10.10.2026 Kárané - Česko
Pravda, cestopis jsem nijak neukončila, a tak to napravuji až teď. Cestou zpět jsme se ještě zastavili v maďarských lázních, jen na dva dny a honem domů. Celkově bych řekla, že nás Itálie a zvlášť Sicílie velmi mile překvapila. Je to ta stará známá Itálie, kterou jsme si pamatovali a kde jsme už v minulosti strávili dvě zimní cesty. S ohledem na to, že jsme si všechna velká a zajímavá města už projeli, objeli jsme Itálii kolem celého pobřeží.
Jak od Tyrhénského moře, tak jsme si hezky projeli celé východní pobřeží omývané Jaderským mořem. Když jsem se snažila spočítat, kolik měsíců jsme do letošní cesty v Itálii už strávili, tak mě to vyšlo na více jako rok. Hezky pomalým tempem, přískoky jsme si prohlédli hodný kus Itálie včetně Sicílie, ale jak nám letošní cesta ukázala, bylo to málo času a spousta, spousta krásných míst nám unikla. Letošní zimu jsme se zaměřili na cestování po středověkých borgi, které jsme teprve nyní objevili a stále jich máme spoustu v hledáčku.
Léto, báječné léto jsme strávili opět hlídáním naší malé Timišky, ikdyž už máme od září školačku. Snažili jsme se přijet na Velikonoce, které byly opět úžasné. Jasně, barvení vajíček a příprava pohoštění pro koledníky, kterých je rok od roku více, což je moc fajn.
Měli jsme opět několik příjemných setkání. Tradičně Sloup v Čechách, kde se po zimě potkáváme s přáteli a probíráme uplynulou zimu. Stále je to o skupině, která jezdí na zimu někam na jih a je zajímavé sledovat, jak se na jihu karavanisté přelévají z jedné oblasti do druhé. Zdendův tradiční Újezd, víkend plný muziky a pak naše už tradiční Nučničky. Letos, tak jako už po několik let jsme jeli za Tomášem Krsem na jeho sraz vestaveb. Pravda, nemáme vestavbu Krs, ale Tomáše jsme měli rádi a rádi jsme za ním jezdili. Bohužel, Tomáš už není mezi námi. Naprosto nečekaně nás opustil, a tak jsme se setkali na jeho počest.
Víťa pro nás připravil naprosto luxusní trasu po okolních kopcích a kupodivu, náš Dyk se už začíná pomaličku zklidňovat. Dokonce jsme si na Dyka pořídili speciální batoh na záda, ale ani ten nefungoval. Tak jsme se usnesli na tašce na řídítka a holt budeme trénovat. Ale začíná to být lepší a lepší. Třeba se jednou dočkáme klidné jízdy, tak jako se veze jeho kamarád Vilík. Ten celou cestu jen kouká a ani neštěkne. Za to ten náš pitomec dokáže rozštěkat celou vesnici. Ale jak říkám, klidní se a vypadá to nadějně.
Taky jsme letos investovali do našeho auta. Ale o tom se zmíní Zdenda ve své kapitole Opravy a úpravy. Docela mě namíchlo plnění za rozbité zadní okno. A máme nový polep.
Udělali jsme opět spoustu práce na chatě a máme jí čím dál tím hezčí. Zdenda mi udělal krásný záhon u terasy a letos jsem měla poprvé velkou úrodu rajčat. Nicméně, jako první mám vyvýšený záhon plný bylinek. Ten jsem osázela okamžitě. Není nic lepšího si odskočit za chatu a nařezat čerstvou petrželku, pažitku do polévka nebo na pomazánku, čerstvé oregano do špaget a libeček do brambor. Čerstvá majoránka do bramboračky nemá chybu. To mám ráda. Timišku jsme letos naučili plavat, což považuji za velký úspěch a plave naprosto perfektně. No a spousta výletů na kolech. Takže ano, užili jsme si léta přímo vrchovatě.
Říjen se pomalu chýlí ke konci a my už se začínáme chystat k odjezdu. Jasně, jedeme opět do Itálie. Jednak jsme tam byli ohromně spokojený a hlavně, absence obytných aut nás docela překvapila. Pravda, v Itálii je dráž než ve Španělsku. Možná je ve Španělsku krapet tepleji. Ale pokud ve Španělsku fouká, tak na Sicílii také. Obecně bych řekla, že je to velmi podobné, ale komfort volného stání, který jsme tam letos zažili je luxusní.