Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Titisee město kukaček - Černý les - Bádensko - Württenbersko - Německo

  14.8.2021

  Další cesta nás vede do městečka Titisee, které je proslulé výrobou kukaček.

  

  Kukačkové hodiny, které všichni známe, protože je naše rodiče měli většinou v plastové podobě někde doma, nebo na chatě pověšené, se tady, v Černém lese vyráběly už v 17. století.

  

  V Titisee je veliké parkoviště hned u začátku městečka, které je vysloveně turistické. Ale to parkoviště je placené. Jen kousek dál je veliké vodní centrum s mnoha bazény a tobogány a zde je také možnost stání na okraji parkoviště a zdarma.

  

  Vodní areál, vstupné 37 eur je ohromný a řekla bych podle upoutávek, pro děti to musí být ráj. Nicméně, nás dneska zajímají kukačky, na které se sem jedeme podívat.

  

  Celé Titisse je vlastně jedna hlavní ulice, která vede až ke stejnojmennému jezeru s příšerně ledovou vodou, ale kde se dá na břehu svléknout a vykoupat.

  

  Ovšem, podle počtu koupajících bude voda opravdu hodně studená, protože drtivá většina jen polehává na břehu, ale za soustavné pozornosti množství turistů, kteří procházejí po hlavní třídě, což mi nepřipadá nijak lákavé.

  

  V některých restauracích hosté ukazují v mobilech potvrzení o bezinfekčnosti, ale někde na to nedbají, vlastně skoro všude, ale do stánků se suvenýry nosí všichni roušky.

  

  Ještě k těm kukačkám. Uvádí se, že velice chudý region Černého lesa neměl vlastně kromě pastevectví žádnou jinou obživu,

  

  a protože se místní zemědělci vždy nějak přes zimu živili výrobou dřevěných doplňků do domů, domácností a pro dobytek, tak se tu postupně vyvinulo i jemné řezbářství a začalo se zde už v 17. století s výrobou hodin kukaček. Bohužel, nemáme internet, abych našla nejstarší dochované obrázky celodřevěných kukaček, ale představme si, že tenkrát se tady hodiny vyráběli i s dřevěným mechanismem.

  

  Dříví v okolních lesích je dost a dost a v druhovém výběru, tak nebyl problém s materiálem na hodiny.

  

  Až do 19. století se hodiny vyráběly, vyřezávaly s celodřevěným mechanismem a vyvážely do celého světa. Do zbytku Evropy a Ameriky se vyvezlo na miliony kusů kukaček. Potkali jsme prodejnu s regionálními specialitami a tam kromě pálenky, medu a různých špeků a uzených mas, mimochodem, velmi drahých, měli i ohromnou nabídku kukaček v různých cenových třídách. Každopádně, některé kukačky, ty nejdražší připomínají pohyblivý betlém.

  

  Maličké, perfektně vypracované pohyblivé figurky jsou úžasné. Celé domy jsou překrásně vyrobené a pokud pomineme pro někoho možnou kýčovitost, tak jsou to řekla bych umělecká díla. Každé kukačkové hodiny jsou jiné.

  

  Samozřejmě, ty nejlevnější se vyrábějí sériově, protože jsou zabalené v krabicích na prodej, vždy od vzoru pár kousků, ale i ty se liší. Velké domy jsou luxusně vypracované, kdy chvíli se hýbe panáček sedící za stolem s půllitrem piva v ruce a pak se rozhýbe mlýnské kolo a do toho paní vykukuje z okna a nahoře kuká kukačka. Platí, že čím je dům větší, tím je tam více postaviček a zvířátek a doplňků a tím jsou samozřejmě domy krásněji vypracované, a i patřičně drahé. Úpadek odvětví řezbářsko-hodinářského v 70. letech 20.století se dneska už zase vyrovnává díky prosperitě zemědělských statků, a hlavně díky módnosti a poptávce po originálním zpracování. Velmi často si bohaté statky objednávají kukačky podle předlohy svého domu.

  

  Tam samozřejmě je cena někde úplně jinde a uvádí se, že výroba takových to velikých kukaček v podobě konkrétního domu podle předlohy a se spoustou postaviček lidí a zvířat trvá velmi zručnému řezbáři až půl roku.

  

  Na nábřeží jsme si dali pivko a radler, káva by byla za stejné peníze, 3,5 eur a studené pivko nebo ledový radler v takovém vedru osvěží mnohem víc. A už jdeme zpět domů. Cíl cesty splněn a můžeme v klidu odjet.

  

  Dneska je velké vedro a dusno, a tak se rádi skováme do stínu auta. Jen jsem uvařila z lištiček bramboračku a večer vyndal Zdenda centrálu abych upekla borůvkový dort s drobenkou. Tady mají všichni židličky venku, někteří dokonce vaří venku večeři a mají vytaženou markýzu. Skvělé. Jen vaření v rozpáleném autě není až tak příjemné, ale k večeru začal pofukovat chladnější větřík, honí se mraky a ochladilo se.

  

  Na druhou stranu bych pochválila izolaci dnešních obytných aut, protože pokud nezanedbáme včasné zatažení stínících rolet, v autě je příjemněji jak venku. Uvařila jsem bramboračku, vepřový eintopf podle švábského receptu, a nakonec až k večeru upekla koláč, který dopadl přímo luxusně. Jen Zdenda měl drobnou nehodu s centrálou. Když jí večer zhasínal, vypínač se rozbil, utrhl. Zdenda si myslí, že je to tím, že za vypínač vzal větší silou než bylo zdrávo. Já si myslím, že už to taky mohla být únava materiálu, přeci jenom máme a používáme centrálu 7 let. Každopádně, mám to silného mužského! Jenže, bohužel, zítra ráno se bude muset pokusit vypínač spravit a to znamená, že hned tak, podle plánu neodjedeme.

   Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

  Dnešní trasa je:

  

« Předchozí | Další »