Slasti a strasti trhů.

Jak nejlépe nakupovat na trhu, tak to mi i po měsíci v Maroku zůstává záhadou. Pokud Vám na tom nezáleží, kolik Vás bude zelenina, ovoce, maso a tak dál stát, tak nemusíte číst dál.

Nás to docela zajímá, a tak se snažím v tom chaosu na trhu vyznat. Předně musím říct, že trhy v nějaké podobě jsou v každém i maličkém městečku av nabídce je všechno, co si přejeme. Jenže, problém nastává, když chceme dopídit ceny za nabízené zboží.

Nikde, absolutně nikde nejsou ceny, takže nastává intenzivní domluva. Ukážu prstem jeden kilogram a buď zase prsty ukážu klasicky kolik to stojí, přesně jako oni, na to nám stačí palec a prostředníček, anebo ukážu nějakou cenu na prstech a čekám, co prodejce na to.

Obyčejně ukáže taky na prstech, kolik chce, ale často se setkáme s tím, že nám rovnou cpou do ruky misku na zboží ao cenu vůbec nechci mluvit. Tady se vyplatí neústupnost. Nakonec nějakou cenu z prodejce vydolujeme, nebo vrátím misku, poděkuji a odcházím. Nejhorší zkušenost mám s mladými prodejci, těm zřejmě nezáleží na tom, jestli mi zboží prodají a dělají si srandu z toho, že neumím arabsky a dokáži se mi smát na celé kolo.

Odmítají ukázat cenu na váze nebo na prstech a stále dokola omílají cosi v arabštině. Odcházím. Nejlepší jsou starší prodejci, kteří se snaží prodat a když to nejde jinak, ukáží cenu na váze.

Fakt je ten, že obvykle je cena zeleniny velice laciná a protože víme, že třeba rajčata normálně v obchodě stojí 5 Dir, tak klidně jdeme o nějaký dirham výš.

Ale samozřejmě, tak jako všichni, i prodejci na trhu chtějí vydělat, tak není problém cenu vyloženě přestřelit jenom pro to, že jsme cizinci. Smlouvání nefunguje. Cena je řečená, ukázaná a níž se nejde i když je zboží vyložené předražené.

Takže, máme rajčata, mandarinky, to je jedno, která se nám líbí, dobrali jsme se ceny požadovaného prodejce a můžeme si vybrat zboží. Někdy je váha tak prastará, že nereaguje ani na násilné domlouvání majitele, a tak máme zboží zvážené zkušenou rukou prodejce. Nestalo se mi, že by mě chtěl prodejce ošidit na váze, pokud teda funguje. To ne. A nestalo se mi, že by mě chtěl ošidit při vrácení peněz.

Co je vynikající, nabídka zelené petrželky ve svazcích, která se prodává všude na každém rohu. Je to zřejmě velmi hojně používaná zelenina a svazek stojí většinou dirham nebo dva.

Sama už zhusta používám na posypání jídla, polévky, do pomazánky. Maso, tak to je kapitola sama o sobě. Víme cenu v obchodě.

Ta je většinou kolem 120 Dir, ale lepší část hovězího je až za 140 Dir. Prodejen s masem je na každém trhu několik a opět, nikde nejsou ceny.

Takže koupit maso na trhu je jedna velká neznámá. Vůbec netušíme, kolik nás to kilo masa nakonec bude stát. Jen jednou jsem u řezníka objevila vyvěšený ceník, ceny jsem samozřejmě přečetla, ale k čemu patří v arabštině nevím.

Zkouším se zeptat a řezník nožem ukážeme na kus krávy a nůž přenese na ceník, a tak to jde položka po položce, mám rozporcovanou krávu a končíme mletou masou. Samozřejmě nevím, jestli cena je s kostí nebo čistého masa.

Překvapilo mě, že ceny jsou ještě vyšší než v obchodě. Ale maso je moc pěkné, čerstvé, a i vtom vedru absolutně nezapáchá, jak bych čekala.

A tady nám vybraného ptáka oškubou, vykuchají a prodají. 

  Cenu bohužel nevím. Ale 400 Dir je moc, to by to kuře, slepice stálo 1000 Kč. Možná je to číslo zabitých opeřenců? 

Dalším drobným problémem jsou malé kamenné krámy. Tam jsem se už naučila kupovat vždy jedno zboží, to zaplatím a pokud potřebuji, tak druhé a tu zase zaplatím. Jedná se o to, že už se mi stalo, že mě prodejce jednoduše ošidí a to tak, že ke každému zboží si ještě něco přihodí.

Předpokládá, že mi na nějakém dirhamu nezáleží a že si to stejně nijak závratně rychle nespočítám. Občas mají smůlu, spočítám a pak nastanou dohady. Opravdu se mi o nějaký dirham nejedná, ale jedná se mi o bezostyšné okrádání.

Vždyť už tím, že si u prodejce něco kupuji a přistupuji na jeho cenu, tak mu dávám vydělat a není nutné si k celkové ceně ještě něco přihodit a považovat to za samořejmé.

To jsou takové drobnosti, které mi stále vadí a se kterými jsem se ještě nepopasovala. Při delším pobytu je nutné si na místní praktiky zvyknout a tak nějak být připraven.

Řekla bych, že hodně pomáhá, když přistoupím k prodejci, arabsky pozdravím, když má snahu říct mi nějak cenu, abych jí rozumněla, arabsky poděkuji a na znamení uzavřeného obchodu, přeci to je obchod nakupovat kila rajčata, odsouhlasit vše opět arabsky. Prodejce se hned usmívá, oceňuje moji snahu a já mám radost, jak jsme to tak pěkně zvládli.

V arabském světě zjistit na trhu cenu pitomých rajčat není vůbec jednoduchá disciplína. Platí nenechat se zatlačit do kouta a nenechat se obrat. Zkrátka stát si za domluveným nebo jak se tady říká „chalás“ ujednáno.