Máme nové pasy a spoustu zkušeností
Máme už nové pasy a jedeme dál krásným Tureckem.
U těch pasů bych se ráda na chvilku zastavila.
Ztráta pasů je dost problém všude na světě a je dobré mít u sebe pár drobností, které jejich náhradu jednak urychlí a za druhé, je vše tak nějak jednodušší. Pokud ovšem pan honorární konzul není začátečník a na našich pasech se pomocí manuálu v počítači učí, co nám má dát podepsat, co máme vyplnit a jak se má fotka nalepit a hlavně, že na fotku patří razítko. Miluji razítka.
Protože jsme počítali se ztrátou všeho možného včetně auta, ano, je to pravda, počítali jsme s tím. Teda, Zdenda s tím počítal, já mnohem méně. Já si to riziko vůbec nepřipouštěla. Zdenda, ještě než jsme vyrazili, mnohokrát mluvil o tom, co se nám může stát. Sám měl několik zlodějů v kabině kamionu, viděl několikrát, co se stalo kolegům a tak o této možnosti hodně se mnou mluvil a taky se snažil mít vše pod kontrolou. A tak jako mnoho jiných, já bláhová si myslela, že jen přehání, nebo je přespříliš opatrný, nebo jen vidí problém tam, kde není. Nám se přeci nic takového stát nemůže! Ale může, a je to rychlejší než mrknutí okem. Tak jsme udělali základní věc a to, naskenovali jsme veškeré naše dokumenty do počítače a ty pak přenesli na miniaturní flešku, kterou máme na klíčích. Takže, když nám někdo ukradne auto a zůstaneme jen s klíčem od auta v ruce, máme na flešce celý náš život včetně maturitních vysvědčení, rodných listů, nájemních smluv, veškeré průkazky, kupní dokumenty ke všemu, malý a velký techničák, zelenou kartu a všechny pojistné smlouvy, zkrátka absolutně vše. Pak nebyl problém, poslat konzulátu naše kopie občanských průkazů a rodné listy k identifikaci. Velmi jsme urychlili proces. Vše se dalo zpočátku vyřídit imejlem.
Další důležitá věc, mít sebou rezervní průkazkové fotografie. Na nový pas potřebujeme dva kusy. Zdenda měl čtyři a já ty potřebné dvě průkazkové fotografie. Byli jsme v klidu a na setkání připraveni, přímo v plné zbroji. Nekráčeli jsme si to k panu konzulovi, který byl sice milý, ale velmi, velmi nezkušený, s vědomím, že máme vše a tušíš, není žádný důvod nám pasy nevydat. Bohužel, začal vyplňovat jako první můj pas a co čert nechtěl, na fotku patří maličké kulaté razítko, co razítko, razítečko! Tak to vše velmi pečlivě vypsal, nalepil mojí fotku a vše překryl folií, která to zajistí proti padělání a podobným nesmyslům. Pozdě si všiml, že tam není ono kýžené razítečko a tak volal pro radu na ambasádu. Tam mu sdělili, že má smůlu a že musí začít znova od začátku s novou fotkou. Zrada, jednu už mám nalepenou na žádosti a druhá je už v novém, leč v špatném pase. Počáteční výhoda a naše připravenost se vytrácí, mizí jako pára nad hrncem a já musím v sobotu v poledne sehnat v skoro milionovém městě průkazkového fotografa. Jen milý úsměv zachránil pana konzula před uškrcením. Ovšem, když mi fotograf o několik obřích ulic dál řekl, abych si vyzvedla fotky za hodinu, tak ten už měl smůlu. Velmi rád mi je udělal na počkání. Bouchly saze, a jak jsem zjistila, nadávat se dá v Turecku pohodlně i česky a kupodivu, všichni tomu rozumí. Nutno podotknout, že pan fotograf byl menšího vzrůstu, subtilnější, ale měl výhodu domácího hřiště, já zase byla větší a patřičně napružená což viděl a slyšel a moje argumenty musel uznat a taky uznal. Ani se mě nesnažil obrat o nějaké větší peníze a řekl si přesně 10 Tl. což je 80,- Kč.
Mezitím pan konzul vypracoval Zdendův pas a můj už hladce následoval. Pas máme vydaný do 15. prosince, jak jsme chtěli. Déle tu stejně zůstat nemůžeme a tak je to jedno. Nový zákon, který je rok v platnosti jasně říká, že nejdéle bez víza zde může cizinec zůstat 90 dnů a pak na 90 dnů opustit Turecko a vrátit se může zase až za 90 dnů na 90 dnů. Zkrátka, vše se točí okolo 90 dnů. Praxe, která fungovala spoustu let, že se vycestovalo na den do Řecka nebo do jiné země a hned se dalo vrátit a načítalo se dalších 90 dnů, je pryč a už nefunguje. Nelze to teda použít a sankce při přetažení doby pobytu jsou prý velké, dále vyhoštění, dále zakázání vjezdu i na dobu několik let. Vízum lze vydat, pouze pokud se prokážeme zaměstnáním, studijním pobytem a hlavně nájemní smlouvou na byt nebo něco podobného. Jinak mají všichni smůlu.
Další co je důležité mít v rezervě je kredit do telefonu a mít zakoupený internet. Tak, internet, ten se dá vyřešit v kavárně, nebo v restauraci. Skoro všude je k mání, když si dáme kávu nebo čaj. Skoro všude poskytnou jejich heslo na připojení. Důležitější je mít kredit do telefonu. My jsme zrušili telefony na paušály. Nemělo to cenu, a když jsme zjistili, že ten nejnižší paušál má stejný tarif na volání a sms jako dobíjecí karta, bylo to akorát strkání paušálu operátorovi v době, kdy jsme mimo republiku. Koupili jsme si do rezervy několik, celkem 3 ks, dobíjecí karty po 400,- Kč pro případ nouze. Jen vysvětlení konzulátu, kde jsme, co se nám stalo a co musíme udělat, pro zdárný další průběh, nám zbaštilo jednu kartu. Přijmutí hovoru od paní konzulky, která nebyla k zastavení, tak to byla druhá karta. Naštěstí lze telefon dobít internetem bankou, ale to není pohotové. Když je potřeba volat okamžitě, je nutné mít nějaký dobíjecí kupon.
Moje rada pro případ nouze je, mít pokud možno naskenované důležité doklady, průkazkové fotografie (nejlépe 4 ks, čert nikdy nespí), a kredit v telefonu a při vjezdu do země mít někde po ruce spojení na ambasádu, kde funguje nonstop linka pro zoufalé turisty, kterým někdo, nějak ublížil, nebo si ublížili sami.
Ambasáda, tak ta mě taky velmi překvapila. Musím říct, že ambasáda v Turecku je velmi schopná. Vlastně jsme začali s nimi komunikovat s prosbou o radu nebo doporučení ohledně Kurdské oblasti na východě země. Jeden místní policista se dost vyděsil, když jsme mu řekli a na mapě ukázali, kam chceme jet. Velmi důrazně nám vykládal, jak je celá oblast nestabilní a nebezpečná zvláště v posledních měsících. Oni se totiž tady blíží volby a kurdská tuším, že to je Strana pracujících, ale to si nejsem úplně jistá, dost usiluje o to dostat se ve větším zastoupení do vlády. Takže, dost jsou prý nepokoje a tak. Pan konzul z Istanbulu byl velmi milý, pohotový a trpělivý. Okamžitě na dotaz odepsal a připojil i rady kudy jet a jak se vyhnout problémům. Po druhé jsme ho kontaktovali po zjištění, že zde nemůžeme být déle jak 90 dnů a nažili jsme se o získání výjimky pro nás. Sice velká snaha pomoct, ale marná. Ani osobní doporučení nepomohlo. Po třetí jsme kontaktovali už ambasádu v Ankaře kvůli vykradení. Ve všech případech, vynikající práce našich konzulárních zástupců zde. Briskní jednání, komunikace s policií, snaha vše urychlit a co nejlépe pro nás vyřešit. Když píšu komunikace s policií. Naštěstí v Mersin, kam jsme mířili, vše mohl dojednat a dotáhnout do zdárného konce pan honorární konzul, který je zde pro nás k dispozici. Nemusíme nikam daleko pro pasy, protože na celé Turecko je jen pět míst, kam se lze obrátit pro pomoc.
Ještě douška k policii. Tu domluvu s policií, kterou zajistila ve finále paní ambasodorka, to je myšleno vážně a s velkým povděkem. Na celé policejní stanici totiž nebyl jediný policista, který by uměl anglicky nebo německy, aspoň trošku. Museli jsme vzít na služebnu svůj počítač, protože oni sice mají internet, ale jen tak nějak pro policejní účely a heslo samozřejmě neví a i kdyby věděli, asi by stejně nedali a museli jsme vzít naše připojení, náš modem a domluva běžela translátorem google. Něco příšerného. Ale zase na druhou stranu, velmi se zajímali, byli velmi milý, trpělivý, se zájmem, ihned nám nabídli čaj a ten jsme i přes odmítnutí obratem dostali. Strašně se snažili nám nedat najevo, jací jsme to hlupáci, když odejdeme, byť na pár metrů od nezamčeného auta. Ve finále jsem dostala obří granátové jablko, asi jako formu omluvy, nebo cenu útěchy. Nevím. Každopádně bod pro ně. Je nám jasné, že nic nenajdou, auto, i když slušně vyfocené bylo bez SPZ a tudíž bez šance ho někdy nalézt. To by opravdu musela být neskutečná náhoda.
Dneska Zdenda doladil bezpečnostní zavírání předních dveří. Vymyslel, sehnal potřebné součástky a dneska udělal. Skvělý, jednoduchý, elegantní, laciný a perfektně funkční zabezpečení předních dveří na tvrdo, které se dá vždy pohodlně odstranit a dveře zprovoznit. Máme zevnitř zajištěné dveře tak, že už nám nehrozí opomenutí zamčení, nehrozí nám otevření dveří od řidiče, když jsme z druhé strany auta, snad už nám nehrozí noční návštěva . Ještě má v plánu doladění zabezpečení dveří do nástavby ,při delším opuštění auta. Noční zabezpečení máme. Pak už jedině je možné se do auta dostat okny. Uvažuji o nainstalování okrasných kovových mříží. Takový ty s tepanými růžičkami. Ty by se mi hodně líbili, na balkonech je lidi mívají. Nebo narveme do oken dráty pod proudem, anebo, jak navrhl Zdenda, koupíme si dogu, nejlépe tu Německou, černou, ta vypadá dost děsivě a stan.
Ten stan bude pro nás, abychom se měli kde vyspat.