Essaouira - Savíra

Rok zapsání 2001

Takže tu máme další UNESCO památku Savíra. Je to čtvrtá z devíti památek na území Maroka. I když v Savíra není nijak moc památek, tak rozhodně stojí za zastávku. Medina byla vyhlášena UNESCO památkou v roce 2021 a myslím, že plným právem. Malé staré město je přesně to, co máme rádi. Hlavní ulice klidně vynecháme, ty jsou stejně plné stánků se suvenýry, ale postranní uličky stojí za prozkoumání. Labyrint křivolakých uliček je úžasný. Díky tomu, že je medína v Savíra malá a vlastně celá obehnaná hradbami, můžeme se klidně toulat uličkami, aniž bychom měli obavy, že se ztratíme. Docela určitě se nám to povede, ale vždy narazíme na hradby a můžeme se zase s klidným srdcem vnořit do vedlejší uličky a toulat se dál. A zase kočky jako hlavní bod Dickova zájmu. Opět jich tu jsou desítky a všechny si tady spokojeně žijí. Místní je krmí a rozhodně nejen zbytky. Spousta granulí v miskách. Anebo jako tady, někdo dal kočkám hlavy z rybek. No a teď uhlídat Dicka je nadlidský výkon. Samozřejmě, taková rybí hlava to by bylo něco, jenže on jí pak vyzvrací a kde jinde než doma. Tal hlídáme Dicka a je to občas hodně náročné, jako v přístavu, kde je spousta rybářů, kteří prodávají své úlovky. A že je na co koukat. Na co se mi opravdu sbíhaly sliny, jsou překrásné tlusťoučké makrely. Výběr ryb je obrovský, včetně krevet, mečouna, tuňáků a co hodně místní kupují jsou sledě. Z jedné lodi vykládají bedny a bedny sardinek rovnou do chladícího auta. Je až s podivem, kolik taková poměrně malá rybářská loď zvládne nachytat. Jen mi přišlo, že dost tuňáků, které tu nabízeli měly ještě zůstat v moři. Malý tuňáci, kteří ještě nedorostli do dospělosti. To je něco podobného, jako když vidím na trhu prodávat maličké makrely.

Ale přístav v Savíra je úžasný a zase, neseme celou dobu Dicka na ruce, protože by se z těch vůní a pachů na obojku oběsil. Na ruce je v klidu a jen pozoruje, což je fajn. Zkrátka, je to ještě puberťák. Mimochodem, napsala jsem kus kapitoly Maroko – cestování s pejskem, co vše je potřeba pro hladký, teda doufám, že hladký průběh cesty po Maroku s pejskem. A zase, je rozdíl, když máme psa, který vyrůstal s kočkami anebo už staršího kliďase. To je pak jiná, ale zase na druhou stranu jsou pejskové, které i na sklonku života nenechám kočka klidnými a jsou schopný přetrhnout vodítko.

Docela lituji, že máme ještě kus cesty před sebou, protože makrelu bych hned koupila. Opečená jen na oleji, jen maličko posolená a pokmínovaná a pak na závěr s kouskem máslíčka, brambůrky, salátek, tak to je ohromná dobrota.

 Nakonec jsme nachodili opět pět kilometrů jen na pětníku. Savíra stojí za návštěvu. Parkovat přes den se dá jen pár ulic od starého města, kde je značka pro parkování zdarma a kupodivu, na Marocké poměry tu ani není samozvaný park mistr, který nám vehementně ukazuje jediné volné místo, kam máme zaparkovat a za tu službu si žádá peníze.

Viz fotogalerie 24.11.2024