Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

 do 17.06.2019

klikni na modrý odkaz níže plné funkce pouze v PC mobil ukazuje jen foto

smile

Tady dnes jsme



Jak na rozpočet

Máme začátek dubna dalšího roku našeho putování po pobřeží Evropy. Událo se toho hodně a než se začnu rozepisovat o tom co nás potkalo, ráda bych se nejdříve zmínila o nové aktivitě ve světě karavanů, obytných aut a lidí, jako jsme my, kteří jezdí ven za zážitky, za poznáním a občas i za dobrodružstvím. V průběhu těch skoro pěti let, co jezdíme jsme se potkali s pár lidmi, kteří byli fajn a jsou nám přáteli, pak jsme potkali pár lidí, které nám jen do cesty zavála okolnost a náhoda............ 

Nakonec jsme se se Zdendou rozhodli, že nebudeme čeřit hladinu a dělat zlou krev jen pro to, že mám potřebu se vyjádřit. 

Pokračuji dál. 

Dneska jsme se Zdendou dlouze probírali budování stání pro karavanisty v Německu. Zdenda pátral, kolik takové stání může stát a dostal se na stránky města, kde stání pro 6 aut včetně zázemí jako je voda, elektřina a odpad stály město 33 tisíc eur, což máme víc jak ¾ milionu korun. Tím se dostávám k tomu, že takové město Benešov, které by mělo co nabídnout a mohlo by vybudovat takové stání pro 10 aut za milion, tak nevím, jestli by se k tomu vůbec podjalo. Pořád je ještě v myslích lidí představa, že je to záležitost hrstky lidí, kteří místo chaty a chalupy koupí v totožné ceně auto nebo karavan. Bohužel, spousta těch lidí si vůbec neuvědomuje, že je to záliba, koníček a styl života nebýt uvázaný u jedné nemovitosti a cestovat se vším pohodlím na místa, kde se mi líbí anebo, která chci jen vidět a poznat. Malá městečka, tak jak je tady v Německu projíždíme, která se spíše blíží vesnicím mají zhusta taky stání pro karavanisty, a to už je při rozpočtech vesnic u nás přímo nemyslitelné. Znám rozpočet jedné takové vesnice, kde by vybudování stání stálo vesnici celoroční příděl financí, že by jim nezbylo ani na pouliční osvětlení, a ještě se museli mírně zadlužit. Naskýtá se možnost dotací z různých fondů jako je Příhraniční fond, různé fondy na obnovu venkova, na podporu turismu a tak podobně, ale stále je to o dalších penězích, protože ani jeden fond nebude financovat tuto aktivitu ze 100 %. Bude muset ještě uplynout hodně vody, než se toto podaří změnit, než obce a městečka najdou a získají prostředky na budování stání, než se změní myšlení lidí na radnicích a než bude celá společnost nakloněná této aktivitě a bude se budovat i něco málo pro lidi, kteří přijedou, ve městě si nakoupí, zajdou do restaurace a podívají se po okolí. Protože tito lidé sebou přivezou peníze, které mohou, ale taky nemusejí, utratit v místní infrastruktuře. A tím navazuji na asociaci, která snad, možná, vznikla s bohulibým úmyslem, dostat do podvědomí karavainingu na vyšší státní úrovni a pomoci budování stání pro karavanisty. V českých podmínkách jsem velmi skeptická, protože je to stále o penězích, které mají menší města, obce a vesnice strašně málo.

Včera jsem odpovídala na konstatování kolegy ze Slovenska ohledně našeho rozpočtu za potraviny, že náš rozpočet není možný. Kolegovi se to nezdálo a spočítal nám, kolik průměrně eur utratíme za den a že to není možné, že i on umí počítat. Koukala jsem se na článek v Deníčku z roku 2016, kde jsem se drobet rozepsala o tom, jak utrácíme a jak šetříme. Pravda, teď utrácíme více za dobroty, ale stále jsme v plánovaných výdajích.

Teď se maličko pustím na tenký led, protože to, co zde popíšu, nebo se budu snažit vysvětlit, může mnohým znít jako něco příšerného, něco nemožného a něco, co by nikdy nedělali. Když jsme byli doma a chodili do práce, nákup na víkend byl vždy o plných taškách jídla a různých dobrot, které jsme v průběhu víkendu statečně zkonzumovali. Hlavně, Zdenda se vracel na víkend a já se snažila mu podstrojovat a vyvářet to, co si nemohl v kamionu dát k obědu nebo sám uvařit. Tak pro nás, jako pro spoustu jiných lidí nebyl problém dát si kachničku s červeným zelím k obědu, nebo sníst hromadu řízků, opéct si každý večer spoustu masa na grilu a tak podobně. Oba máme rádi pečené kuře, takže sníst ve dvou pečené kuřátko jen k obědu nebo k večeři nebyl a není pro nás žádný velký výkon. Těstoviny jsem tenkrát dělala minimálně a laciná jídla, jako čočka, nebo fazole byly velmi ojedinělé. Slevové akce mě moc nezajímali, a i když jsme už šetřili, tak stále příjem byl a kupovat v akcích se mi, přiznávám, moc nedařilo a taky, nebyl čas na to, pobíhat po obchodech. Teď je vše jinak. Času máme dost, ale mnohem méně peněz, takže, něco se musí změnit. Buď budeme dál chodit do práce a užívat si vrchovatě o dovolených anebo se omezíme ve spotřebě, ale všeho. Nejedná se jen o potraviny, jedná se i o návštěvy památek, o restaurace a drahé aktivity. Pomaličku budeme mít za sebou pět let života v obytném autě a dovolím si říct, že jsem se lecčemus naučila, a to se pokusím shrnout. Ono to vlastně není nic jiného než to, co jsem tvrdila na začátku. Za málo peněz vytvořit, nebo mít hodně muziky.

Peču, jakmile se naskytne příležitost. Peču za jízdy na dobíjecí booster, peču na solární panely, to v létě a peču na centrálu, když máme v zimních měsících málo proudu a dobíjíme baterky. Jedná se o to, že jakmile vidím, že je příležitost anebo vhodné prostředí, to u centrály, nebo jakmile je to potřeba, tak zadělám těsto a hned upeču cokoliv, ale hlavně aby to bylo jednoduché, málo pracné a laciné. Když vezmu takové Muffiny, je to jen o půl kile mouky, jedno vejce, pár lžic oleje, hrnek mléka, kousek čokolády na vaření, pár lžic cukru a prášek do pečiva. Kdybych si dala práci, tak vše samozřejmě lze spočítat, ale já odhaduji, že toto vše mě vyjde něco málo přes ½ eur a za 12 Kč mám napečeno na týden. Do remosky se mi vejde 13 košíčků muffin a pokud máme sladkost na příděl, a to my máme, tak opravdu je to na týden svačina na výletě. K tomu přidám jedno jablíčko pro každého, čaj v remosce a svačina je na světě vlastně za pár halířů. V akci nakoupím třeba kuřecí stehna, nebo kuře, a to zpracuji asi takto. Pokud koupím kuře, vždy je zhruba 1.3 kg a toto vše jsem schopná z něj uvařit. Celé kuře vykostím, stehna jdou na omáčku. Cibulový základ, stehna nakrájím na kousky, osmahnu a pak přidám libovolnou zeleninu, koření a tak podobně, žampiony v plechovce, zmražený hrášek, nakrájený pórek. Omáčky udělám víc, zeleniny dám hodně a ze dvou stehen mám klasicky 5 krabiček s obědem nebo večeří pro dva. Dvě prsa zase zpracuji každé zvlášť. Z jednoho udělám omáčku a druhé použiji do rizota, například, nebo místo omáčky prso nařežu na malé kousky a na cibulovém základě osmahnu, přidám spoustu zeleniny, kterou mám, jako pórek, papriku, zmražený hrášek, žampiony a tak podobně. Vždy se snažím o takovouto akci, když jsem se dostala ke zlevněné zelenině, které končí záruční doba. S ohledem na to, že zeleninu vlastně v den nákupu zpracuji, je pak 30-50% sleva příjemná a jídlo se mi ohromně zlevní. Tím, že používám co nejvíce zeleniny do omáček, nemusím mít tolik masa. Vlastně masa máme v té konečné jedné porci velmi málo, ale maso máme rádi a jak Zdenda říká, stačí, když toho masa je aspoň trocha.

No a z toho kuřete nám zbyla spousta kostí a křídla. Ideální na vývar, který dám do papiňáku a následně maso do polévky oberu. Nikdy nekupuji mraženou zeleninu do polévky, je zbytečně drahá. Veškerá zelenina je čerstvá a takový celer vydrží v lednici několik týdnů. Polévku většinou zahustím rozkvedlaným vajíčkem s moukou, kapáním. A mám minimálně 5 velkých porcí pro dva výborného kuřecího vývaru. Pokud nikam nejdeme, protože prší, je ošklivo a nebo jen jsme měli delší cestu, tak polévka je ideální večeře s opečeným toustem nebo s krajícem chleba.

Tím se dostávám k tomu, jak se také dá šetřit za jídlo na cestě, a to je na dennodenní konzumaci chleba. Na západ od naší republiky je chleba velmi drahý. V Itálii a v Německu je chleba nejlevnější v Lidl 2eur za kilogram, ale na jihu Itálie už vůbec není v nabídce, ve Francii v Lidl se chleba pohyboval od 3eur výše a tak dál. Jediné, co je drobet levnější je toustový chleba, který sice stojí 1.2 eura za kilogram, ale samozřejmě, po měsíci nám už leze i ušima. Nemáme toustovač, protože, ten bychom elektricky neutáhli, a tak jediná možnost je, každé ráno vyndat pánev a ten toustový chleba na pánvi opéct a neremcat, že bychom raději chleba, který je všude vynikající, ale velmi drahý. A i ten toustovací, celozrnný za rozumnou cenu je taky jen v některých obchodech.

Kupujeme maso jen za slušnou cenu. V zemích, kde je maso obecně drahé, jsme jen na kuřecím, protože to je vždy nejlevnější. Díky tomu, že nad lednicí mám poměrně velký samostatný mrazáček, mohu v akci koupit třeba dvě kuřata, ty rozbourám na jednotlivé kusy na budoucí použití, zabalím do folie, popíšu a když je vhodná příležitost, tak zpracuji. Objeví se kotlety za příjemnou cenu, ale opět většinou to je velké balení, nebo v Itálii jsem hodně kupovala velká krutí stehna, která byla levnější než kuřecí. Jenže, obvykle měla kolem tří kil. Zase, rozbouráme, dáme do balíčků a mám je připravené na budoucí dobu. Rádi grilujeme a občas naložím kuřecí maso nebo kotletu.  A takto bych mohla pokračovat dál. Na cestě dělám to, co jsme dělávala za hluboké totatality. Objevila se rýže, tak jsme jí všichni kupovali na kila, protože pak zase dlouho nebyla a tak je to teď u nás se vším. Víme, že v akci budou brambory za krásných 50 centů, ale je to jen v 10kg pytlíkách, holt máme deset kilo brambor, ale máme je na měsíc. V akci je olej, kupuji aspoň tři litry, v akci je mouka, těstoviny, pomeranče, maso, jogurty, mléko……. Zkrátka, jak se akce střídají, postupně doplňuji zásoby, ale tím, jak zase vařím, nehrozí, že se už neuvezeme.

Jak už jsem se zmiňovala, na cestě nekupujeme uzeniny a když tak v akci a to hlavně v Itálii pršut, který se občas dal koupit velmi lacino. Tvrdý alkohol nepijeme vůbec a občas jsme si rádi v Itálii koupili lahvinku vína anebo Zdenda pikslu piva a to většinou, když jsme se měli s někým setkat, tak abychom měli na večerní posezení. Ale zase vždy je to o levných kategoriích.

Takže, tady je můj způsob, můj systém, jak ušetřit na jídle na cestě a když se na to podívám a zamyslím, tak to není až takové kouzlo dostat se na částku kolem 3,5 tisíc za měsíc. 

Ještě malá douška, poznámka, na východ od naší země je nakupování většinou radost a mnohdy velmi laciné potraviny nám hodně zpříjemní cestování. V Turecku, kde jsme byli ve dvou cestách 6 měsíců bychom se i v zimním období mohli v zeleněni a ovoci doslova za pár korun koupat. Chleba, pečený na dřevě za vyloženě směšnou cenu a tak výborný, že jsme si vždy kupovali dva. Jeden na cestu domů, k autu, a jeden na snídaně a to jsme si ještě vybírali pekárnu, kde si chleba zakoupíme. Tří kilový kýbl jogurtu v kterém stála lžíce za necelých 50 Kč a velice laciné kuřecí maso a tak dál. Na druhou stranu, hovězí maso byla doslova omračující cena, alkohol, jakýkoliv neuvěřitelně drahý a vepřové samozřejmě není v nabídce vůnbec. A tak bych mohla pokračovat. Zkrátka, důležité je, zaměřit se na potraviny, které v té dané zemi jsou pro nás dostupné a tudíž tradiční a hlavně, nebortit se z toho, že bychom něco rádi a ono je to drahé. Není žádná ostuda si říct, mám na to, ale je to zbytečné, to si můžu s klidným srdcem odpustit a nebo rovnou, tak na to nemám.

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ