int(1)

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

             do 15.04.2024

klikni na modrý odkaz níže pro plné funkce nutný účet u GOOGLE a přihlášení

smile

Tady jsme dnes 

 toto vidíme okolo nás



2023 Finance na cestách - díl čtvrtý

 

 V předešlých dílech jsme prodávali, nebo neprodávali majetek, počítali důležité výdaje a mnohdy skromné příjmy, jaká by měla být rezerva, jak si zpříjemnit cestování třeba jen plnitelnými lahvemi nebo nádrží na LPG a jen okrajově jsem se dotkla velmi palčivého problému a to, jak přežít třeba šest, sedm měsíců na cestě, aniž bychom museli do kempů. Jde to, ale chce to vzít rozum do hrsti, přemýšlet a hledat, ať už informace na internetu nebo použít aplikace, které jsou už dneska všeobecně známé. Představa, že si stoupnu někam k lesu na 14 dnů a tam budu stát v klidu a pohodě je hodně z říše snů a pohádek, tak to opravdu nefunguje.

P4100062

Pokud máme představu, že bychom chtěli trávit celý rok cestováním v obytném autě, nebo jen celou zimu, což je nějakých 7 měsíců, tak se nejdříve zamyslíme, kde ten čas budeme trávit. Domnívám se, že model, který Zdenda vymyslel pro nás je hodně dobrý. V létě na severu, v zimě na jihu. Jistě, má to svoje zápory, ale hodně plusů. Hlavně, stále sledujeme spotřebu nafty, která je největší položkou a musíme si uvědomit, že cena za jízdu na start a návrat zpět je vysoká, a proto se ji snažíme co nejvíce snížit. Znamená to nejezdit splašeně ze země do země, to si mohou dovolit ti, kteří jedou na dovolenou, pak se vrátí do práce a vydělávají peníze na další dovolenou. Ti si mohou užívat na cestě kempy a téměř vždy neřeší jejich cenu. To ovšem není náš případ.

Img_2802

My se snažíme využívat stání na místech určených pro obytná auta tzv. stellplatz, které může a nemusí být zdarma a samozřejmě, pokud to jde tak stání na divoko. Je zajímavé, že na východ od naší republiky je stání na divoko mnohem jednodušší než v západních zemích, ale i skoro 35 let po revoluci, kdy jsme mohli už začít svobodně cestovat se začínají i v té východní Evropě vynořovat všelijaké zákazy, ale zatím jsou země, které jsou vyloženě karavanistům zaslíbené. Jenže, tam se obyčejně nedá trávit zima.

Naše oblíbená Nova - Estonsko

Ale jak říkám, i to se hodně mění, a samozřejmě, k horšímu. Zde bych hlavně upozornila na skutečnost, že to, co platilo minulý rok, tak následující už platit nemusí. Mnohokrát jsem upozorňovala, že tam kde jsme stáli před rokem v klidu a pohodě, může být dneska zákazová značka, vyroste obchodní dům, placené parkoviště, pozemek je oplocen. S tím vším jsme se už mnohokrát setkali. Tak jak to tedy celé uchopit.

 

Předně si musíme říct, co vlastně chceme a s čím jsme ochotni se smířit a hlavně, jak, v jakých cyklech chceme cestovat.

Máme několik variant na výběr. Poznali jsme několik druhů cestovatelů. Někteří jedou tříměsíční cykly, buď jim to tak vyhovuje, stačí anebo jen využívají cestovní pojištění převážně tříměsíční k platební kartě a nemusí se zabývat mnohem dražším cestovním pojištěním nad tři měsíce.  

 

Opět další stání Estonsko

Další odjíždějí na celou zimu a léto tráví doma. No a někdo se vrací do Čech jen aby si splnil svoje povinnost vůči rodině, přátelům, nafasoval léky, prodělal nutná lékařská vyšetření, pobíhal po úřadech, dal do pořádku byt, dům, vyzvedl novou platební kartu, vyřídil propadlou občanku, dojel s autem na technickou kontrolu, nechal vyměnit olej, filtry a jejda, brzdové destičky už taky potřebují výměnu a po měsíci naprosto schvácen a vyčerpán odjíždí na další cestu.  My jsme devět let praktikovali tento systém. Na zimní cestu jsme odjížděli posledního září, maximálně v prvním říjnovém týdnu směr jih. Takto jsme kompletně objeli celé jižní pobřeží Evropy včetně Turecka podél Černého moře přes Trabzon kolem jezera Van a podél Iránských hranic do Mersin ke Středozemnímu moři.  

A dál a dál stále podél pobřeží, které jsme poctivě projeli včetně ostrovů Kréta a Sicílie kam jsme se uchýlili na zimu. Zpět jedeme vždy vnitrozemím, ale pokaždé jinou cestou. Vraceli jsme se na začátku května a cca po třech týdnech odjíždíme na sever. Začínáme Estonskem v Narvě na hranicích s Ruskem a pokračujeme dál podél pobřeží, ale stále pokud možno hlídáme rozpočet a plánovaný počet kilometrů. Do Čech se vracíme na konci srpna, abychom za září stihli vše, co je potřeba a mohli s klidem za měsíc odjet na jih. Vracíme se vnitrozemím, abychom se napojili na místo, kde jsme na jaře skončili a pokračujeme dál. Díky tomuto systému jsme poznali nejen kompletně evropské mořské pobřeží, ale také hodně z vnitrozemí. Tento systém nám zaručuje, že se vyhneme davům na mořských plážích, ale, ale, ale.

 

Pokud budeme v zimě na jihu, kde už nejsou turisté cachtající se v moři, pláže plné barů, lehátek a slunečníků, tak už ani my se kloudně nevykoupeme, protože moře je studené. Pokud bychom se rádi koupali v létě v moři a aspoň trochu se vyhnuli davům turistu, tak ani severní Evropa není moc o skotačení ve vlnách. Pokud ovšem nejsme otužilci nebo lední medvědi. Tak jak se vyhnout letním turistickým náporům na plážích, a přitom se vykoupat v moři? Bohužel, na to žádnou radu nemám, ale co se nám velmi osvědčilo, při letní cestě na sever tak při cestě zpět jsme hodně navštěvovali všelijaká jezera, pískovny a umělé vodní nádrže, kterých je v každé zemi ve vnitrozemí spousta.

Abychom si užili koupání, Zdenda vždy plánoval cestu vnitrozemím od jezera k jezeru, většinou s křišťálovou vodou, kdy u nás už byla většina vodních ploch plná sinic. Německo, Holandsko, Belgie, Francie je plné úžasných jezer a u těch hodně známých je téměř vždy pamatováno na stání pro obytná auta. Pokud chceme stát mimo vyhrazená místa, nebo musíme, protože u námi vybraného jezera žádné parkoviště pro nás není, vždy pečlivě sledujeme zákazové značky, a i pak se nějak valně dlouho na takovém místě nezdržujeme. Stojíme pěkně stranou, abychom co nejméně překáželi místním a nebudili tak jejich spravedlivý hněv, že oni nemají kde zaparkovat. Místní jsou ochotný nás rozdýchat pár dnů, a to ještě za předpokladu, že tam nepředvádíme co vše s sebou vezeme. Je rozumné se uskromnit i s vytažením markýzy a se sušením osušek a plavek jsme také velmi opatrný. Zkrátka, na takovém místě se snažíme chovat tak, jako bychom tam ani nebyli.

Jiná je situace se stáním na místech pro nás určených. Tady nastává veliký problém s volným místem. Obvykle jsou taková stání menší a vejde se jenom pár aut a pak je to o tom, kdo dřív přijde, spíše, kdo dříve přijede. Většinou jsme měli problém v Německu na parkovištích pro nás, před pěkným historickým městem anebo v zajímavém kraji, jako například podél řeky Mosela, kde najít místečko na zaparkování je téměř nemožné a rovná se zázraku. Takových nádherných oblastí je v Německu spousta a pokud si uvědomíme, že Němci jsou karavanisty s předlouhou tradicí a rozhodně nezanedbatelným počtem obytných aut, tak není, čemu se divit. Karavanisté z Německa, kteří jsou v absolutní většině v zimě ve Španělsku, tak ti se pohybují v létě po Německu, Francii apd. protože co by dělali v létě na jihu v ohromných vedrech. Ale zase na druhou stranu, zmíněné země jsou tak veliké, že vždy se dá najít oblast, která je krásná, ale není tolik navštěvovaná a pak stojíme na stání osamoceně. Má to ale jeden malý háček. Na stání zdarma se moc nepředpokládá, že tam budeme trávit dovolenou, velmi často jsou stání vybavené značkami o maximální době stání. Bývá to den, dva, tři a tam kde nic není, tak tam ani žádná omezení nebývají, ale na druhou stranu, co tam. Za dva, tři dny máme okolí projeté na kolech, máme všechny trasy prošlapané, pokud na místě je něco zajímavého, rozhledna, hrad, tak to už máme taky prohlédnuto a pak už je to jen o sezení v autě. No, nic moc.

Jiná situace je pokud jsme například ve Španělsku v zimě.  Španělsko je obrovské, tam se můžeme někam upíchnout i na delší dobu, ale kam? Ve vnitrozemí v zimě mrzne a sněží, tam určitě ne, tak k moři a teď nastává problém. Pokud budeme stát na placeném stání, které už se blíží takovým volným kempům, kde je třeba jen k dispozici voda, tak takové stání na měsíc stojí kolem 10 eur na den, ale jsme za plotem. Ne vždy, ale velmi často. Dají se sehnat i za 5 eur, ale to jsou spíše výjimky. My ale chceme stát raději zadarmo, náš rozpočet s nějakým valným využívání kempů nepočítá, a tak hledáme místa, která jsou už všechny na park4night a tam máme šanci pár dnů vydržet. Někdy je to týden, někdy 14 dní, ale stále je to o tom, kdy nás z takového místa vypakuje policie. Je to taková zajímavá hra, kterou jsme nikdy nerozklíčovali. Pro představu.

Přijedeme na pláž s velkým parkovištěm, kde už stojí kupříkladu 10 obytných aut. Tak nějak je nepsané pravidlo, že nikdo nemá vytaženou markýzu, sluníčko je příjemné, židličky a stolečky jsou brány na milost. Nic víc. Stojíme s auty na place, kde není žádný zákaz, sedíme vedle aut, jezdíme na výlety, chodíme po okolí a občas, někde každý den, někde po pár dnech přijede policie a krokem objede celé prostranství, okoukne všechny auta a odjede. Takto to jde třeba ten týden a najednou policisté přijedou a všichni musí pryč.

Nikdo si nedovolí diskutovat a polemizovat, že tady není žádný zákaz. Všichni odjedeme někam, ale kam? Někdy se vrátíme na pláž, kde jsme byli před 14 dny a nebo se rozhodneme, že je čas se hnout dál a popojedeme dalších 30km a nebo ani to není potřeba, protože pěkných míst, kde se dá stát u moře je hodně teda pokud se tam vejdeme. Třeba, a takto to jde stále dokola. Na druhou stranu, ve Španělsku je taková síla obytných aut, že se klidně může stát, paradox, okamžitého nájezdu nových obytných aut na vyklizené místo a ty tam stojí poklidně dál libující si jaké pěkné, prázdné místo objevili a celé se to opakuje stále dokola. Cestovatelé, kteří jezdí na zimu do Španělska už pravidelně ví, že s tímto problémem musí počítat, ale nováček může být pěkně znechucený. Poznali jsme kolegy cestovatele, které tento systém tak otrávil, že už na zimu do Španělska nepojedou.

 

Jak jsem říkala výše, stačí zajet 50 až 100 kilometrů do vnitrozemí a hned máme noční mrazíky. Na výlet na kolech jsme vyjížděli až kolem poledne, kdy teploty na slunci vystoupali k aspoň 12°C.  

 

Najít na španělském pobřeží místo, kde budeme moci nerušeně stát měsíc, dva, tři, přitom koukat na moře a být tam sami, tak to je velký zázrak. Celé pobřeží už je kompletně projeté karavanisty před námi a pokud takové místo existuje a není zanesené minimálně v aplikaci park4night, tak takových hledačů jako jsme my je spousta a my si musíme občas dojet dotankovat vodu, dokoupit potraviny, místo opustíme a moc bych se divila, kdyby nebylo do našeho návratu už obsazené. Pokud cestujeme s někým, lze takové místo uhájit vystřídáním se, ale je to složitější a někdo by řekl, pod úroveň.

 

Na druhou stranu, z našeho pohledu je v jižním Španělsku nejteplejší zima a co si budeme povídat i stále velmi příjemné životní náklady.

Bude následovat Finance na cestách - díl pátý 

Ostravski Webdesign | Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů

BANAN.CZ