Hledat

Menu

Videa - A léta běží

Toplist

Tip pro kuchařinky

NAŠE AKT. POZICE

Zaujalo nás...

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Národní park Maiella - Pacentro - Itálie

  11.3.2026

  Dneska jedeme zase pohořím a tentokrát je to Národní park Maiella.

  

  Je to jeden z 24 Národních parků v Itálii a jeho zvláštností je, že byl v roce 2021 zahrnutý do systému globálních geoparků UNESCO, nebo také, je jeho součástí.

  

  Do tohoto národního parku je zahrnuto osm přírodní rezervací a spousta obcí a malých měst. Některé jsme si projeli a některé jsme viděli jen z dálky.

  

  Funguje to tady tak, že pokud byl v minulosti kopec jen trochu příhodný pro stavbu vesnice, tak se tam vesnice postavila a je dodnes.

  

  Občas jen zíráme, do jakých výšek se lidé dokázali stěhovat. Ale je to vlastně logické. Tady mají kopců na výběr spoustu a hlavně, kopce se ve středověku špatně dobývaly, takže, proč ne.

  

  Na druhou stranu to muselo být pekelně náročné a těžké. Dnešní cesta je perfektní, jede se nám dobře a žádné škodolibosti ze strany silničářů jsme nezaznamenali. Národní park Maiella je krásný.

  

  My ho projeli jen kouskem, ale i ten stál za to. Kolem nás se tyčí nádherné hory, které mají ještě bílé čepice. Dočetli jsme se, že některé mají skoro tři tisíce na výšku a pohoří Maiella, které máme celý den po levé ruce.

  

  Je to jedno z nejkrásnějších a nejúžasnějších koutů Apenin. No, je to tady opravdu krásné. Opět, serpentýny dolů a zase se škrábeme nahoru, ale silnice je pěkná. Není nač si stěžovat.  A abych nezapomněla na nádherný venkov se vším všudy.

  

  Opět je tady jen hrstka statků, spousta krav se pase na okolních loukách a už se to vše krásně zelená. Co říct, je tady krásně.

  

  Přes den máme suprových 16 °C ve stínu, na sluníčku je to jiná, a to jsme pořád nad tisíci metrech. Dneska jsme měli dokonce jednu výškovou etapu.

  

  Zdolali jsme sedlo 1500 m n. m.! Nefouká, mráčky obláčky a nic by se přihnat nemělo. Ale jeden nikdy neví a na předpověď se nedá spoléhat.

   

  Míjíme jedno borghi, Pescocostanzo, ale to patří do kategorie mladší výstavby, která ještě může být v pravidlech, ale to se nám tolik nelíbí.

  

  Přeci jenom, ta poslední vesnice Perticara nás dost rozmazlila. Ale faktem je, že těch oceněných borghi je v celé Itálii lehce přes tři sta a je nutné si trošku vybírat.

  

  To bychom tady museli být nejméně rok, abychom si je všechny prohlédli, tak zkoušíme zvládnout aspoň něco. Důležité je, že skoro každá takováto vesnice má pro nás připravené stání minimálně s vodou. 

   

  Kousek před cílem, jsem zahlédla maličkou vesnici s hradem a dvě věže.

  

  Míříme do města Sulmona, kde má Zdenda vytipované parkoviště, ale Sulmona je poměrně velké město a ta vesnice kousek od nás je lákavá.

  

  Je krásný den, máme čas, jsme kousek od cíle, otáčíme a jedeme do vesnice Pacentro.

  

  A ejhle, nejen že je to námi vyhledávané borghi, I Borghi più belli d’Italia, ale mají tu hned pod vesnicí pro nás stání s luxusním výhledem na hory.

  

  Silnice, jedna ze dvou, které vedou do vesnice Pacentro není nijak frekventovaná, jedno auto tak za hodinu a stojíme kus od silnice. A samozřejmě, opět je v nabídce voda. Krásná, čistá, voňavá horská voda. 

  

  Na nic nečekáme a jdeme rovnou do města. Bohužel, tentokrát stojíme pod městem, vesnicí a tak musíme dát trhák do kopce a pak nás čeká ještě spousta schodů, nejspíše.

  

  Přiznávám, že mám problém s pojmenováním onoho místa vesnice, protože tak je to správně. Ale já mám vesnici spojenou s klasickou českou vesnicí. Pár domků, zahrádky, slepice a tak.

  

  Ale tady je to podle mě čistokrevné malé městečko. Proto občas píšu město, ale správně je to vesnice. Takže Jdeme do vesnice Pacentro, která je opět jako dlaň. Jen pár ulic a spousta všelijakých schodišť. Tak se opět touláme a vlastně, za chvíli pomalu nevíme, kde jsme. Ale je to tady tak maličké, že není důvod k obavám. Krásné bělostné náměstí, sluníčko, kavárna a stolečky venku.

  

  Tak to by byl přímo hřích si tady nedat naší oblíbenou kávičku. Ale tentokrát bez zákusku.

  

  Včera jsme si dali ke kávičce kousek bábovky a bylo nám po ní těžko. Měli jsme si dát jen jednu na půl.

  

  Samozřejmě, slupli jsme každý svoji porci, byla vynikající. Tentokrát jsme vyrazili před obědem a před obědem se sladkosti nejí, to ví každý.

  

  Touláme se městečkem, vesnicí skoro tři hodiny za nádherného počasí.

  

  Úplně na vrcholu vesnice je hrad, který bohužel není přístupný, ale i tak je úžasný.

  

  Myslela jsem, z dálky, že má věže jen dvě, ale nakonec třetí byla v zákrytu a původně byly ty věže čtyři.

   

  Odpoledne sedíme v křesílkách na sluníčku. Občas se přižene mrak, ale nic vážného a za chvíli máme zase sluníčko. Nádherný den plný zážitků, a tak to máme rádi. 

   Dnešní trasa je: 

  

   Včerejší trasa: