Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Viveiro - Galicie - Španělsko

  12.12.2020

  Příšerná noc za námi a děsný den před námi. Včera večer jsme kvůli silnému větru na vyhlídce přejeli do přístavu, až na konec za sklady ryb.

  

  Několik kamionů stálo před halou, ale dost daleko od nás. My se postavili až ke kamenné zídce hned u moře, Zdenda ogriloval ryby, ale netušili jsme, že kanál na dešťovou vodu, který je hned u nás, je spojený s oceánem, tak šikovně, že v noci, když začal vrcholit příliv, šly vlny zpět do kanálu a nadzvedávaly poklop, který dělal neskutečný kravál.

           Duchové jsou tu                          https://youtu.be/mfDKxfCUQcs

   Malá vlna znamenala jen takové decentní odfouknutí, nadzvednutí poklopu, který chvíli jen drnčel, velká vlna, tak to byly rány poklopu, které tlaková vlna nadzvedla o několik centimetrů a pak se poklop s rachotem vrátil na své místo. Postupně na poklop Zdenda navršil několik kamenů až v půl druhé v noci přitáhl ohromný balvan a my jsme konečně mohli slastně usnout. Ráno, jak jinak prší a prší a hlavně, sklady vedle nás se probudili k životu a dělají díky ohromnému chladícímu zařízení kravál.

  

  Zdenda chtěl tady dneska rybařit, ale když už jsem zralá na druhý ibalgin, dunění v hlavě se začíná synchronizovat s duněním kompresorů, tak tvrdě odmítám tady stát.

  

  Nabízela jsem několik možných variant, kam se po molu přesunout, hlavně od hluku chlazení, ale asi to nebylo to správné místo na rybaření, a tak nakonec jedeme dál. Hlavně, posádka se vzbouřila. Podle předpovědi první slunečný den můžeme očekávat až někdy ve čtvrtek a máme sobotu ráno!

  

  To je další týden deště a já už tak nějak ztrácím smysl v tom zde setrvávat. Máme před sebou ještě skoro 1200 km mořského pobřeží na hranice Portugalska, které se samozřejmě nedá celé projet, spousta křivolakého pobřeží, různých útesů, kam se ani nedá dojet, ale i tak to odhaduji na minimálně poloviční délku po silnici a pokud si vezmu, že bychom měli ujet nějakých 30 km denně do našeho plánovaného limitu 1000 km měsíčně, tak se na hranice Portugalska dostaneme v polovině února a jak to vypadá, tak prosinec a leden bude v podobném gardu jako je to teď. Slunečno je až od úrovně Porta, a hlavně na východním pobřeží Španělska. Takže, vážení, pokud by někdo plánoval jet na západní pobřeží Španělska tak maximálně do začátku prosince. Pak už to tu stojí za starou bačkoru. Jistě, pokud vysvitne sluníčko, je tu příjemně, ale to musí vysvitnout a jak to tak vypadá, tak to moc často nehrozí.

   

  Ale zase z příjemného soudku.

  

  Dneska se oproti předpovědi na pár hodin udělalo krásně, což samozřejmě kvituji. Jedeme na maják Faro de Doncadoir.

  

  Jak je vidět, je tady opravdu unikátní sbírka majáků a naštěstí máme ohromnou kliku, je krásně!

  

  Takže i snad pár foteček bude hezkých. Už jsme viděli spoustu majáků, ale tento patří k těm krásným. Ovšem jaké bylo naše překvapení, když jsme přijeli a u majáku stálo policejní auto.

  

  Říkala jsem si super, když se dají do řeči a pokud budou milý, tak je pohostím jablečnou kapsou, ale jen jsme hezky pozdravili, oni hezky pozdravili a odjeli.

  

  Byli na kontrole majáku. Zcela evidentně je nezajímáme. Stejně je to paráda, když je sluníčko. To se hned lépe žije, protože ten permanentní déšť mi už leze na nervy. Mám ráda déšť, když nám bubnuje do střechy auta a krásně se při tom usíná.

  

  Mám ráda déšť, který umožní den dva postát, dočíst knížku, v klidu uvařit nebo upéct nějakou dobrotu. Mám ráda déšť, kdy nikam nemusíme, kdy jsme v poklidu domova a jen tak lenošíme a podíváme se na nějaký pěkný filmík.

  

  Ale všeho moc škodí a pak už jsem z vytrvalého deště nepříjemná, nervózní a řekněme si to upřímně, protivná i sama sobě.

  

  Jedeme krajinou, která je zalitá sluncem a protahujeme se vesničkami, které snad už menší nemohou být.

  

  V naší oblasti budou závody rallye aut, a tak jsou některé silnice uzavřené. Ovšem druhý zátaras byl hodně mimo naše očekávání a plány. 

  

  Jsme vráceni zpět a už jedeme mezi pastvinami a vlastně moc nevíme, kde jsme.

  

  Vlastně, vůbec nevíme, kde jsme a kudy vede cestička zpět. Jedeme vlastně po těch nejmenších cestách, které už jsou v navigaci bez jakéhokoliv čísla. Zkrátka to je to samé jako s otevírací dobou malých obchodů v malých městech.

  

  Tam se taky nikdo nedoví od kolika do kolika mají otevřeno, protože proč to na dveře psát, když to všichni vědí a všechny nechává v klidu, jestli otevřou poté svojí siestě ve tři, ve čtyři anebo v pět odpoledne.

  

  Pravda, pak klidně mají otevřeno do devíti večer, ale to je to samé jako se silnicí mezi vesnicemi, kudy dneska projíždíme. Proč je číslovat, když všichni, kdo tu bydlí je znají a stejně tudy nikdo cizí nejede!

  

  Příjemné městečko Viveiro, kde je dnešní cíl a samozřejmě, stání pro obytná auta.

  

  Ovšem tady to stání je absolutní výjimka. Vše je placené, i voda, což jsme neviděli hodně dlouho a hlavně, tady chtějí dvě eura za hodinu připojení na elektřinu anebo 100l vody.

  

  Vodu bych ještě za tu cenu chápala, ale dvě eura za hodinu proudu je trochu moc a to, když jsme přijížděli ke stání a viděli stojany, tak jsme si říkali, že bychom se připojili na proud, abychom dobili baterky, ale běžné je třeba 2 eura za 12 hodin a podobný ekvivalent.

  

  Ještě jsme dneska projížděli město a hledali internet. Opět docela oříšek, ale nakonec díky aplikaci na hesla a díky anténě máme internet z přístaviště lodí. Slabý, ale aspoň něco. Ve finále se ukázalo, že vlastně neotevřeme ani zprávy. Takže, zase nic. 

  Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

  Dnešní trasa je: 31 km 

  

« Předchozí | Další »