Rabat

Rok zapsání: 2021

Rabat je starobylé město, děsně veliké, 2,5 milionu obyvatel ale nás zajímá jen starobylá medína a hlavně nedostavěná Hassanova věž. Nejdříve jdeme k Hassanově věži. Je to monumentální stavba, i když nedokončená. Ve 12. století se pustil sultán Mansúr do stavby, ale než stavbu dokončil, tak zemřel. Dodnes je stavba vysoká jen 45 metrů, ale původně měla být vysoká 60 metrů. Každopádně je to krásná stavba i když se jí říká nedokončená mešita. Spousta sloupů, je jich 200, mají být údajně jediným, co se sultánovi podařilo dokončit. K Hassanově věži vedou dva vchody a každý z nich má svojí střáž na koních. Je to úžasná podívaná, kterou si samozřejmě všichni fotí. Po nějaké chvíli stráž popojde pár kroků po písku dopředu a hned se kůň vrátí a zase stojí. Písek, který se dostane na chodník je okamžitě zameten a vrácen zpět. Všude je armáda zametačů, zahradníků a uklízečů, kteří i nejnepatrnější smítko okamžitě uklidí. Zahradníci se činí na té troše zeleni, která je kolem. Je to maličko úsměvné vzhledem k ohromnému nepořádku za branami města.  V areálu mešity je mauzoleum Mohameda V. To je mnohem mladší, postavené až v roce 1961. Nádherná stavba. Mě se osobně nejvíce líbili krásné pozlacené snad mísy nebo jak to říct. Osvětlení to nebylo, ale spíš mi to připadalo jako město, loď s mešitami. Nevím, ale na ochozech jich bylo několik.

Trhy jsou snad a asi tomu tak bude v každém městě, malém i velkém. A samozřejmě se všude nabízí Tajin. Co to vlastně ten tažín je? Tažín (tajine, tagine, tajin) je to pokrm, který spadá do severní Afriky a připravuje se v hliněných keramických nádobách.  Obdobu, známou jako tavvas, má kyperská kuchyně.

Nádoba tažín bývá upravena glazováním, někdy s dekorativními motivy. Skládá se z kruhové spodní části s rovným dnem a s okrajem a z horní části, kterou představuje velká poklice většinou kónického tvaru. Ta zajišťuje, že se kondenzovaná pára, vznikající při ohřívání pokrmu, vrací na dno tažínu.

Tradiční způsob přípravy je dušení, tedy pomalé ohřívání nádoby nad dřevěným uhlím v přenosných vařičích, vyrobených rovněž z jílu. Vybírají se větší kusy dřevěného uhlí, které vydrží dlouho hořet. Mezi dnem nádoby a žhavými uhlíky ve vařiči je vždy prostor, který chrání nádobu před přehřátím a možným prasknutím.  V nabídce je tajin s krůtím masem, hovězím a s rybou. Nikdy jsme tajin neochutnali a tak si napoprvé dáváme mix krůtí a hovězí na půl. Jak bych to popsala. Kuličky hovězího mletého masa s kousky krůtího masa, zeleninou a havně v rajčatové omáčce. Výborné. Taková naše rajská, ale úplně jinak ochucená, výborně se spoustou masa a rozvařenou zeleninou. Kuličky hovězího jsou výborně okořeněné a vše je moc dobré. Košíček jejich chleba, khobz, což je nadýchaná placka z bílé mouky a vymazává se jím omáčka. Placky chleba se také používají místo příborů, jídlo si chlebem nabírá. Jak jsem se dále dočetla, kouzlo tajine tkví v koření. „Podstatnou částí tajine v Maroku je koření Ras el Hanout, jde o směs několika druhů koření (kardamom, hřebíček, skořice, římský kmín, kurkuma a další koření“.