Cestujeme s pejskem

Ano, po deseti letech rozhodování a čekání na tu správnou dobu, tak i my jsme si pořídili parťáka, pejska, drsnosrtého jezevčíka, tzv.jezevce, a to malého, abychom s ním mohli dělat vše, na co jsme si doposavad zvykli.

Hlavně se nám musíš vejít do brašny na kolo a nebo do batohu po městě.

 Dickovi je přesně 8 měsíců, kdy se plavíme do Maroka, takže ještě bujné štěně. Co vše je tedy potřeba, abychom se co možná vyvarovali zdravotním problémům.

Předně je důležité mezinárodní pas zvířete, kde máme od pana veterináře potvrzena veškerá očkování. Očipování je samozřejmostí a zapsání do registru také. Nám dělalo starost očkování proti vzteklině, protože na to navazovaly nastoupené protilátky. Vysvětlím. Štěně se na vzteklínu očkuje až po 6. měsíci. Do Maroka je potřeba mezinárodní osvědčení o protilátkách, které vydává Státní veterinární ústav.

Postup je takový, že nejprve půjdeme do ordinace, která má oprávnění a zařízení na odběr krve, pak se ještě cosi s krví dělá a ta se následně posílá svozovou službou do SVÚ do Suchdola. Nevím, kde ještě v Čechách takovéto potvrzení vydávají, ale pro nás byl spádově Suchdol. Náš pan veterinář svozovou službu neměl, a tak jsem dojednala odběr krve a žádanku na veterinární klinice v Suchdolu, kousek od SVÚ a žádanku se vzorky osobně do SVÚ dovezla.

Odběr se žádankou stojí cca 500,- Kč. V SVÚ vše předáme na vrátnici a tím je prozatím vše vyřízeno. Dobré je si tam zavolat a domluvit se na testech. Velice ochotně mi poradili, jak vše co nejlépe udělat. U mladého psa je ten problém, že musí mít hodnoty protilátek v dostatečné výši, jinak bychom riskovali, že při výjezdu z Maroka budeme muset ještě v Maroku do třínedělní karantény. To nevím, jak probíhá.

Do 14 dnů, podle toho, jak rychle se dostanou od veterináře vzorky do SVÚ, přijde nám do emailu nebo podle dohody výzva k úhradě faktury za zjištění protilátek. Cena je 2.100,- Kč. Po úhradě faktury nám opět do emailu přijde už náš výsledek. Důležité je, aby hodnoty protilátek byly vyšší než 0,5. Výsledek si vytiskneme a máme ho spolu s pasem.

Dále máme s sebou lék na plicnivky, říká se tomu také srdeční červ, na který trpí pejskové z vnitrozemí. To není problém Maroka, ale všech jižních zemí. Španělsko, Itálie, Řecko. Od našeho pana doktora jsem nafasovala injekční stříkačku na přesné odměření dávek a zásobu léků na celý pobyt.

 CANIQUANTEL PLUS je dalším lékem, který sebou vezeme. Lék proti parazitům.

 Probicol dáváme hned od odjezdu. Maličkou kapku na něco dobrého, Dick miluje sýr.

 A ještě máme zásobu léků na střevní a žaludeční potíže.

Důležité je připravit se na miliony koček a ohromnou spoustu toulavých psů. Všude, doslova všude jsou kočky, dobře živené, krmené a bojovné. Pouliční kočky jsou zocelené ulicí a hned tak neutečou. Všichni je krmí a kočky, zvlášť kocouři dorůstají úctyhodných rozměrů. Takže na ulicích se válí zbytky, které zase dojídají toulavý psi, kteří taky vypadají pěkně.

Vidíme hromádky granulí, všude jsou všelijaké nádoby s čistou vodou. Není v našich silách pejska uchránit toho, aby občas něco ze zbytků neukradl. Pan doktor nás varoval před kočičími výkaly, ale to je nemožné, protože kočky jsou úplně všude.

Je iluzorní se myslet, že máme pejska vychovaného a inteligentního, že si koček nevšimne, zvláště zapáchající zbytek ryby a nebo, že ho smečka psů nechá v klidu.

Možná u hodně starého psa by to bylo možné, ale u mladého asi ani náhodou. 

Zdenda vytvořil síť do dveří, protože nemůžeme být neustále zavřený, dále dlouhou šňůru s karabinami a očka na zkracování atd. atd.

Pokračování příště.