Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Posada de Valdeon - Kantábrie - Španělsko
22.11.2020Ráno jsme čekali až se drobet oteplí.
Zabalili jsme vše na celý den, včetně teplého oblečení. Oběd se svačinkou jede samozřejmě s námi, teplý čaj a rezervní fusekle jsou samozřejmostí. Je pěkná zima.
V noci jsme měli něco kolem 2 °C a v 9 hodin pouhopouhých 12°C. V jedenáct se konečně sluníčko odhodlalo a začalo hřát. Sedáme na kola a vyjíždíme. Po 300 m zastavujeme a oblékám si bundu. Dalších 200 m a mám na rukou pletené rukavice.
Za jízdy je pěkná zima, a tak, než vjedeme do rokle, tak ještě přichází ke slovu nepromokavá bunda, která neprofoukne, kulicha jsem zapomněla a na šálu jsem ani nevzdechla. Chyba, hodila by se. Zdenda není taková křehotinka jako já, ale tak to je.
Zdendovi stačí jedno oblečení, ruce mu nemrznou a vlastně na sebe dooblékne jen bundu. To já už jsem jako cibule, a to mi ještě leccos chybí. Na závěr vyměňuji pletené rukavice za cyklistické zimní a konečně je mi teplo i na ruce.
Takže tak, není to se mnou jednoduché. Jedeme vlastně úsek, který jsme chtěli jet autem, do posledního městečka v tomto úseku hor, Cain de Valdeon, kam už byl pro nás zákaz vjezdu.
Jedeme stále z kopce a jen brzdíme. Padáme hodně hluboko do nitra pohoří Europa. Vlastně nějakých 9 km jen jedeme z kopce. Zdolali jsme občas velmi prudkým, 25 % sešupem 700 výškových metrů.
Naštěstí provoz, i když je neděle je minimální. Jestli jsme potkali 4 auta, tak je to hodně, a to je krásný den, ale už je zima, a to sem nikoho moc neláká.
Městečko Cain de Valdeon je vysloveně pár domků pouze pro turisty.
V každém domě je ubytování od hostelů po hotýlky a pár pokojích, ale vše je to v tradičních domkách, které jsou, jak jinak pěkné. Samozřejmě, restaurace, ale ty jsou všechny zavřené.
Kola jsme podle plánu zamkli za jedním domkem kola a jdeme se podívat, jen pár kilometrů do rokle, která je známá jako Ďáblovo hrdlo.
Původně se chodilo po břehu říčky po různých stupních a dřevěných lávkách, ale později správci parku získali peníze a vyhloubili ve skalní stěně spoustu úžasných tunelů
a vznikla tak překrásná cesta nad říčkou Cares. Celá cesta roklí je dlouhá cca 15 km, ale pak se musí počítat s cestou zpět.
Dne 9. července 2003 UNESCO schválilo status biosférické rezervace pro národní park.
Picos de Europa je jednou z několika biosférických rezervací v Kantaberských horách, které jsou integrovány do jedné super-rezervace známé jako „Gran Cantábrica“.
A máme další UNESCO na našem seznamu.
Mimochodem, pokud by někoho zajímalo, co vše jsme už navštívili a viděli, máme docela hezky uspořádané UNESCO památky zde na stránkách.
Snažíme se i do navštívených zajímavostí vsunout i naše postřehy, rady a tipy. Ale to jen na okraj.
Roklí jsme ušli tři kilometry tam a tři zpět.
Podle Zdendy a mapy, ale podle mne to bylo rozhodně mnohem víc! Nicméně, vracíme se ke kolům na oběd. Jak tak koukám, máme hlídače, velikého kocoura, který se uložil u kola.
Koček je tu strašně moc. Jsou všude, ale jak je vidět, jsou i dobře živené.
Nakonec jsme kus oběda dali odrostlým koťatům, ale bylo toho málo. Tak aspoň něco.
Jedeme zpět, a to už jen do kopce. Samozřejmě, šlapeme, co to dá, ale stejně i přes zimu, je stoupání hodně prudké a dlouhé, tak chladíme. Zdenda si pochvaluje že je cestou několik pramenů vyvedených jako pítka, a to se motory chladí jedna dvě.
Dojíždíme do cíle k našemu Flíčku, kde jsme kromě kolegy z Německa zůstali osamoceni. Mimochodem, na dnešek nás tady spalo 13 obytných aut a vestaveb, paráda.
My jsme ještě na městském internetu honem vložili do administrace stránek fotky z dnešního dne a se soumrakem odjíždíme na parkoviště pár kilometrů za město.
Původně jsme chtěli dojet až na vyhlídku, 5 km od nás, kde má Zdenda vytipované stání, ale cestou máme pěkné parkovišťátko nad vesnicí, a tak jsme zůstali tam. Na vyhlídku dojedeme zítra.
Video z dnešního dne, klikni na tento odkaz.
Nakonec jsme na kolech ujeli 20 km a pěšky roklí 6 km.
