Hledat

Menu

Videa - A léta běží

Toplist

Tip pro kuchařinky

NAŠE AKT. POZICE

Zaujalo nás...

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• I Borghi più belli d’Italia - Erica - Sicílie

  19.2.2026

  Další zastávkou je krásné městečko Erica, které opět patří do skupiny I Borghi più belli d’Italia a jak jinak, je opět na kopci.

  

  Z Trapani musíme vystoupat skoro 800 m na příšerný kopec, ale dobré je, že cesta je sice prudká, ale příjemně široká.

  

  Ostatně, do Erica jezdí velký autobusy a ty by se nějakou úzkou silničkou neprotáhli. Jenže, je tady malý chyták. Do Erica vedou silnice dvě a musíme být hodně pozorný, protože u té druhé, také hojně využívané je omezení délkové a váhové. Ale to platí po celé Itálii, a ne jenom po Itálii.

  

  Pokud z hlavní odbočujeme na nějakou vedlejší je dobré být velice ostražití, a i tak se občas stane, že varující značka jednoduše chybí. Něco v tom smyslu, proč tam dávat značku, když stejně všichni ví, že silnice je nesjízdná, tak leda pro traktor anebo čtyřkolku s nebo, ještě lépe, cesta po pár kilometrech končí kdesi v poli bez možnosti otočení.

  

  Ale to jsou takové lahůdky, které zaplať bůh nejsou časté. Nicméně, hned pod starým městem je velice příjemné parkoviště, a v plánu je druhý den prohlídka vesnice.

  

  Podle obrázků je to jedna z nejhezčích vesnic tady na Sicílii.

  

  Zítra má být nádherné jasno, sluníčko bez mráčku obláčku a vůbec.

  Jenže, realita je jiná. Erica a celý kopec je v mlze, a to teda dost děsivé. Sice neprší, což nemělo, ale ta mlha tady taky neměla být.

  

  V poledne je jasné, že sluníčka se asi dneska nedočkáme a vítr, jak koukáme je nejen ledový, ale i docela slušně silný.

  

  Našli jsme s kolegy webkameru přímo z Erica a i na druhou stranu je neproniknutelná mlha.

  

  Zdendu napadlo, že vezme droníka a vyletí jen nad stromy, jestli je mlha i pod námi, nebo spíše jen pod nám a naopak. Málem jsem vyletěla z kůže, protože ve větru, který má mít v nárazech až 70 km/h by se asi létat nemělo a notabene, v mlze jako mléko. Ale Zdenda, když si něco umane, tak přes to vlak nejede. Ještě chabě apeluji na jeho zkoušky na ovládání dronu, kde se jasně říká, že drona máme mít stále na dohled.

  

  Prý jen kousek, vzdávám to, ale jsem naštvaná, protože to celé považuji za zbytečný risk a hazard. A to nemluvím ani o ceně dronu. No a jak to dopadlo?

  

  Samozřejmě, Zdenda přišel celý smutný, protože dron, jak jinak, skončil v koruně stromu a že ty stromy jsou sakra vysoký.

  

  Dron ještě chvíli bliká, vysílá svoji polohu, a to je tak vše.

  

  Visí smutně ve výšce a není šance ho dostat dolů.

   

  Na chvilku se mlha roztrhala, čtvrthodinové okno s modrou oblohou a Zdenda s Mílou a Jirkou jde jednak okouknout,

  

  jestli se dron neumoudřil a není někde spadlý na zemi a při té příležitosti se podívali do města.

  

  Přiznávám, že mě se na nějakou procházku vůbec nechtělo. Párkrát jsem se byla projít s Dykem a to mě bohatě stačilo.

  

  Je to škoda, protože i v té příšerné mlze a ledovém větru je to městečko krásné. Erica je opět město, vesnice, velikosti dlaně a za chviličku je prochozená.

  

  Měli jsme vybranou krásnou cukrárnu, kde nám byla doporučená místní specialita, šáteček s teplým krémem.

  

  Cukrárna na fotkách má venkovní stolečky a v plánu byla kávička se šátečkem. Dobrota, tak na to jsem se moc těšila.

  

  K dnešnímu dni jsme vše směřovali, protože mělo být nádherně. Proto jsme čekali dole u moře až se počasí umoudří a speciálně na Ericu jsme si rezervovali ten nejkrásnější den.

  

  Místo toho teplota klesla na nějakých 8°C, fouká ledový vítr a o avizovaném sluníčku si můžeme nechat leda zdát.

   

  Celé odpoledne hledal Zdenda s Jirkou program, který by na fotce stromu a v jeho koruně zvýraznil drona, protože už ho v těch větvích nemohli vůbec najít. Jako poslední šance byla, jít pod strom večer, a protože mu Zdenda na nožičky přilepil odrazky, že třeba když na něj zasvítí, že by se mohla zablýsknout odrazka.

  

  Ale Zdenda je neuvěřitelný klikař. K večeru se otočil vítr a drona z větví shodil. Z té veliké výšky spadnul a vlastně nic si nepochroumal.

  

  Čekal na zemi pod stromem prakticky bez úhony. Jen si zlomil jedno křidélko. Ale to není žádný problém, křidélko rezervní máme a baterka zůstala v dronovi. Tak ani tu baterku nemusel ráno dohledávat.