Mrchožrouti z Pyrenejí

Pokud jedeme uzoučkými pyrenejskými silnicemi, kde za celý den potkáme pár aut, na prstech jedné ruky by se dali spočítat, máme velkou šanci, že v těch nejodlehlejších končinách zahlídneme pány těchto hor. 

Měli jsme veliké štěstí, že se nad námi objevilo ohromné hejno supů. A protože dravce jako takové mám hodně ráda a hodně jsem se o ně zajímala, a protože máme konečně náš internet, mohla jsem zapátrat, co nám to vlastně nad hlavou kroužilo. Je to hodně zajímavé téma a zde je jen pár informací o mrchožroutech v Pyrenejích. Když už tudy projíždíme, tak ať o zdejších obyvatelích taky něco málo víme.

 Pohoří Pyrenejí, které je přes 430 km dlouhé na pomezí Francie a Španělska, odděluje Evropu od Pyrenejského poloostrova.

Nejvyššími vrcholy snadno překonávajícími tříkilometrovou hranici a některé části pohoří se dají maličko náročněji, ale dají projet. Je to také místo, kde se ještě nachází zbytky evropské divočiny, hluboké rokle, skalní chrámy a suťová pole a kde ještě krouží majestátní dravci.

Na území Pyrenejí se rozkládají celkem 3 národní parky a lze tam zahlédnout v Evropě velmi vzácného orlosupa bradatého. Ovšem nejenom jeho, je zde celá plejáda dravců, a hlavně zástupci mrchožravých ptáků, jejichž přítomnost dělá z Pyrenejí velmi zajímavou lokalitu.

Asi nejdůležitější lokalitou je oblast Aragonie, kterou právě projíždíme. A ted trocha historie. Zajímavé slovo „Muladeres“ s kterým se ve spojitosti s mrchožrouty setkáme, označuje historická místa poblíž vesnic, kde farmáři od dávných dob sváželi uhynulá zvířata za účelem jejich likvidace mrchožrouty, ale nejednalo se jen o ptáky.  O ekologii se mluvit nejspíše nedá, ale nebezpečí šíření nemocí si farmáři uvědomovali velmi dobře a na tomto způsobu získávání potravy byli supi poměrně závislí.

Během minulého století došlo ke změnám v hospodaření na horských lukách a k omezení pastevectví. Mladí lidé utíkali z hor do měst za lepšími výdělky, a to velmi neblaze poznamenalo populaci nejen mrchožravých ptáků.  Méně pastevců = méně ovcí, koz, krav = méně uhynulých zvířat. Počty supů v přírodě, dravce závislého na existenci stádových zvířat, se tak výrazně ztenčily.

 V souvislosti s omezením nemoci šílených krav – BSE bylo navíc používání tohoto způsobu likvidace mršin v roce 2005 zakázáno. Chybějící potrava vedla k útokům hladových supů bělohlavých na ovčí stáda, probírání skládek a k dalšímu snížení jejich počtu. Dnes se opět blýská na lepší časy a opatrné přikrmování je po splnění přísných kritérií opět povolováno. Slovo Muladeres získalo v novodobé historii a v jazyce EU, dokrmovací místo mrchožravých dravců.

Nejpočetněji je v Pyrenejích zastoupen Sup bělohlavý (Gyps fulvus). Je to úctyhodně velký pták, je větší než evropští orli s výškou až 110 cm a rozpětím křídel až 265 cm. Samice snáší jen jedno vejce a po přibližně 50 ti dnech se líhne mládě, které zůstává na hnízdě až 5 měsíců.  Sup jsou schopen hladovět během období, kdy je bezvětří a deštivé počasí, pokud se však dostane k potravě, je schopen do volete nacpat až 6 kg masa.

Sup hnědý (Aegypius monachus) byl donedávna mizejícím druhem, v současné době se vyskytuje hojněji jen ve Španělsku, kde žije asi několik desítek párů. Dalších několik málo desítek žije na Kavkaze a v Turecku a také na Balkáně a středomořských ostrovech. Je to největší dravec v Evropě, celý tmavohnědý, s rozpětím křídel až 285 cm. Obývá otevřené pouštní a polopouštní krajiny, živí se mršinami, dokáže ovšem lovit oslabenou menší kořist.

Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus). Jde o dravce s poměrně úzkými křídly s rozpětím téměř 3 metry a výškou okolo 120 cm. Orlosup obývá ostrůvkovitě především vysokohorské oblasti, v zimě pak sestupuje níže do údolí. Žijí na třech kontinentech ve výškách obvykle okolo 2000mnm. Často obývají pusté, skalnaté oblasti, se srázy a soutěskami s výhledem na pastviny a louky položené níže. Potravou jsou až z 85% kosti, maso a zbytky kůží jsou důležité především v období krmení mláďat. Díky vysoce kyselému obsahu žaludku jsou schopni kosti strávit během 24 hodin, a to i pořádné kusy, 10 cm v průměru a až 4 kg těžké. Osvojili si důmyslnou techniku rozbíjení velkých kostí o skály. Vynesou vybranou kost do cca 50 až 100m výše, odkud ji pustí na pevnou skálu. Kost se roztříští a orlosup se dostane k výživnému morku.

https://www.youtube.com/watch?v=PPm-wr74G1I&feature=emb_imp_woyt   

Krásné video s orlosupem bradatým.

 Ovšem všichni tito dravci jdou z cesty pánu těchto hor a tím je Orel skalní. Přesto, že nedosahuje velikosti supů, všichni se mu klidí z cesty a pokud je někde mršina a poblíž kdesi na skalní římse sedí orel skalní, všichni čekají až se orel rozhodne a k potravě slétne, a až pak přijdou na řadu u hostiny supi. Zajímavé.