někdy to jde. Spíše oni tady umí to, že když opravují silnici, respektivě, když dělají novou silnici, tak sundají starý asfalt, navozí kamínky a ty zasypou a jezděte. Super, je to sice rovné a bez rigolů, ale jet se po tom nedá. Když prší, tak je to jedno bahnisko a auta jsou koule bahna a když je sucho, tak to je oblak prachu. Oni tam sice časem položí nový asfalt, ale kdy? Jeli jsme takovým úsekem, skoro 30 km, dvacítkou. Nekonečná cesta. A když vidíme u silnice stavební stroje tak Zdendu málem omývají. Pokaždé se děsí, kdy nám bude sebrán asfalt, protože stavební stroje a nákladní auta znamenají práci na silnici a tedy silnici bez asfaltu a náš Flíček bude zase jako prase, což Zdenda hodně těžce nese.

Nevíme, kolik tady vydělávají a jakou mají zhruba nezaměstnanost a jaký mají HDP a jakou zadluženost. Každopádně v prodejnách se čile nakupuje a řekla bych, že nijak levně. Ovoce je poměrně drahé, jogurty, tvarohy, sýry a uzeniny. Maso je zhruba na stejno jako u nás a hovězí a vepřové je trochu levnější, ale jinak je to tu docela drahé a přesto lidi nakupují jídlo jako o život. A když to tak pozoruji, žádné velké louskání návodu anebo rozvažování co koupit. Porovnávání cen, ani náhodou. Občas mám pocit, že jenom já v celé prodejně studuju ceny v poměru k váze a složení. To tady nikoho moc nezajímá. Prostě to hází do koše a neřeší. Třešně za 3,8 EUR to je skoro za 100,- a všichni jich nabírají pytlíky, to samé jahody nebo broskve. Ty už se tady objevili v akci za 2 EUR což zase je 56,- za kilo a to jsou ty levnější. Nektarinky jsou už za 3 EUR. Jogurt je dost drahý, 400gr okolo 2 EUR. Ale jediné co mají dost levné je mléko, jogurtové mléko s příchutí a vejce. Jinak se zaměřuju na akce a ty se docela vyplatí. Ale přesně, jak jsem si všimla rychlým průletem na cestě do Estonska, tak Lotyšsko mě přišlo z toho trojlístku nejdražší a potvrzuje se mi, že je tady mnohem dráž než v Estonsku. Litva, ta mi přišla poněkud levnější. Tak uvidíme, jestli to byl jen dojem nebo skutečnost. Ale daří se nám slušně pracovat s měsíčním rozpočtem, a pokud nepádíme na start nebo zase neujíždíme k domovu, tak i nafta je v pohodě a v rámci mezí.

To je taky zajímavé, plyn. Ten je absolutně všude za stejnou cenu. Až mě to připadá, že je to snad nařízení nebo co, ale nafta se dá najít levnější anebo, zase pekelně drahá, ale plyn, tak ten je všude stejný a je tady mnohem víc stanic s plynem než bylo v Estonii. Tam byl občas problém nejít pumpu s plynem, ale teď je to pohoda. Ubylo taky elektrostanic na dobíjení aut. Ty jsme nahoře nacházeli na těch nejnemožnějších místech, což v Lotyšsku není. Tady si na světovost nehrají, nebo to sem ještě nedorazilo.  Dneska, Zdeněček zase našel krásné místo na parkování. Dalo by se říct, že z oken koukám na moře. Ne, vážně, jsme postavený, sice maličko z kopečka, ale s výhledem na moře, což je paráda, a pokud mi nepadají hrnce z plotny, tak je vše v rámci normy a není na co si stěžovat.  Dneska je moře velmi klidné a připomíná spíše rozlehlý rybník, ale i tak je to parádní. Dali jsme si tradiční procházku až na takový ostroh a zpět vesničkou. Trocha pohybu pro kondici. Jen jsem zírala na záhony plný jahod a velikých a už jim to červená. Řekla bych, že tady v té zimě nemůže nic dozrát a vše je tady strašně opožděné, ale jahody teda měli parádní. Třešně, jako stromy, skoro nevidíme, hlavně jablíčka a hrušky, ale nechápu to, když před 14 dny teprve kousek výš kvetl šeřík a tady už budou jahody. Jsem zvědavá, jestli je budou prodávat u domů.  Jestli se tady vůbec bude u silnice prodávat ovoce a zelenina ze zahrádek.  

Další velkou kapitolou, nad kterou se vlastně denně zamýšlím a která zřejmě hodně přátelům vrtá v hlavě je náš jídelníček a jak zvládáme neutratit mega sumy za potraviny a vlastně ještě být pod naším plánovaným rozpočtem. Tak to je opravdu velká kapitola a tu si nechám na příště. Vlastně, jak sestavit měsíční rozpočet, tak to byla nejtěžší část našeho plánovaní a zabrala nám nejvíce času a nejvíce jsme diskutovali kolik, jak a kde. Kolik nás bude stát měsíc života, jak to zvládneme ukočírovat a kde by mohly nastat problémy.