Hledat

Menu

Videa - A léta běží

Toplist

Tip pro kuchařinky

NAŠE AKT. POZICE

Zaujalo nás...

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Donnafugata - Punta Zafaglione - Sicílie

  3.2.2026

  Prohlédli jsme si město Comiso, které máme při cestě.

  

  Parkoviště u parku nám skvěle posloužilo na klidné přespání a hlavně, prohlídli jsme si město, které není nijak zajímavé a asi jen jsme si ho chtěli prohlédnout a protáhnout si nohy.

  

  No, o nic bychom bývali nepřišli, ale zase na druhou stranu, viděli jsme další kousek Sicílie. Ale je pravda, že vnitrozemí je naprosto úchvatné a nebýt nepříjemné zimy, nikam bychom se odtamtud nehrnuli.

  

  Na pobřeží je přeci jenom o pár stupínků tepleji, což je znát, tak holt jedeme dolů. Ale, než dojedeme na pobřeží, máme v plánu ještě jednu zajímavost z této části Sicílie a tou je naprosto úchvatný hrad Donnafugata.

  

  Na obrázkách vypadá velmi hezky a shodli jsme se, že trocha kultury ještě nikomu neuškodila.

  

  Krásný bělostný hrad opět poněkud na kopci, ale už od prvního pohledu působí na zdejší poměry poněkud nepatřičně.

  

  Hrad je taková třešnička na dortu a po všech těch středověkých vesnicích to je zase něco úplně jiného. Platíme krásné 4 eur na hlavu a hrad máme sami pro sebe. Vlastně, ještě se tady promítla rodinka, ale ty jsme jen dvakrát zahlédli.  

   

  Donnafugata by se dalo přeložit z italštiny přibližně jako „uprchlá žena“ nebo „žena, která uprchla“.

   

  Na základě této interpretace se hned vyrojily legendy. Jedna legenda tvrdí, že královna Blanka Navarrská, vdova po králi Martinovi I. Královna vdova, která sňatkem získala i Sicílii se tady ukrývala před hrabětem Bernardem Cabrerou, který si ji chtěl vzít a převzít vedení nad Sicílií.

  

  Ukrývala se na tomto hradě, Donnafugata, dokud jej Cabrera neoblehl. Následně jí pomohl k útěku Giovanni Moncada a ukryla se v paláci Steri v Palermu. I když tento příběh může být pravdivý, neodkazuje na původ názvu hradu.

   

  Jiný zdroj tvrdí, že jméno Donnafugata odkazuje na královnu Marii Karolínu, manželku Ferdinanda IV., která byla lordem Williamem Bentinckem , britským vojenským guvernérem Sicílie v letech 1811-1816, uvězněna v paláci v Santa Margherita di Belice. Jinak hrad pochází asi ze 14. století, ale většina podoby pochází až z 19. století.

  

  Nicméně, spousta průchozích pokojů je jedna velká obíhačka. Vlastně skoro žádné pokoje nevedou do centra, všechny jsou po obvodě budovy. Ale mají tu pekelnou zimu a neviděli jsme jediný krb. V žádné místnosti se netopí nebo netopilo a ani nejsou nikde vidět průduchy z nějakého centrálního topení jak je občas na zámcích vidět.

   

  Další zajímavostí je překrásná zahrada s monumentálními fíkusy. To, co pamatujeme a známe z dob minulých, jak v mnohých domácnostech v obýváku vévodil fíkus, takové dlouhé nic, totálně nevzhledný zdřevnatělý stonek a na konci pár placatých listů.

  

  Taky jsme měli takový fíkus v obýváku a v ložnici na peřiňáku trůnil další unikát, v ohromným květináči tchýniny listy.  

  

   Tak tady fíkusy dorůstají úctyhodných rozměrů. I ve Španělsku jsme viděli v parcích obrovské fíkusy asi jako tady. Ano, tento strom je fíkus.

   

  No a v závěru prohlídky máme miniaturní bludiště, které je sice kapesního formátu, ale mě ke štěstí bohatě stačí.

  

  Vůbec bych se do jakéhokoliv bludiště neodvážila vejít sama. I se Zdendou jsme se párkrát vraceli, než jsme se propracovali do středu.

  

  A dostat se ze středu zpět k východu byl taky oříšek.

  

  Pane, pár uliček, pár slepých uliček a o zábavu je postaráno.

   

  A my už jedeme zpět k moři. Zítra podle předpovědi má průběžně pršet, ale u moře bude příjemné teplo. Tady je výhoda, že skoro kamkoliv se vrtneme, najdeme místo na parkování. Stačí jen kousek popojet a můžeme si vybírat.

  

  Jestli přímo u moře, nebo kousek, pár metrů dál. Jestli zastrčené parkoviště anebo asfaltové maličko frekventované. Tady je jedna veliká výhoda. I když stojíme vlastně u silnice, tak díky opuštěnosti letních domů je vytíženost silnice skoro nulová.

  

  Stojíme pěkně dveřmi k moři, křesílka máme na chodníku a pod námi je moře. Krásné a velmi pohodlné místo. Místní, když už přijedou, tak si stoupnou čelem k moři, chvíli koukají, asi jestli je to moře ještě stále na stejném místě a odjíždí.

  

  Večer projede policie a jinak je tu absolutní klid a pohoda. Zítra to bude asi jen o procházce s Dykem, ale ani v dešti ho ven nedostaneme.

  

  Rychle vykoná svoji potřebu, pak se na mě nebo Zdendu koukne s výrazem „to jako myslíš vážně?“ a už se obrací k domovu.

  Dnešní trasa je: 

  

  Dnešní trasa je: