Pobřeží Amalfi Campania
Rok zapsání: 1997
Poloha: N40 39 00 E14 36 00, Kampánie, 60 km jižně od Neapole
Do fotogalerie přejdi na madrý odkaz : Pobřeží Amalfi Campania
Pobřeží Amalfi přitahuje zejména svou kouzelnou polohou, subtropickou flórou a hezkými pohledy na divoké pobřeží a azurové moře. Oblast je nepřetržitě obydlená od raného středověku a nachází se tady řada měst s významnými architektonickými a kulturními památkami. K nejhezčím patří městečka Amalfi a Ravello. Další atrakcí pobřeží je Smaragdová jeskyně ležící u skalnaté zátoky před městem Amalfi. Jeskyně se původně nacházela na pobřeží, v průběhu dlouhé doby se ale pozvolna "propadla" částečně do moře. Podle zápisu na seznamu Unesco je pobřeží Amalfi vynikajícím příkladem středozemní krajiny s výjimečnými kulturními památkami a přírodními scenériemi.
No a my jedeme dál směrem na Salerno a hned za Salernem je městečko Vietri sul Mare. Tam jsme se velmi rozhodovali, jestli jet dál, tak jak máme naplánováno anebo poslušně odbočit, jak máme přikázáno. Jedná se o to, že podél pobřeží vede jedna z nekrásnějších a také nejužších silnic SS 163, kam máme vjezd zakázaný. Zdenda se hodně rozhodoval, neradi riskujeme pokuty a neradi porušujeme zákazy, ale jak už jsem několikrát říkala, v Itálii je na silnici možné vše a hlavně, není turistická sezona, a tak by policie mohla být tolerantnější. Skutečně jsme také jednu hlídku potkali a nic neříkali. Celá cesta vede naprosto úžasným kusem Kampánie, kde vysoko nad mořem je ve skále vytesaná silnička, mnohdy jen pro jedno auto. Kupodivu tu jezdí i linkový autobus, a to je pro Zdendu signál, že pokud projede autobus, tak my s přehledem také. Faktem je, že je to občas adrenalinová záležitost, ale Italové jsou velmi ohleduplní, vstřícný a slušný. Mnohdy nám uhnuli, dali přednost anebo jen počkali těsně u kraje, abychom mohli krokem projet. A je také pravdou, že jakmile byla možnost, Zdenda uhýbal a pouštěli jsme před sebe vláček, který se nakupil za námi. Takže, úžasný cestovní zážitek, který nemá mnoho srovnání. Tak, jak hodně lidí tvrdí, jací jsou Italové janci a jak jezdí bezohledně, tak tady si to nikdo moc nedovolil. Všichni jedou krokem a velmi, velmi opatrně. Občas je to opravdu o tom, že vystrkujeme čumák za zatáčku a pomaličku se suneme vpřed anebo, když chybí velké zrcadlo, tak to pak je opravdu velká neznámá, co je za rohem. Je to překrásná cesta, kterou bych přála všem cestovatelům zažít. Každopádně, jedině bych to nedoporučila karavanům. Ti by zde díky své délce, mohli mít opravdu značné problémy.
Měli jsme naplánováno přespat v městečku Amalfi, které je takovou perlou a velmi luxusně zrekonstruovaným městem. Je to takové centrum této oblasti. Plánovali jsme si večerní procházku, ale bohužel. Když už jsme perfektně zaparkovali na sníženém nábřeží, měli jsme parádní místo, kde jsme nikomu nepřekáželi, tak si to přihrnul hlídač, ne parkoviště, ale městského pořádku a jak už z dálky mával rukama jako větrný mlýn, tak nám bylo jasné, že bude problém. Vysvětlil nám, že v celé Amalfi bydlíci stát nesmí a poslal nás pět kilometrů zpět, kamsi do háje, na jakési parkoviště, což se nám moc nelíbilo. Zdenda se rozhodl dál pokračovat s nadějí, že se nám možná někde podaří u silnice zaparkovat. Po celé délce jsme měli jen jednu jedinou možnost parkování a pak už žádnou. Jsme celkem smířený s tím, že holt zbytek projedeme v noci a zaparkujeme až ve vnitrozemí, jakmile opustíme tuto silnici. Máme opět štěstí a hned kus od Amalfi je parkoviště, jako stvořené, nebo vytvořené pro nás.