Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Cagnas de Onis - Asturia - Španělsko
23.11.2020Jsme poměrně vysoko v horách a je tu ziminka.
V noci bylo těsně nad nulou, a to není žádná sláva. Nicméně, je krásně vymetená obloha, a to nám dává naději na slunečný den.
Myslím, že odjíždíme tak akorát včas. V Posada de Valdeon, kde jsme stáli minulou noc už vyndávali z garáží pluhy, jasné znamení, horalé očekávají sníh, a to je nejvyšší čas odjet do teplých krajin.
Pod námi je vesnice jako kdyby se tady točil nějaký historický film minimálně z hlubokého středověku. Večer svítilo jen jedno okno, a tak je vesnice buď totálně opuštěná, nebo jsou všichni zabedněný, ale pro variantu opuštění mluví ještě absence kouřících komínů.
Dřeva je všude dost a dost a že by všichni topily plynem nebo elektřinou se mi nezdá. Nevíme, jestli domy jsou hlavně k pronájmům turistům a jako letní domy, ale každopádně, vypadá to hodně smutně, alespoň na dálku.
Docela určitě si tady nehrají na nějaké parádičky na domech a kolem domů. Vše je vysloveně účelné. Povětšinou kamenné domy bez velikých teras a balkonů, malá okna, staré dřevěné okenice.
Díky drsnému počasí a tuhé zimě si tu místní nepotrpí na nějakou přemrštěnou parádu.
Vyjeli jsme jen kousíček na mirador – vyhlídku, kde jsme měli původně spát, a tak si tu dáváme alespoň dopolední kávičku s buchtičkou. Je nádherný den, ale 1 °C je hodně studený, to je hodně málo.
Jenže, jakmile se do nás opře sluníčko je už krásně, ale ve stínu je zima jak na Sibiři. Taky zamrzlé potůčky s nádhernou krajkou ledu kolem sebe jen jiskří a všude kam ještě sluníčko nezasvítilo se bělá jinovatka.
Brrrr, jsem ráda, že nám vše funguje, hlavně bufík na teplo. V autě máme krásně, není nač si stěžovat, ale připravená rolba u silnice mě poněkud vyděsila.
Tak nějak jsem už odvykla cestovat na sněhu a námraze, oči mám až navrch hlavy a tiše se modlím, abychom už měli tuto část cesty za sebou anebo, aby zázrakem vyšlo sluníčko a svítilo a svítilo.
Některé úseky silnice skované před sluncem a v úzké soutěsce jsou posypané solí. Námraza na silnici byla asi pěkná a tady holt na nic nečekají.
Zkrátka i pro těch pár aut, které jsou ve vesnicích nad námi silnici posypou solí. Nebudu vymýšlet blbosti, jestli je sůl ekologická a jaká je vhodná.
S ohledem na to, že jsme v Národním parku, kterých je na rozlohu celého Španělska jen 15 a z toho jich je 5 na ostrovech, tak si myslím, že ekologové mají toto pod palcem a dohlížejí, tak jako na spoustu věcí týkajících se Národního parku, i na použitou kvalitu soli i s ohledem na to, že se tady volně, bez ohradníků, pase spousta kraviček a ovcí.
Těm by asi nějaké umělá, chemická posypová sůl nedělala dobře a místní farmáři by cestáře pěkně hnali, kdyby jim hynul dobytek po nějakých chemikáliích, námraza nenámraza.
Zastavujeme cestou dolů ještě na jedné vyhlídce, kde už jsme sice byli, také za krásného počasí, ale tyto výhledy do dáli se nikdy neomrzí.
Na takováto panoramata se můžeme koukat donekonečna. Dneska máme taky kliku na zvířátka kolem nás. Nahoře v horách chundelaté krávy, a teď na miradoru, akorát jsem dělala kávu, Zdenda venku fotil a najednou na mne kříží, ať se jdu podívat.
Po silnici si to štrapáduje veliký kamzík, nebo je to nějaký druh horské kozy, nevím, ale bohužel, nebyl tak blízko, a hlavně je ve stínu, tak fotka nakonec nedopadla valně. Ale když se pozorně koukneme, uvidíme veliké rohy. No a za chvíli byl pryč.
To červenka se Zdendovi hezky předvedla.
Normálně je to velmi plachý ptáček, ale tenhle byl zřejmě zvyklý na lidi, že mu něco hodí do zobáčku, a tak kolem nás občas prolétne.
Naše silnice se vine hlubokou roklí a pod námi zurčí potůček čím dál tím větší a nad námi se tyčí ohromné masivy skal. Jeden masiv stál opravdu za to.
Nejdříve nás upozornila značka na padající kamení, ale místu se nelze vyhnout.
Jedeme krokem, protože i Zdenda si chce prohlédnout, co je nad námi. Fotka z auta ukazuje, jak je svodidlo od padajících kamenů celé otlučené a o rozbitém asfaltu nemá cenu ani hovořit.
I menší kámen z té výšky by nám udělal slušnou díru do auta, radši nemyslet co by se stalo a jak bychom řešili díru v autě.
Jedeme krásnou oblastí z Posada de Valdeón zpět na silnici N621, kterou jsme sem přijeli.
Tam se nevrátíme k pobřeží stejnou cestou, ale maličko si zajedeme podívat se na obrovskou vodní nádrž Embalse de Riano, kde je i stejnojmenné malé město Riano.
Už z dálky je vidět město a nad ním překrásné panorama štítů hor. Úžasné pohledy.
Tady odbočujeme na silnici N 625, která nás už odvede k oceánu. Měli bychom padat k moři, ale stále se držíme poměrně vysoko, 1500 m n.m. což je hodně. Už jsme 30 km od cíle a stále jsme ve výšce víc jak 1000m .
No a pak jako nic, bez nějakého valného klesání jsme u moře. Ani jsem si to neuvědomila. Paráda. Stojíme v pěkném městečku Ribadesella, samozřejmě hned u vody.
Tady vytéká jakási řeka z hor a kousek od nás už je moře. Nábřeží je vysoko nad hladinou, ještě nezačal příliv.
Zdenda je nadšený a připojuje se k několika dalším rybářům a já se jdu kouknout do prodejny s doplňky, jestli mě náhodou něco neosloví na vánoční výzdobu. Neoslovilo, ale to už mi jede Zdenda naproti.
Chvilku nechám Zdendu samotného a už je problém. Nejen, že nás policie vyhodila, ale ještě přišel porybný, kontrola rybářských lístků a ten samozřejmě nemáme. Až dodnes jsme se domnívali, Zdenda byl bytostně přesvědčen, že chytání v moři ve Španělsku je bez povolenky.
Víme o pár zemích, které povolenku na moře vyžadují, ale Španělsko to docela určitě být nemělo. Takže ano, povolenka na chytání v moři ze břehu je povinná a my teda na radu kolegů rybářů jedeme zpět do vnitrozemí povolenku zakoupit. Ale o tom bude řeč až zítra.
Video z dnešního dne, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: 158 km
