Praha - historické centrum
Poloha : Hlavní město ČR. 50° 05′ s. š. / 14° 25′ v. d.
Rok zapsání : 1996
Je to ostuda, ale až nyní jsem se dostala k sepsání pár údajů o Praze, jako jedné z nejkrásnějších památek UNESCO a to nejen u nás, v kotlince české.
Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů. Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy.
Název Praha se běžně odvozuje od slova práh. Podle této nejuznávanější teorie je Praha pojmenována po říčním prahu, tj. brodu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Dnešní urbanisté se rovněž domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly právě říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky.
Podle jiných vysvětlení bývá pojmenování spojováno také jednak s pražením (opracováním ohněm) ať už obilí, kovů nebo lesa, a jednak s vyprahlým návrším, ostrohem nad brodem, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro sluncem vyprahlé místo či označení pro takovou půdu samotnou.
Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu.
Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Okolo 200 let př. n. l. bylo na místě Závist založeno sídliště Keltů (Bojové). Kolem oblasti, kde nyní stojí Praha, zmiňuje Ptolemaiova mapa (2. století) germánské město s názvem „Casurgis“.[15]Během stěhování národů v 6. století, začali osídlovat pražskou kotlinu Slované.
Podle legendy byla Praha založena v 8. století českou kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem, zakladatelem dynastie Přemyslovců. Legenda říká, že Libuše vyšla na skalnatý útes vysoko nad Vltavou a prorokovala: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ Na místě nařídila vystavět hrad a město nazvala Praha.
Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou, kde nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky – začalo se rodit středověké město.
Tolik praví historie a určitě bychom toho o Praze nalezli více, ale my si vezmeme do ruky průvodce, pohodlné boty, svačinku a zásobu vody do baťůžku a můžeme vyrazit na výlet.
Jedna z nejhezčích tras začíná na Václavském náměstí u koně. Pražáci se s oblibou schází u národního symbolu, Myslbekovy sochy patrona Čech, sochy svatého Václava na koni. Okřídlené „ sejdeme se u koně“ znají všichni. Okolo jezdecké sochy sv. Václava stojí další čtyři patronové Čech a to sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Vojtěch a sv. Anežka. Svatý Václav na koni má za zády mohutnou budovy Národního muzea, která je momentálně v kompletní rekonstrukci, a všechny exponáty jsou přemístěny do vedlejší budovy bývalého Národního shromáždění. My ovšem jdeme dolů Václavským náměstím, kde je nejkrásnější a nejextravagantnější secesní kavárna a hotel Evropa z roku 1905. Ve spodní části Václavského náměstí uhneme do Jindřišské ulice a už máme před sebou krásnou Jindřišskou věž a hned za ní je mohutná budova České národní banky. Říkali jsme si se Zdendou, že by nám bohatě stačilo vlastnit sklepení tohohle domečku. Projdeme průchodem a už stojíme u jednoho z nejkrásnějších domů v Praze. Pod číslem 22 je Slovanský dům. Barokní a neoklasicistní původ dává záruku přepychu a bohatství. Slovanský dům je tak jako za první republiky i dnes známkou luxusu a nádhery. Pravdou je, že dát si tu oběd je taky dost luxusní záležitost. Hned vedle máme Prašnou bránu, která od 15. století plnila nejen estetický, ale hlavně obranný úkol. Bývalá městská brána byla dříve plná střelného prachu a sloužila především k vojenským účelům. Byl to vlastně jeden ze vstupů do Starého Města a dnešní ulice Na Příkopě byl hluboký příkop podél hradebního valu. Ten byl později zasypaný a mohla tak vzniknout dneska výstavní ulice Na Příkopě. Ale ta nás tolik nezajímá. My projdeme Prašnou bránou směrem k Staroměstskému náměstí po úžasně zrekonstruované Královské cestě. Touto ulicí tradičně procházel královský průvod směrem na Pražský hrad. Ale ten je ještě daleko před námi. Prastaré domy jsou většinou románského původu, jejichž fasády jsou většinou barokní a překrásně vyzdobené. Dominantou Staroměstského náměstí je nejstarší orloj v Evropě. Pražský orloj byl sestrojen v roce 1410 podle návrhu Mikuláše z Kadaně. V každou celou hodinu se jednotlivé mechanizmy dávají do pohybu. V dvojích dvířkách se postupně představí dvanáct apoštolů a vedle nich Smrtka klinká na zvoneček, pak tu máme ještě Bídu, Marnost a Turka. Vše zakončí kokrhání kohouta. Palác Kinských neslavně proslulý svým balkonem je hned napravo od Husova pomníku. Šlechtická rodina Kinských jistě netušila, že právě z jejich balkonu se všichni od Gottwalda dozvíme, že se právě vrátil z hradu. Protože, kdyby tušili, tak by se balkonu jistě a rádi zřekli. Temnou minulost představuje hlavně Husův pomník. Sousoší není jen o upálení Mistra Jana, ale jsou zde husité a protestanti, kteří jsou vyhnáni do exilu a socha mladé matky, která symbolizuje naději a národní obrození. Sousoší pochází z roku 1915. Okolo staroměstské radnice pokračujeme uličkami ke Karlovu mostu. Krásný dům č. 3 U Rotta pochází z románské doby a poslední rekonstrukci korunoval svými malbami Mikoláš Aleš. Dům je opravdu překrásný a stojí za zastávku a prohlídku jeho jedinečné fasády. Staroměstská mostecká věž nás vpustí na Karlův most. Většina středověkých soch na věži je z dílny Petra Parléře. Karlův most spojuje Malou stranu a Staré město a je jedním z nejpozoruhodnějších mostů v Evropě. Je to mistrné dílo středověkého stavitelství. Je 516m dlouhý se 16 pilíři a překrásnou výzdobou soch od tehdejších mistrů. Sochy Matyáše Brauna patří mezi nejkrásnější. Z Karlova mostu je parádní výhled na Hradčany, Mánes a spoustu staveb na březích Vltavy. Sovovy mlýny s obrovským dřevěným kolem stále pomalu otáčí proud vody. Na mostě je spousta hudebníků a výtvarníků prodávajících své výtvory. Musím říct, že většinou se jedná o krásné obrázky staré Prahy nebo o velmi vkusné šperky.
Přes Malostranské náměstí a monumentální kostel sv. Mikuláše už pomalu stoupáme k Pražskému hradu. Poprvé jsme viděli střídání Hradní stráže s hudebním doprovodem. Zajímavé a moc hezké představení pro turisty, kterých je tu požehnaně. Sledujeme honosnou výměnu stráží a musím říct, že se nám moc líbí. Jen bych dodala, že pokud si dobře vzpomínám, uniformy navrhl Theodor Pištěk. Na nádvoří je obrovský dav lidí, který se vine v hadu ke vchodu. Na Pražském hradě je nově zřízená kontrolní brána, kde se prohlíží batohy, tašky a turisti samí, jestli náhodou nemají nějakou výbušninu nebo cokoliv závadného. Několikahodinová fronta na slunci je příšerný zážitek pro všechny návštěvníky Prahy. Četla jsem na internetu ve zprávách, jak je nové zařízení a nařízení kritizováno a při pohledu na hada stovek čekajících turistu se vůbec nedivím. Opět jedna nedomyšlenost. U vchodu jsou jen dvě brány, které samozřejmě nemohou stačit pro několik desítek autobusů turistů. Proboha, přeci není problém na letní sezonu přidat další kontrolní brány. Místa a prostoru je dost a nám se jedná o to, aby se turisti u nás cítili nejen bezpečně, ale i příjemně. Zaznamenala jsem velkou polemiku o tom, jak se vše pro turisty prodražuje, protože průvodci, kteří je doprovází, jsou placeni od hodiny, autobusy, které je sem přiváží, jsou placeni také nejen od kilometrů, ale i od hodiny a hlavně, pokud turisti stojí tři až čtyři hodiny ve frontě, stihnou potom daleko méně prohlídek a návštěv dalších památek a tudíž u nás ponechají méně peněz. Celá ta estráda se dá pohodlně obejít a vejít do areálu Pražského hradu jinudy. Jeden vchod je ve směru od Dejvic u palácových zahrad a druhý je od Zámeckých schodů, když jdeme přímo od metra Malostranská nahoru na Hradčany. Tam je kontrola také, ale minimum turistů a několik kontrolujících vojáků. Nakoukli do batohu, Zdenda vyndal vše z kapes a jdeme dál.
Pražský hrad je město ve městě. Kolem královského paláce a katedrály je množství nádvoří, parků, malebných uliček, spousta nejhonosnějších paláců té nejbohatší šlechty, románská bazilika a nezbytné opevnění. Zkrátka na Pražský hrad by nestačil celý den a je škoda, že ho mnozí jen prolétnou v rámci jednodenního pochodového cvičení za poznáním.
Pražský hrad byl založen jako původně přemyslovská pevnost v 9. století. Rozsáhlá výstavba probíhala za vlády Karla IV 1346 – 1378. Vladislav II Jagelonský byl také velký stavitel a pak už Habsburkové se v areálu vyřádili. Všichni to byli velcí stavitelé a budiž pochválena jejich snaha. Celý hrad je obklopen krásnými zahradami, které jsou nyní v plném létě překrásné. Jelení příkop, který vede hned pod hradem je opět pro návštěvníky uzavřen, ale to nám momentálně nijak nevadí, protože, klasicky, času je málo a návštěva Jeleního příkopu není na dnešním itineráři.
Chrám sv. Víta je velkou, významnou Evropskou katedrálou. Vysoko nad řekou Vltavou se hrdě vypínají dvě chrámové věže a zvonice. Na třetím nádvoří Pražského hradu, na místě bývalé rotundy z roku 929 započal Jan Lucemburský stavbu chrámu. V té době bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství a všem je jasné, že se muselo něco nového a hodně velkého postavit. Tak se započalo se stavbou, která trvala 600 let. Jen v krátkosti, Jan Lucemburský začal se stavbou, jeho syn Karel IV povolala slavného architekta z Francie Matyáše z Arrasu a pokračoval ve stavbě. Matyáš z Arrasu umírá sešlostí věkem a nastupuje další slavný architekt Petr Parléř ze Šváb a pak následovali ve stavbě jeho synové.
Překrásná stavba, která je jedinečná svojí elegancí a prolínáním stavebních stylů. Původní gotické stavba a její následné novogotické prvky a zachovaná původně zamýšlená francouzská elegance, lehkost a velká honosnost. Tak jako všude jinde je část katedrály volně přístupná a část je zpoplatněná. Na Pražském hradě si lze koupit lístek na několik prohlídek anebo jen jednotlivé části hradu, ale to je na každém. My obdivujeme překrásnou mozaikovou vitráž v oknech. Výjevy Poslední soud, postavy českých patronů, císaře Karla IV a jeho manželky Elišky Pomořanské nás přivádějí v úžas. Velikostí je to jednoznačně největší středověká mozaika. Dominantou jsou dvě věže po stranách hlavního vchodu a z pravého boku přiléhající Velká věž se zvonicí. Bohužel, i tady si musím povzdechnout nad nedomyšleností a přehlížením turistické veřejnosti. Všichni pořád a dokola omílají, jak by bylo dobré k nám přilákat další a další turisty, ale aby tady bylo několik pítek pro žíznivé, odpadkové koše a hlavně, hlavně lavičky pro znavené turisty. Nemusíme myslet jen na ty hodně starší, ale i mladší si rádi pohoví a s průvodcem v ruce nebo s mapou se zorientují a odpočinou, napijí se a porozhlédnou. Ubohé tři lavičky u zdi jsou opravdu velmi smutný příběh.
Chrám sv. Víta obklopuje spousta další budov. Nejtěsněji má v sousedství budovu Starého proboštství.
My už jdeme zpět po starých zámeckých schodech dolů, Nerudovou ulicí k Metru Malostranská. Tady je jeden možný vstup na Hradčany, a jak je patrné, minimum turistů. Vše přichází tak jako my na hlavní nádvoří z druhé strany od Karlova mostu.
Další vyloženě oddychovou a pohodovou procházkou je prohlídka překrásně zrekonstruovaných palácových zahrad různých paláců těsně pod hradem. Před časem jsem je celé prošla a mohu je vřele doporučit. Léto, když všechno kvete je ideálním časem na procházku. Začneme tam, kde jsme dneska skončili. Metro Malostranská a hned vedle překrásný Valdštejnský palác, zahrady Schönbunského paláce, Vrtbovské zahrady a další. Je toho hodně a do rekonstrukce mnohdy velmi zdevastovaných zahrad se hodně investovalo. Samozřejmostí je projít Kampou okolo Čertovky a dál směrem ke Karlovu mostu. Jak já říkám, motáme se sice na pětníku, ale krásném pětníku. Palác Smiřických, Lichnštejnský palác, Malostranské náměstí s monumentálním chrámem sv. Mikuláše, Nerudova ulice a Zlatá ulička. Všechno to jsou skvosty, které stojí za prohlídku. Jsme Češi, a když už cestujeme po světě, měli bychom vědět a vidět jakou nádheru máme u nás, doma.
Tak to je moje pozvánka k nám, do Čech, samozřejmě na Moravu, to abych neurazila, a do Prahy. Tímto zdravíme všechny návštěvníky, kteří se občas kouknou na naše cestování z různých koutů světa a zveme je na prohlídku k nám, domů.