Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu

Po osmi letech se vracíme do Benátek. Jasně, mnoho cestovatelů tam již bylo a mnoho jich taky řekne, nikdy více!
Chápu to, ale nám se tam tolik líbilo, že se tam docela rádi vracíme a rádi se zase budeme toulat uličkami, kde nikdo není.
Jak už jsem mnohokrát říkala, je obrovský rozdíl, kdy to, které město navštívíme. Benátky v hlavní letní sezoně si ani neumím představit, ale teď na podzim nebo v zimě je tu příjemně a hlavně, relativně málo turistů.
Pokud se hneme z oblíbených tras, ocitneme se v Benátkách, které zná málokdo. Ocitneme se na zapomenutých náměstí, v uzoučkých uličkách a podél kanálů, kde chodí jen místní a těch je minimum.
Spíš se touláme jen tak, bez cíle, bez plánku, bez mapy, kam dojdeme, tam dojdeme. Pro poznávání Benátek je to ten nejlepší způsob.
Parkujeme na Punta Sabione, kousek od trajektu, který nás do Benátek doveze. Ovšem cena nás docela udivila. Před pár lety jsme platili 7 eur a teď 25 eur za jízdenku tam a zpět pro jednoho na jeden den.
Což je docela síla. Parkoviště hned u trajektů stojí 5 eur na den a nesmí se tu spát. Na přespání musíme zpět na parkoviště pro obytná auta, které je kousek dál.
O Benátkách jsem toho napsala už hodně a koho by to zajímalo, tak zde je odkaz na UNESCO – Benátky.
Asi se jen zmíním o ohromné megastavbě, která byla tenkrát ve výstavbě a tou jsou proti přílivová vrata Mojžíš. Stavba za 6 miliard eur už prošla zátěžovými testy, a i ostrou zkouškou, ale problém je, že zábrany jsou plánované na nižší příliv, než je obvyklý a pak i když se vrata zvedly, tak Benátky byly stejně pod vodou. Teď se hledá viník, hledá se kdo za to může a Benátky se dále při vysokém přílivu několikrát do roka potápí, ocitnou se pod vodou.
Jen bych zde zmínila naprosto úžasnou zajímavost, které si spousta návštěvníků ani nevšimne. A tím jsou místní studně. Staré Benátky trpěly nedostatkem pitné vody a jediná pitná voda pocházela z nebe.
Dneska se dá voda samozřejmě řešit mnohem moderněji, ale v dobách dávno minulých, bylo městským stavitelům jasné, že nějak musí zachytit nebeskou vodu a udržet jí v pitném, zdravém, nezávadném stavu. Pod každou takovou studnou je veliká jáma, půloblouk, který je vymazaný silnou vrstvou jílu.
V dlažbě jsou některé dlažební kameny upravené tak, že voda jimi protéká do spodních vrstev pod chodník. Na jílovité vrstvě je velmi silná vrstva písku, která vodu filtruje a čistí.
Tím dochází k tomu, že voda se díky filtraci stává čistou a díky chladu vydrží velmi kvalitní. Snad každé náměstí a plácek má nějakou studnu, která je skoro pokaždé jinak vytesaná a má na sobě jiné vzory a ornamenty. Vše je z bílého kamene, honosnější z bílého mramoru a dnes opatřené železným poklopem. To je jen taková zajímavost na závěr.
Zítra popojedeme zase kousek dál. Zastavíme se v malém přímořském městečku Chioggia, které máme v plánu si prohlédnout.
Dneska jen přejedeme, najdeme místo na stání a projdeme se podél pobřeží.
Dyk se bude moci do sytosti vyběhat a my si protáhneme nohy a nadýcháme mořského vzdoušku.
Dnešní trasa je:
vytvořeno banan.cz | administrace
| Redakční systém Web Bez starosti | mapa stránek | diskuzní fórum | výměna odkazů