Západní Sahara - Maroko?

 Když projíždíme Západní Saharou a bohatě nám stačí pobřežní pás, nestačíme se divit, proč se o toto území vedou staleté spory. Proč se o nehostinnou pustinu, kamenité nedozírné pláně, hammány, neustále bojovalo a dodnes není toto území vyřešeno. proč? Vždyť tady nic, absolutně nic není! Ale je.

Přeskočím historické bojůvky, šarvátky a války všelijakých kmenů, které se tu pohybovaly, přeskočím islámské misionáře, které do této oblasti mezi berberskými kmeny přinesly islám, období přelévání vlivu jednotlivých vládnoucích rodů arabské šlechty (šarífů) například z rodu Saadů.

Pak si to tu zabrali Portugalci, následně Španělé, do toho všeho se ještě montoval papež a tak dál, a tak dál. Zkrátka, nehostinná pustina a takový zmatek. Západní Saharou vedle velmi významné obchodní stezky av dobách dávno minulých se nedá hovořit o nerostném bohatství. Jsou to hrdí tuarégové, nebo berberské kmeny na kraji civilizace žijící, kteří se nesklonili před každou vládou. Zkrátka, je to hodně zamotané. V 19. století poušť opět získaly Španělé a celé toto území pojmenovali Rio de Oro „Zlatá řeka“, a přitom tady není ani voda ani zlato.

Ve skutečnosti vládl poušti a nomádským kmenům šejch El-Ajnin až do roku 1934, ale to už mluvím o moderní historii. Vyhlášení samostatnosti Maroka mělo několik háčků ao území se hlásily i sousední země. Alžírsko a Mauretanie by si ráda taky kousek vzala.

Již při získání samostatnosti v roce 1956 vyhlásil Maroko nárok na území, který byl v minulosti závislý – tzv. „Velké Maroko“. K těmto územím patřila později samostatná Mauritánie, Španělská západní Afrika a část francouzské Sahary (Alžírska) a francouzského Súdánu (Mali).

V roce 1960 OSN přijalo rezoluci garantující nezávislost kolonizovaných zemí av roce 1966 vydalo rozhodnutí, podle kterého mají obyvatelé Západní Sahary právo na vlastní sebeurčení. Svoje nároky na území Španělské Sahary vznesla v roce 1963 také Mauritánie.

Dostávám se k jádru problému. Západní Sahara měla právo na sebeurčení a chystalo se referendum. Tehdejší král Hasan II. Zorganizoval tzv. Zelený pochod na jih země s cílem obsadit Západní Saharu. 350 tisíc neozbrojených, to je nutno podtrhnout, Maročanů se vydalo na mírový pochod s jediným cílem, obsadit Západní Saharu. Což se povedlo.

Západní Sahara tak dodnes uvízla v jakémsi územním paskvilu. Lidové hnutí, fronta Polisario, usilovala o územní nezávislost Západní Sahary na Maroku.

Maroko „mírumilovně“ celé území obsadilo a investuje obrovské prostředky do infrastruktury, budování měst a láká Maročany ze severu k přestěhování na jih s tím, že zde nebudou platit daně.

Západní Sahara je tedy z větší části ovládána Marokem, které ji považuje za integrální součást svého území. Zhruba 20 % rozlohy země ve vnitrozemí je pak pod kontrolou osvobozeneckého hnutí Polisario, které si celé území Západní Sahary nárokuje a považuje ho za Saharskou arabskou demokratickou republiku (SADR). Zkrátka, nevzdává se, jen se stáhlo do území, na kterém si všichni vylámali zuby. Dobyvatelé, vojska, kolonizátoři.

Takže je to takto zamotané, OSN uvádí území jako nesamosprávné, ovšem neuznává nad ním ani marockou suverenitu, ani suverenitu SADR (tu uznává jen asi 60 států světa, vesmír třetího světa). A proč to všechno? Samozřejmě v moderní historii jsou to nerosty. Na území Západní Sahary se nacházejí fosforově významná ložiska poblíž města Bukra. Prozatím nevyrazná ložiska ropy, ale je jen otázkou času, kdy se slovo nevyrazný přemění na výrazné. Významný je vývoz písku a samozřejmě, v pobřežních vodách obrovské množství ryb, které zatím nejsou plundrované ohromnými rybářskými společnostmi. Sečteno a podtrženo, Západní Sahara stojí za trochu námahy.