Nakupujeme v supermarketu

Cestou se zastavujeme u velkého supermarketu ATACÁDO, Carrefour, Marjane, kde už nakupuji a také ze zvědavosti, jen abych se podívala na ceny potravin.

Zatím dokupuji jen co mi chybí, ale jako správná hospodyňka jsem zvědavá, co mě čeká a nemine. Vegetariáni by si tady přišli na své, ale my masožravci, nic moc. Tak se na to podívejme.

Hovězí maso je za poměrně vysokou cenu. Když to vše přepočteme průměrně x 2.60.- Kč tak mi i při vůli kilo hovězího na polívku vychází 108 Dir = 280.- Kč, což mi připadá poněkud hodně.

Trošku lepší kousek hovězího je samozřejmě dražší, ale už ne o tolik. Vyjde lehce nad 300,- Kč. Tady zrovna měli akci na hovězí na polévku za 92 Dir. Vepřové samozřejmě nehledám, ale mají tu celé kuře.

Mírně řečeno kilový neduživý chcípák tak do polívky nebo na omáčku 44 Dir což je 114,- Kč. Krůtí prsa velké balení je už za slušnou cenu 54 DIR což nám dává 140,- Kč.

Rozsekané krůtí stehno vyjde o maličko laciněji než celé kuře, ale i jen kuřecí čtvrtky.

Zato ovoce a zelenina je někde jinde. Koupila jsem mandarinky za neuvěřitelnou cenu, 3,50 Dir. Byly tak dobré, že jsme si snědli na posezení a okamžitě jsem litovala, že jsem jich nekoupila aspoň 3 kg.

Ale plně spoléhám na trhy, které by měly být skoro v každém městě a měly by být lacinější. Brambory, cibule to vše je za příjemné ceny. Obrovské granátové jablko za 10 Kč a tak podobně.

Kupodivu, banány a jablka jsou drahé podobně jako u nás. Koupila jsem kuskus, který jsme si už včera večer uvařili k večeři. Je nádherně žlutý, ale nevím, jestli chutnější. Každopádně cena je velmi příjemná. Zrovna tak těstoviny.

Olej je za stejnou cenu jako u nás, ale dražší jak ve Španělsku. Dražší je mléko a obyčejné jogurty bez příchutě, které máme rádi jako mysli je snídáme každý den.

Obchod ATACADO je ve stylu Makro. Velké balení maličko levnější než malé. Vše v ohromných regálech av totožném množství a výběru asi jako u nás.

Carrefour má pro změnu výběr masa a zeleniny ohromný. Takže to je k potravinám. Určitě se k nim ještě v průběhu cesty vrátím. Po skoro měsíci v Maroku se vracím zpět k dalším zkušenostem ze světa potravin. Ve velkých supermarketech jako je Marjane nebo Careffour se prodávají těstoviny, rýže, čočka, cizrna a kde co na váhu, což je běžné i na trzích, ale tady máme apoň cenu.

Cena je zhruba o třetinu nižší a jak řekl Zdenda, těstoviny jsou vynikající a mám je nakoupit na cestu domů. Nevím, jestli do nich přidávají barvivo, asi ano, ale těstoviny jsou nádherně žluté a velmi chutné. Jen mám problém, že nikdy nevím, kolik jich dám do sáčku.

To se dozvídám až u pultu, kde je obsluha u váhy. Sáček se zeleninou, těstovinami apd. Obsluha zváží a opatří cenovkou. V Maroku jsou vlastně jen tři velké supermarkety. Atacadao, to je styl našeho Makra a je jich v Maroku velmi málo.

Dokonce i účtenku a počet položek kontroluje u vchodu stejně jako u nás v Makru. Marjane je poměrně rozšířený supermarket a je velmi dobrý. Není tak obrovský jako Carrefour, kde se pomalu ztrácí, ale výborný výběr všeho, co potřebujeme uspokojit každého.

Třetí je Carrefour, kterých je v Maroku pomálu a jsou vlastně jen u pobřeží. Ať už Atlantiku nebo Středozemního moře. V centrální části se prakticky nevyskytují a je to jediná prodejna, kde lze koupit alkohol. V Carrefour je oddělené oddělení s alkoholem, kde koupíme vše. Oddělení není veliké, ale stačím velkým. Vína jsou zhruba za stejnou cenu jako ve Španělsku. Tvrdý alkohol je taky hojně zastoupený, ale jelikož ho nekupuji, tak ceny neumím porovnat. Pivo je pouze plechovkové a nejlevnější je třetinka španělské Estrely za 15 Dir, což je 38.- Kč. Maroko vyrábí tři druhy dražšího piva a jak Zdenda posoudil a usoudil, není mezi nimi rozdíl. Ale Zdenda není ten klasický pivař a jeho jedna třetina k večernímu filmu není relevantním ohodnocením. Zajímavostí je, že ve zmíněných prodejnách se všude používají papírové sáčky, žádné igelitové pytlíky nebo tašky. Pokud je to cesta,jako Maroko bojuje s tunami použitých plastů, jenom tleskám. Setkali jsme se is taštičkami z netkané textilie, ale to je záležitosti trhů a malých prodejců. V supermarketech nakoupíme chleba, toustový chleba, bagety a všelijaké housky a samozřejmě oblíbené sladké pečivo za slušné ceny. Nic přemrštěného. Co je opravdu hodně drahé je nabídka sýrů a jogurtů. Tvrdé sýry marocké výroby jsem neobjevila, to nechávají na Holanďanech a Francouzích. Nabídka sýrů z těchto zemí je veliká, ale i patřičně drahá. Koupíme vynikající, ale z lacinější kategorie Brie v krabičce, který běžně ve Francii kupuje a cenu znám, koupíme z obrovského kola voňavý Ementál, nebo chutný Čedar, ale minimálně 2x, ale běžně až 3x dražší, než jsme zvyklí. Plátkový sýr se neprodává v krabičce s váhou, ale kusy. Někdy najít gramáž na obalu je tvrdá detektivní práce a mnohdy ji ani neobjevím. Takže vím, že si kupuji 10 plátků, nebo 14, 8, 6 plátků, ale kolik to je gramu, nebo deka, to nevím. Co mě chybí je, pod cenou výrobku cena za kilogram.

To tady není vůbec a nikde. Takže pokud chceme vědět kolik vlastně stojí deset deka plátkového sýra, tak musíme nejdříve objevit gramáž na obalu, např. 120 gr pak jí propočítat na Dir, a dále na 100 gr a následně na kilo v Dir a to převést na koruny. Tomu už říkám vyšší dívčí a spočítat to z hlavy u regálu, klobouk dolů.

Zaujal mě plátkový sýr pro Zdendu, (Zdenda ráno snídá plátek celozrnného chleba s plátkovým nebo taveným sýrem) Rozklíčovala jsem, že je to 140 gr balení za 22 Dir, ale kolik je to za kilo a za 100 gr? Trocha počtů a vyjde mi, že obyčejný eidam stojí 392,- Kč za kilo. A to je ten nejlevnější. Plátkový ementál stojí kolem 40 Dir za deset deka, což je cca 100,- Kč za 100 gr.

 Pak už je jen na nás, jak s takovou informací naložíme a nebo nás peníze nijak netíží a koupíme vše, co máme rádi a na co máme zrovna chuť.