Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• soutěska Dadés - Vysoký Atlas - Maroko

  17.1.2025

  Z Ait Ben Haddou jsme projeli oázou Skoura, která je pod ochranou UNESCO.

  

  Je to vzácný biotop, který kopíruje řeku Dadés. Maličká políčka místních lidí, vesnice, které jsou nedotčené turismem a samozřejmě, občas dost náročná silnice.

  

  Ale oáza Skoura už je za námi a my míříme do soutěsky Dadés až do městečka Msemrir, kde by podle všeho měl být poslední kemp, kam dojedou i větší obytná auta a tam teprve uvidíme, jestli pojedeme dál.

  

  Na všech mapách je Msemrir poslední vesnicí, kam vede normální silnice, ale pak je úsek čárkovaný, to znamená bez silnice, jen možná nějaká šotolina. Jsem hodně proti jet dál, protože jsme už za všelijaké opravy dali dost peněz a nechci dál ničit auto.

  

  Zkrátka, přijde mi zbytečné jet někam, kde nevíme, jak to vypadá a nevíme, jaká je kvalita cesty. Hlavně, se dostáváme nad 2000 m a to je hodně vysoko. Uvíznout tam by nemuselo být zrovna dvakrát příjemné.

  

  Už jen příjezd k soutěsce je zážitek. Malé vesnice, kde se doslova zastavil čas nebo spíše století. Jedna vesnice je lepší než druhá a množství dětí, které sice na nás vehementně mává se zároveň stejně vehementně dožaduje peněz. Sem kdyby člověk přijel s pytlem dirhamů, stejně by to bylo málo.

  

  Hlavně, děti jsou velice nesmlouvavé a pokud jim není dáno to co chtějí, tak se dokáží velmi ošklivě, zle tvářit.

  

  Zastavili jsme na odpočívadle, kde malý kluk má mládě velblouda. Jednak si chceme udělat fotky ohromného údolí pod námi a co si budeme povídat velbloud je tak jako každé mládě krásný.

  

  Kluk se usmívá, a protože si vyfotíme nejen kaňon, ale i velblouda nastavuje hned ruku na zaplacení. Ok, souhlas, má velblouda, o kterého se musí starat, dáváme mu dvě mince, ale kluk chce ještě drink.

  

  Peníze bere, ale dožaduje se pití. Ne vody, ale drink. Ten nemáme a ejhle, z příjemného kukuče je najednou ošklivá grimasa plná zloby a záště.

   

  Kousek dál před vesnicí vybíhá malá holčička, tak kolem 5 let, bosá a mává a mává. Přebíhá před autem, a tak zastavujeme. Holčička se dožaduje dirham, dirham. Zdenda tedy vstal a dává holčičce mandarinku.

  

  Tak to se jí ale vůbec nelíbí a stále chce dirham a opět vidíme zlý kukuč, který nás mění v solné sloupy. A tak to jde dál, vesnice od vesnice.

  

  Děti, které si hrají na silnici a jak přijíždíme mávají a rozjíveně nám překážejí v jízdě, samozřejmě, chtějí peníze. Jen se bojím, abychom se o nějaké děcko neotřeli, to by nás tady ukamenovali.

  

  Nevím, jestli jim fungují nějaké signály na dálku, ale s ohledem na to, že všichni mají mobily tak nejsou potřeba a jakmile přijíždíme do další vesnice, všechny děti jsou na silnici anebo, ty děti nejsou jinde než na silnici, nevím.

   

  Bohužel, do cíle naší dnešní etapy vede jedna jediná silnice, občas v dost děsivém stavu a průjezd vesnicemi, je taky občas dost náročný.

  

  Průjezd soutěskou Dadés bych klasifikovala jako cestu ryzím Marockým venkovem a kdo to neabsolvoval, Maroko vlastně nepoznal.

  Děti naprosto úmyslně nefotím. 

   

  Kousek za vesnicí Msemrir, kde jsme se chtěli původně přespat, otočit a jet zpátky potkáváme kolegu, který jede proti nám a tvrdí, že je silnice před námi ok.

  

  Ptá se, jak je to zase za námi, ale raději říkáme taky ok. Zdenda ho jen upozorňuje na jednu vesnici, která je totálně rozkopaná ale projet jí musí, protože hlavní silnice je uzavřená. Popravdě, cesta zpět s ohledem na to čím jsme projeli se mi ještě jednou nechce absolvovat.

   

  Vysoký Atlas je přenádherný. Je to kus území, kde nikdo není a silnice, která je ve výstavbě nás velmi mile překvapila.

  

  Přiznávám, že by to byla věčná škoda tudy neprojet, bála jsem se o auto, ale nově budovaná silnice není nikde zanesená.

  

  V žádných mapách jsme se nedozvěděli, že se soutěska Dadés dá tak pěkně a veskrze pohodlně projet.

  

  Jasně, silnice je ve výstavbě a tak občas projíždíme staveništěm,

  

  ale to je po vesnických silnicích, které jsme ne jen dneska měli tu čest poznat, úplně zanedbatelné.

  

  Máme aspoň ukázku toho, jak se taková nová silnice buduje. Za těch 15 km jsme si projeli všemi fázemi výstavby nové silnice. Parádní dálnice. 

  

   Vjíždíme už na starou asfaltku a mě spadl kámen ze srdce. I když, co si budeme povídat, tady se velmi rychle asfalt změní v prašnou cestu vhodnou leda pro terénní auta.

  

  Jsme na nejvyšším bodě naší cesty a vlastně jsme i trhli rekord kam jsme se s naším Flíčkem dostali. 2950 m je skutečně nejvyšší bod,

  

  nezbytné foto, Zdenda ještě vylezl s Dickem na kopeček nad námi a je ve třech tisících. No a my ujíždíme dál, do údolí.

  

  Před námi se kupí mraky a nějak máme obavy, že z mraků v nížině bude pršet, ale tady rozhodně sněžit. Máme sice gumy na sníh, ale pokud to jenom trochu jde, je lepší se sněhu a náledí vyhnout.

  

  V příkopech jsou zbytky sněhu, takže tady sněží a při vjezdu do rokle byla zdvižená brána.

  

  Myslíme si, že když tady nahoře nasněží, bránu jednoduše dají dolů a čeká se, až se sníh roztaje. Skutečně, na druhé straně je také zdvižená brána. Ujíždíme dál a dál, ale stále jsme skoro ve dvou tisících metrech, což je pořád dost vysoko. Cestou máme možnost dvou kempů.

  

  Jsou u jezera, fotky v park4night jsou úžasné, určitě tam přespíme. Jenže, když jsme ke kempům dojeli, jednak není nikde nikdo, což nevadí, ale hlavně, jsme stále hodně vysoko.

  

  Nějak se nám nedaří dostat se níž pod dva tisíce. Když už sjedeme pár stovek výškových metrů, vzápětí je musíme vystoupat zpět.

  

  Nakonec jedeme až do večera a městečko El Ksiba je naším útočištěm na noc. Podle aplikace spíme u velkého parku na velkém parkovišti. Stoupáme si stranou, abychom jednak nikomu nepřekáželi a druhak, nebyli tak na očích.

  

  Je deset večer a přijíždí policie, že tady sice stát můžeme, ale je tu nebezpečno a přesvědčují nás, abychom přejeli do města k poště a policejní stanici. Moc se nám nechce, protože tady je to fajn, ale nakonec s policejním doprovodem jedeme na úplně blbý místo u hlavní silnice, stojíme nakřivo z kopce a vůbec. Opravdu je tady pošta a přes ulici policie. Jenže, za půl hodiny přichází další policisté a chtějí pasy, což jim Zdenda dát nechtěl, protože první policisté už si nás zapsali, a to jim také říká a odkazuje na kolegy. No a za chvíli další policisté i s tím prvním, co nás sem s kolegou převedli. Zase chtějí pasy. Zdenda jim přes překladač vše vysvětluje. Zkrátka, pasy nechce vydat, a nakonec policista přináší papír, kam nás Zdenda zapisuje i s čísly pasů za přítomnosti policisty. Je půlnoc a my se po seznámení se všemi službu konajícími policisty, řádně prolustrovaný a zapsaný můžeme konečně odebrat k spánku.  Přes den kromě vjezdů do měst policie není vidět, jako by tady žádná nebyla, ale v noci překypují aktivitou.

   Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz 

  Dnešní trasa je: