Postřehy, možná užitečné

Témata: Kola - Plyn - Internet - Voda 

Kola

Kola jsme nechali u kamarádky ve Španělsku. Rozhodli jsme se, že nemá cenu je s sebou vozit. Upřímně si ani nedovedu představit nějaké město projekt na kolech. Takový bordel a chaos na silnici se jen tak nevidí. Přednost neexistuje a vše je podřízeno právu silnějšího, právu rychlejšího a nakonec práva, já jsem tady doma. Rozhodně to není o bezohlednosti, to ne, ale je to zkrátka jiná kultura. Italské silnice, které se považují za velmi chaotické, jsou proti marockým silnicím a městům příkladem zcela bezpečného provozu. Italové jsou beránci proti tomu, jak se jezdí v Maroku. Totální chaos. Cyklostezky sem ještě nedorazily, to je fenomén, který budeme v Maroku marně hledat. Ano, zahlédli jsme ve velkém městě kousek cyklostezky, ale to je stejné jako s přechodem pro chodce. Nikdo to nerespektuje. Takže za nás, jízda na kole i po odlehlejších místech je hodně riskantní, řekla bych, že si tak jakorát koledujeme leda o malér.

Plyn 

Plyn v Maroku je velice levný a lahve prodávají snad v každé zapadlé vísce. Jen se musíme smířit s naprosto příšerným stavem lahví. Ty pamatuji opravdu hodně a nejlepší léta mají dávno, dávno za sebou.

Šroubení je úplně stejné jako u našich lahví. Není potřeba žádné rezervní překlenovací šroubení. Jen doporučuji si s sebou vzít několik rezervních gumových těsnění. V Maroku neexistuje čerpací stanice s plynem, kam bychom klasicky natankovali plyn do našich lahví nebo do nádrží.

My máme dvě plnící lahve, ale s těmi bychom nevystačili na tři měsíce. Takže, varianta, jedna jejich a jedna naše je asi ideální řešení. Měli jsme i další variantu, Marocká láhev by byla v kufru a na tu bychom byli napojený. Jenže, máme kufr plný jiných věcí a lahev by se nám tam hodně pletla, a to jsme nechtěli. Kdo má velký kufr a zavedený plyn do garáže, může použít i toto řešení.

 

Máme to vymyšlené tak, že ze Španělska do Maroka vezeme jednu naši plnou láhev, kterou budeme mít jako rezervu, když nám dojde Marocká láhev a něž se dostaneme k prvnímu vesnickému krámku, kde si vyměníme tu prázdnou. Pak zase přepneme na marockou a jedeme dál. Tak bychom měli v pohodě přečkat pobyt v Maroku. Kdo má topení na naftu, i v Maroku klesne v noci teplota pod 15 °C a kdo má ledničku na elektriku, tak v pohodě jen na vaření s plynem mu dvě lahve vydrží na celý pobyt. Plynovou lahev plánujeme při odjezdu vrátit. Jak to bude probíhat, tak to nevím, nemáme od prodejce, co nám ji prodal žádný doklad.

 

Cena lahve je plynem nás stála kolem 350,- Kč. Což asi nebudu řešit. Prostě ji někomu na odjezd dáme a hotovo. Nepotřebujeme s sebou vozit další zátěž. Akorát píšu o plynu a zrovna nám došla plynová láhev zakoupená v Maroku v den našeho příjezdu. Takže nám jedna láhev vydržela 18 dnů. Máme ji na topení, (párkrát jsem ráno přitápěla), na sprchování, vaření a pro lednici. Samozřejmě, můžeme spekulovat, jak dalece byla plná, ale tak to zkrátka je. Výměna prázdné lahve za plnou stojí 53 Dir x 2,5 Kč. To je pomalu zadarmo. Dnešní zkušenost, 4.12.2024. 

Máme konec ledna a už několikrát jsme plynovou lahev měnili. Čerstvá zkušenost z 27.1.2025 - Cestopis

Opět jsme měli problém s výměnou plynové láhve. To už asi k Maroku patří. Jelikož jsme byli pár dnů ve dvou tisících metrech a pak se stále pohybovali kolem tisíce, večer je chladno. Láhev nám teď vydrží pět dnů a musíme jí vyměnit. Jenže, tady nastává problém, který už jsem mnohokrát popisovala. Klíčová je barva lahve. Už jsme měli červenou, ale tu nám v oblasti modré nevymění, měli jsme tedy modrou, zelenou a víme, že je ještě barva žlutá a oranžová. Máme modrou lahev a zastavujeme u krámku, kde mají v kleci jen modré lahve.

Říkáme si, sláva, jsme v modré oblasti, nebude problém. Zdenda vyšrouboval a vyndal láhev z kaslíku, naše láhev je na chodníku, prodejce vyndal plnou z klece a vypadá to, že výměně láhve nic nebrání. Jaké je naše překvapení, když prodejce odmítl naši láhev, protože asi není dost modrá a chce zaplatit jak za láhev, tak za náplň. A je velice nekompromisní. Pravda, máme modrou barvu, ale jaksi maličko do stříbrné. Že by si hráli i na odstíny?

Nehrají, jen nás chtějí stáhnout o víc peněz. Udělali jsme malou chybu, měli jsme se na tohoto prodejce vykašlat, láhev zase naložit a vyměnit jí o 100 metrů dál u dalšího prodejce. Jenže, Zdendovi se do další manipulace nechtělo, a tak si říkáme, no, tak zaplatíme za další láhev i s náplní, tuto někde postavíme anebo jí tady necháme, nebudeme řešit těch pár dirhamů. Posledně nás nová láhev té patřičné barvy stála 30 Mad = 75.- Kč. Opak je pravdou. Máme nejdražší láhve z celého pobytu a možná i z Maroka. Pán byl regulérní zloděj, který když viděl, že tu jeho láhev chceme a vlastně už jí máme zapojenou, tak si řekl o vyloženě zlodějskou cenu a spoléhal se na to, že láhev už vyndávat nebudeme. Jo jo, i to je Maroko.

 Další tristní zkušenost Cestopis 31.1.2025 

 Internet

Níže popisovaná zkušenost s internetem už také neplatí. Vše je jinak. To co platilo v polovině listopadu už v polovině prosince u toho samého operátora neplatí a zrovna tak neplatí v polovině ledna, co platilo v prosinci. Mám na mysli tarif a jeho cenu. Ještě doplním. 

Listopad 2025

S internetem je to v Maroku na jednu stranu jednoduché, ale uhradit nebo lépe řečeno dobít kredit na další měsíc je pro změnu docela složité. Jedná se o to, že zaplatit začne na další měsíc má pravidla. Nelze kredit uhradit dopředu. Tady se to počítá od úhrady dat. Pokud bychom uhradili kredit na internet o týden dříve, tak se nám měsíc počítá ode dne další úhrady. A pak, ne všechny prodejny třeba se smíšeným zbožím, které mohou dobíjet kredit, tak nedobijí ten náš.

Místním jejich telefonním tarifem ano, ale nám turistům jen prodejny Inwi, kterých zas až tolik není. Jsou, ale jen ve velkých městech a musíme je samozřejmě najít. A je tu další aplikace do telefonu operátora Inwi, kde máme i síť prodejen, jejich kanceláří. Takže, pokud bychom se hnuli mimo civilizaci a do oblasti maličkých měst, vesnic, tak bychom měli smolíka. A teď k ceně. Na měsíc stojí neomezený internet 500 Dir což je 1250,- Kč, podle toho, jak dirhamy vyměníme v bankomatu anebo jaký je kurz. Ale obecně platí, že 10 Dir je buď 1 eur nebo 25,- Kč a zpět, 1 Dir = 2,50, -.

Takže máme internet na měsíc bez omezení a ve velmi slušné rychlosti za poměrně velký peníz, a to ještě k tomu musíme platit 600,- Kč tarif, který máme od našeho operátora na internetu doma a na cestu. Jenže, ten tady nepoužijeme. Ani telefon, ani internet. Náš operátor při vstupu do Maroka nás laskavě upozornil, že voláme do ČR voláme za krásných 69,- Kč/ min, hovory přijímáme skoro zadarmo 49,- Kč/ min. SMS jsou taky za slušnou, téměř zanedbatelnou cenu.

Většinou se připlouvá do přístavu Tanger – Med a tam, až si odbudeme všechny celní postupy a vyjedeme z celního prostoru, máme hned velké parkoviště se sbírkou bankomatů, kde si hned vyzvedneme peníze a hlavně, je tam buňka s poskytovatelem dat Inwi, kterou nemůžeme minout . Fialová buňka a několik zaměstnanců ve firemních barvách hned nabízí internet, telefonní a datovou kartu. Stačí jen pas a během chvilky odcházíme o 500 Dir lehčí, ale s neomezenými daty na měsíc. Dobré je, hned u nich data zprovoznit, abychom se s aktivací později netrápili.

Voda - kde a jak jí natankovat

Další otázka při pobytu v Maroku je, kde nabrat vodu. V Maroku jsme od 14. listopadu a vodu jsme natankovali kromě jedné příležitosti zcela výhradně v kempech. Prakticky nikde se nedá zastavit u veřejného kohoutku a natankovat čistou vodu.

Lze to řešit i na benzínkách, ale tam riskujeme, že natankujeme špatnou vodu i když jsme obsluhou ubezpečeni, že je pitná jen aby od nás získali peníze. V kempech je obvykle voda nezávadná, čistá, pitná. Musíme si pro to plánovat trasu podle spotřeby, abychom dojeli do kempu včas a nebyli bez vody.

Část pobytu můžeme řešit kupovanou vodou, ale podotýkám, je dražší. 5 l barel stojí 11 Mad, což je 27.50 Kč. Zdenda je zvyklý se cestou občas napít vody z lahve. 1,5 l balené nejlevnější vody stojí 5 Mad což mi i při sebelepším násobení stále hází 12.50 Kč.

Pokud se budeme pohybovat v horách, tam je možnost natankovat vodu z hor, ale jestli se nám poštěstí z pramenů, máme kliku. My jsme zatím jedinkrát natankovali vodu z vodopádu, ale s ohledem na to, že si tam jezdí místní pro vodu, tak snad bude i pitná. Pravda, nejdříve jsme si mysleli, že je to pramen. 

Stádo ovcí, které kolem vodopádu nad námi prošlo mě říká, že to s čistotou vody nemusí být až taková sláva, ale doufejme. Možností nabrat vodu v horách je víc, ale narážíme na problém úzkých silnic, kde nelze jen tak zastavit. Několik možností jsme minuli jen díky tomu, že nelze aspoň trochu bezpečně zastavit. Pokud se tedy dostaneme k nějakému pramenu, musíme být připravený na to, jak vodu do auta dostat. Když to nejde jinak, musíme vodu nanosit.

My máme nádrž na 150 l + 2 kanystry á 10l + mám příruční malý kanystr v koupelně. Do toho mi Zdenda přelévá vodu z kanystrů z garáže, které vyprázdníme jako první. Jsme tak naučený.

Dva kanystry v případě nouze vždycky někde doplníme. Na severu Maroka nehrozí, že natankujeme odsolenou vodu. Na jihu se riziko zvyšuje, a to se nám i stalo. Na odsolenou vodu jsme si zvykli na Kanárských ostrovech Fuerteventura a Lanzarote. Jenže, tam jí měli dobře odsolenou, ale stejně káva nebo čaj se z toho nedal udělat.

Chutnal poněkud nedobře. Tady jsme natankovali v kempu tak slanou vodu, že jsem se musela naučit jídlo vůbec nesolit. A káva? Škoda mluvit. První káva byla tak ošklivá, že jsem myslela, že jsem koupila starou kávu. Udělala jsem si kávu presovačem z kapsle, kde je záruka kvality a opět, káva je tak ošklivá, že se nedá pít. Pak až nám to sepne, že musí být něco s vodou. Ochutnáme jí a jsme doma. Máme odsolenou vodu. Ale byla to na několik dnů jediná možnost pitné vody.

 Další tankování na jihu byla opět málo nebo špatně odsolená voda. Na vaření to nevadí, ale na pití a čaj, kávu jsme si museli vodu kupovat. V kempech je obvykle voda zdarma, ale někde se platí. To záleží na kempu a veškeré informace nám poskytne aplikace park4night. Hlavně, musíme myslet na to, že některé stání se tváří jako kempy, ale nenabízí vůbec nic, jen stání. Proto je dobré orientovat se podle aplikace a ještě, přečíst si poslední recenze.

Narazili jsme na kemp, kde poskytli jen 10l vody na auto a den. Víc ne. A zrovna tak se může stát, že s prázdnou nádrží dojedeme do kempu, kde mají sice inzerovanou vodu, třeba i za úhradu nad rámec parkovného, ale z nějakého důvodu už vodu neposkytují.

Ale to se zase obyčejně dočteme v recenzích a na to zase potřebujeme mít dost internetu. Což je i v Maroku další kapitola sama o sobě a velmi, velmi proměnlivá.