Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Suances - Kantábrie - Španělsko
16.11.2020Po včerejším celodenním dešti se až v poledne vyloupl krásný den.
Spali jsme na nádherném místě u majáku. Nikde nikdo, jen my, maják a pod námi bouří oceán.
Parádní zážitek. Je krásné spát u majáků. Samozřejmě, nesmí moc foukat.
Po snídani jsme odjeli zpět do města, než se rozeženou mráčky, protože dneska má už kolem oběda svítit sluníčko a my se chceme podívat kolem nás na útesy. Oceán buší do útesů, vytváří neskutečně krásné gejzíry vody a byla by velká škoda si okolní útesy neprohlédnout.
Městečko Suances nám velmi pěkně posloužilo s internetem, a tak si alespoň za dopoledne doděláme na počítačích rozdělanou práci. Já jsem doplnila vše do mojí Kuchařky na cesty, měla jsem spoustu neuložených receptů, sice připravených, ale jen u sebe v počítači. Zdenda si nahrál všechna videa na YouTube a poukládal naší fotogalerii na vzdálená úložiště, což už taky bylo potřeba.
Maličké městečko Suances je velikostí přesně podle našeho gusta. Pár domů, pár restaurací, malý přístav a hlavně, máme heslo na příjemně silnou wifi z nějakého hotýlku či ubytování nebo restaurace, nevíme.
Zdroj se nám nepodařilo podle jména najít, ale veskrze je to jedno, a protože je to firma, tak docela určitě nemají k dispozici jenom pár bajtíků, ale klasické firemní připojení na síť. Několikrát projela kolem policie a vše je v pořádku.
Nikdo s námi zcela evidentně nemá problém, a tak jsme v klidu. Samozřejmě, dodržujeme zákaz nočního vycházení, protože já už se většinou v tu dobu odebírám do svých komnat a ulice jsou tak prázdné, že by to bylo o strach se tady v noci brouzdat.
A samozřejmě roušky, ty máme stále u ruky. Je fajn, že na kolech nemusí být, protože to by byla velká otrava. Nicméně je vidět hodně cyklistů, kteří mají roušku za jízdy nasazenou, ale nikdy žádný cyklisti hltající kilometry, vždy to jsou spíše normální výletní cyklisti.
To je stejné, jako když vidíme hodně lidí, kteří jedou sami v autě a mají roušku. To si pak člověk říká, jestli taková přehnaná opatrnost není na druhou stranu pro ostatní řidiče nebezpečná.
Na jaře na ostrovech dokázali mít řidiči jedoucí sami v autě nejen roušku, ale volant svírali v igelitových rukavicích, jaké se poskytují u pumpy. Strašné. Opatrnosti nikdy není dost, ale na druhou stranu, čeho je moc, toho je příliš.
V poledne, přesně podle předpovědi naší drahé přítelkyně Windyty se nebe vyčistilo, okamžitě se udělalo teplo a my jdeme po obědě na túru kolem pobřeží. Zdenda si vzal droníka a osmíka a natáčí překrásné scenérie, které všude kolem nás vytváří rozbouřený oceán.
Jsem moc ráda, že jsme tady, že jsme nezměnili plány, protože by to byla škoda. A znovu a znovu musím tuto, opomíjenou část Španělska doporučit. Je to tu opravdu krásné, divoké, mohutné, dramatické, zelené, čisté, příjemné.
Já vím, už jsem zase zabředla do superlativů, ale ono to tak zkrátka je. Ten, kdo čte moje cestopisy déle ví, že dokážu být hodně kritická, někdy až moc, ale pak na druhou stranu nevidím jediný důvod, nepochválit pěkný kraj.
Před pár dny mě jedna naše příbuzná nadzvedla, protože mi řekla, že když se vrátíme z cesty, tak jen chválíme cizinu, jako by u nás bylo vše špatné. Nikdy nebudu lhát a hanět místa, země, které si to nezaslouží a hlavně, veškeré poznání je vyloženě subjektivní, je jen naše.
To, co se líbí mě, nám, nemusí se líbit druhému a pokud někdo nechce, tak ani na tom nejkrásnějším místě nenajde něco hezkého. A pak se mohu dál zeptat, jaké je to to nejkrásnější místo? Jaká byla, nebo je ta nejkrásnější země?
Nevím, ale jedno rozhodně vím a to, že poznání městeček, měst a vesnic nám cosi napoví, jak tu lidí žijí, tamní historickou ale i současnou kulturu, lidí, které potkáváme na ulici a jak s námi jednají v obchodě, poznání nás někam posune, minimálně nám rozšíří znalosti, povědomí a můžeme porovnávat co v kterém státě dělají pro lidi, aby se jim lépe žilo, jak se starají o dětská hřiště, parky, domy a svoje památky.
Zkrátka, je jedno, jestli cestujeme po naší České zemi nebo se touláme po okolních státech, hlavní je, že máme chuť poznávat a vzdělávat se. Už jenom tím, že louskáme průvodce, hledáme informace na internetu o navštívené zemi, místě, památce, tak se dozvídáme spoustu nových informací a je jedno, že si z toho až tolik nepamatujeme, však ono nám v těch hlavách přeci jenom něco málo do budoucna uvízne.
A abych jen nerozebírala, proč cestovat, tak jsme dneska odpoledne upekla sladké loupenďáčky plněné oříšky a rozinkami. Myslím, že se mi dneska obzvlášť povedly. Jsou hezky nadýchané. Jednoduchý recept, který je už v Kuchařce na cesty.
Tímto zdravím všechny kuchařinky a kuchaříky na cestách a i ty, kteří se na cesty teprve chystají. Dneska sem dávám tip na jednoduché, rychlé a vynikající sladké loupenďáčky, které pohodlně vytvoříme i v těch našich malých kuchyňkách. Dneska se mi loupenďáky obzvláště povedly.
3 hrnky hladké mouky + 1/3 změklého másla + 1/2 hrnku cukru + 1 žloutek + vanilkový cukr + kostka droždí nebo pytlíček sušeného + nastrouhaná citronová kůra z jednoho citronu + 1 hrnek vlažného mléka + špetka soli + 1 žloutek na pomazání + cukr a mák na posypání.
Vypracujeme tužší těsto, necháme cca hodinku kynout, rozdělíme na 10 dílů, rozválíme plátky, seřízneme na trojúhelníky a zavineme jako rohlíky.
Můžeme dovnitř zavinout nasekané ořechy a rozinky, nebo kousky čokolády na vaření.
Pomašlujeme, posypeme a pečeme v remosce 15 minut pod pukličkou a 10 min na barvu. Přeji všem úspěšné pečení a dobrou chuť.
