Hledat

Menu

Videa - A léta běží

Toplist

Tip pro kuchařinky

NAŠE AKT. POZICE

Zaujalo nás...

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Gioia Tauro - Itálie

  4.3.2026

  Hurá na trajekt, jenže, před námi je poslední kousek Sicílie, ale pobřežní cesta je hodně zničená a už jsme jí jeli.

  

  Co jsme si ještě neprojeli tak to je ten kousek pod dálnicí E90 na San Michele, ale my pojedeme klasika, po žluté SS113.

  

  Malé stoupání, malé serpentýny nic, co už neznáme. Opět, hluboce jsme se mýlily.

  

  Na této silnici je specialita a to, všechny zatáčky ať už ve stoupání nebo klesání jsou umělecky provedeny v dlažebních kostkách.

  

  No, nevím, jestli umělecky, ale každopádně, všechny mají dlažební kostky, které pekelně kloužou.

  

  Pokud jedeme lesem, což jedeme, kde je vlhko, tak i ty kostky jsou vlhké a co umí mokrá dlažební kostka v prudkém klesání ví každý.

  

  A samozřejmě, co si budeme povídat, těch 3,5 tuny nemáme ani náhodou. Stoupáme do krásných 500 m hned od moře.

  

  Toho stoupání a klesání jsme si na závěr docela užili. Jen ty kostky jsou nám záhadou.

  

  Pěkný asfalt, to si nestěžujeme, ale ty kostky jsou hrozné. Takže, dokud je asfalt tak honem přibrzdit a kostky už jedeme krokem.

  

  Ale výhledy opět stojí za to a jsou jakousi odměnou za tu trochu nervů. To se tak musí brát. Samozřejmě, mohli jsme jet po dálnici, ale to umí každý. To je brnkačka.

   

  A už je před námi Messina, která taky překvapila. Tentokrát přijíždíme z vnitrozemí a takový pohled na hlavní most v Messině jsme nikdy neměli.

  

  A pak že neumí mosty! Ohromný most, který je bombastický.

  

  Messina není nijak veliké město, aby si tady museli vyfiknout něco tak velikého. Ovšem Messina je z našeho příjezdu děsně ošklivá.

  

  Velké paneláky, které jsou špinavé a tím, jak každý má balkon plný všeho možného, tak to působí děsně. Messina je taková klasika.

  

  Kus je výstavní a kus děsivý. O tom už jsem se zmiňovala, když jsme tady byli před lety.

  

  Určitě stojí za návštěvu hlavní náměstí s největším orlojem a řvoucím lvem, to určitě, ale jinak? No, nic moc.

   

  Hlavní přístav, kam míříme je zavřený. Byl hodně poničený bouří Harry, a tak nás na pevninu přepraví z přístavu, kam jsme omylem sem přijeli v prosinc. Musíme tedy skoro osm kilometrů za Messinu, teda spíše na okraj Messiny a tam jsou všechny trajekty na pevninu. Má to jeden háček.

  

  Lodní lístek si musíme koupit přes aplikaci. Tady se lístky neprodávají. Takže trocha hledání aplikace, velice rychle platíme a můžeme se nalodit.

  

  Trajekty jedou každou chvíli, funguje to jako kyvadlová doprava. Přístav odbavuje tolik trajektů, že sotva jeden trajekt vypluje, tak hned připlouvá další, který už čeká před přístavem.

  

  Zrovna tak jsme čekali před přístavem my, než odpluje loď z pevninského přístavu. Hodinka plavby a jsme v Itálii.

   

  Jedeme po západním břehu, protože si myslíme, že východní pobřeží by mohlo být poničené bouří a také, míříme k přírodním termálům, kde jsme ještě nebyli.

   

  Naše silnice podél pobřeží je také uzavřená. Musíme jet objížďkou, ale naštěstí, první kopce jsou dost daleko a objížďka není nijak dramatická. Ostatně, dneska jsme si toho už užili až dost.

   

  Ale, budeme si mi po Sicílii stýskat. Moc se nám tam líbilo. 

   Dnešní trasa je: