Parkování ne jen na noc

Díl první - první týdny v Maroku 

Předesílám, že zde popisujeme pouze naše zkušenosti. Parkování ve vestavbě může být docela jiné. Vestavba je, méně nápadná, dostane se na místa, kam my už nemůžeme zajet a mladší cestovatelé mohou hodnotit míru rizika zcela jinak než my.  Následuje druhý a třetí díl. 

Parkování v Maroku je řekla bych zajímavé. První zkušenosti nám ukázaly, že parkoviště, které je celý den zdarma se odpoledne stane placeným bez předchozího varování. Vypadá to tak, že v poledne zastavíme na řádně označené parkoviště s tím, že je zdarma. Ostatně v aplikaci Park4night je také uvedeno jako zdarma. Odpoledne přicházíme z města a ejhle, je tam pán v zelené, oranžové, žluté vestě, mává lístky a chce parkovací.

Trochu se bráníme, argumentujeme tím, že parkoviště je zdarma, a nakonec nabízíme malou částku, aby byli všichni. Pán chce přemrštěnou cenu s tím, že jestli nechceme zaplatit, ať odjedeme. Spoléhám se na to, že zaplatíme. V městečku, jak jsme viděli je spousta jiných parkovišť zdarma, kde nikdo nevybíral, ovšem ukazuje se, že všechna parkoviště jsou v odpoledních hodinách obsazena samozvanými výběrčími. Tak tedy odjíždíme.

 

Parkoviště, placená, pro obytná auta jsou, rozházená po celém Maroku a jak to vypadá, budeme si muset plánovat cestu tak, abychom vždy dojeli na takové místo a parkovali v klidu. Parkoviště u měst, která jsou nějakým způsobem výjimečná a zajímavá je vždy placené, s obslouhou, a tedy i relativně bezpečně. Podle toho, jak je velké parkoviště a vytížené v dané lokalitě se odvíjí i cena za parkování.

Někdy je to opravdu o pár korunách, někdy je parkoviště dražší, drahé a i na zdejší poměry předražené, ale vždy placené. Ideální je parkoviště, kde platíme i za noční stání. Vyplatí se, protože stejně bychom platili za denní stání a pak ještě musíme najít stání na noc. Například v Marrákeši je velké stání hned u bran do starého města kde denní stání stojí 50 Dir, ale na 24h 150 Dir. Je to hodně, ale pokud si chceme prohlédnout Marrákeš, neparkovat daleko a nejet do města, je to jediná volba.

 Další zkušenost kolegů z letoška, ​​kdy zaplatili na parkovišti stání na noc. Večer se obsluha vytratila, a nakonec přijela policie a kolegy z místa vyhodila.

 Stalo se nám, že jsme odpoledne zaplatili podle ceníku za celodenní stání. Denní se ještě dalo zaplatit jen za hodiny stání, prohlídka města a odjezd anebo den a noc. Dostaneme lístek z terminálu, platí se až při odjezdu.

Přesto, že jsme byli ubezpečováni, že je cena za noční stání konečná, stejně nám byl účtován poplatek ještě za hodiny. Obsluha parkoviště může slíbit hory doly, jen abychom u nich zaparkovali, ale pak přijedeme k pokladně, jiná obsuha nám už vytiskne platební lístek a vše je jinak. Ráno při odjezdu nám byla účtována cena za noc a připočítaná cena za hodiny. Nestačíme se divit a rozčilování nebo argumentace jejich cenníkem je nám houby platná.

Stání na divoko na parkovišti se zatím jeví jako docela problém. Zrovna dnešní zkušenost. Veliké dlouhé značené parkoviště na okraji města, na písku, kde přes den stojí pár aut.

Parkujeme hodně stranou, abychom nikomu nepřekáželi, ale místa je všude opravdu hodně. Večer v osm hodin přijíždí policie s tím, že musíme odjet a posílají nás 5 km daleko do vedlejšího městečka, kde můžeme parkovat. Odjíždíme. Parkujeme v rozestavěné vilové čtvrti, kde je možnost na stání nepřeberně, parkujeme pod lampou pár metrů od silnice. Ve čtyři ráno přijíždí další policejní hlídka, budí nás s tím, že tady parkovat nemůžeme a posílají nás mnoho kilometrů do vnitrozemí, kde je kemping. Až když argumentujeme, že nás jejich kolegové poslali sem a že se za pár hodin vracíme na prohlídku města kterou máme v plánu. Svolují, můžeme tu do rána zůstat.

Další možnost je parkování u benzínky. Požádáme obsluhu, jestli zde můžeme přespat, což není problém. Jednou jsme stáli přímo luxusně v zadní části benzínky, jednou to nebylo nijak příjemné, od brzkých hodin začal docela silný provoz.

V Maroku jsme zatím velmi krátce na to, abychom mohli čerpat z větších zkušeností. Je možné, že na severu, kde je více turistů je situace s volným parkováním mnohem horší. Uvidíme, jak to půjde dole na jihu a nebo ve vnitrozemí.

Díl druhý - pět týdnů v Maroku

Kempink Sidi Ouarzeg je další kemp, který je na cestě a kde strávíme den, dva. Tak jen pár slov, jak to tady s parkováním na noc chodí.

Problém, je, že v Maroku se nedá stát tak jak jsme zvyklí z Evropy na STLP nebo ze Španělska. Samozřejmě, mluvím o obytném autě nebo vestavbě s klasickým motorem, podvozkem a tak podobně.

( některé fotky jsou použity v prvním díle)

Pokud budeme mít terénní obytné auto a s pohonem na všechny 4, tak je situace maličko jiná. Ale jen maličko, protože tak jak vidíme policii jen na příjezdech do měst, kde kontrolují bůh ví co, tak nás večer z pěkného místa nad oceánem vyženou.

Je toho hodně k dohledání v aplikaci na stání park4night. Když už konečně najdeme pěkné místo mimo kemp, v recenzích se dočteme, že je v noci vypakovali a poslali do kempu. Takových recenzí na různá místa je tam spousta.

Samozřejmě, někdo může mít kliku, že unikne bystrému zraku místní policie, ale pokud se taková věc děje, nikdo netouží být v noci buzen a nucen odjet kamsi do dáli. Takže občas, když jen projíždíme a potřebujeme jen přespat, lze vzít za vděk spaní na nějaké vedlejší ulici, jako my na dnešek, ale na nějaké delší stání, den, dva to není.

Hlavně, děti jsou zvědavý a dospěláci nám chodí kolem auta po chodníku. Je teplo, tady je přes den krásných 25 ve stínu a být zavřený v autě není žádná slast. Pak je tu všudypřítom ohromný nepořádek, zkrátka bordel, a když už stojíme na hezkém místě, někde na útesu nad mořem, tak se díváme jen do dáli, protože kolem nás je spousta igelitů, plastových flašek a tašek s odpadky.

Krásná rokle, přijdeme blíž a ona je plná odpadků. Takže nakonec vezmeme za vděk kempem, abychom si mohli dát ven židličky, byli a seděli v čistotě. Kempy jsou vždy perfektně čisté.

O kempy se stará personál a hlavně, do kempu jedou Evropani a ti jsou už naučený své odpadky odnášet do nádob k tomu určených.

Ale ne, vážně, rádi jedeme do kempu, protože si v něm odpočineme od všeho a jsme v klidu a pohodě. Tak a když už jsem vysvětlila, jak to tady chodí se spaním na divoko, tak stojíme před dalším rozhodnutím, jaký kemp zvolíme.

Na severu je velký výběr, čím jedeme níž, na něj, možnosti se ztenčují. Takže máme kempy od zhruba 50 Dir až po 150 Dir a víc, stále počítáme x 2,50 Kč. Levnější i dražší mohou být velmi pěkné, ale i na prachu a bez valného zázemí a vůbec to není o ceně.

Jestliže je to kemp ve městě, i maličkém kde je možnost zajít do restaurace na oběd nebo kávu, tak je kemp samozřejmě dražší. Stání na hlídaném parkovišti může být stejně drahé jako kemp se zázemím.

A zase, stání na prašném podloží může být i ve velmi drahém kempu a pokud začne foukat, je to peklo. Většina kempů má toalety a sprchy.

Toalety nikdo moc nevyužívá, zato sprchy jsou v permanenci. Kemp jako jsme nyní má sprchy nové, luxusně obložené, ale málo udržované.

Mnohem dražší kemp, kde jsme měli sprchy snad z první republiky a na své stáří i vypadaly. Všechny kempy se pyšní WIFI, ale málokde jí opravdu mají a pokud ano, tak velmi slabou.

Všude je výlevka, ale ne všude je v ceně voda a elektřina se snad vždy platí. To jen dražší kempy ji mívají v ceně, ale jen občas, spíše je to výjimka. Bazén je taky velká neznámá. Pokud je čistý, tak je ledový a pokud je špinavý, zelený tak i kdyby byl teplý, stejně by se v tom člověk nekoupal.

Kempy mívají pračky a obyčejně jsou za 40 Dir, což jde. Některé kempy se jen tváří jako kempy, ale mohou být jen ohraničené veliké parkoviště pro obytná auta s výběrčím, ale opět místní chodí kolem nás a opět mohou být i drahá stání. Stalo se nám, že nás výběrčí upozornil, abychom nic nenechali přes noc venku, máme vše uklidit, což by se v hlídaném kempu nemuselo.

No a pak jsou kempy plné Francouzů, kteří dokáží kemp zcela zaplnit. Jsou to taková Francouzská městečka a pokud je někde místo, tak zcela určitě na tom nejhorším místě. Překvapilo nás, kolik je tady Francouzů. Ohromné ​​množství, ale nepotkáváme je na cestě, vidíme je až v kempech, kde jednoznačně převládají.

Francouzi nestojí o poznávání, nebo ho už mají za sebou, ale jedou po dálnici do domluveného kempu, kde se snad všichni znají a pak v recenzích čteme, jak se dokáží báječně do pozdních nočních hodin bavit.

Viděla jsem u kolegů z Francie otevřený kufr plný papírových krabic vína. Ten člověk si sebou vezl plnou garáž vína! Nic nenechal náhodě a řekla bych, podle prázdných lahví v odpadkových koších, není sám.

Všichni jsou na Maroko pečlivě připravený. O spaní na divoko, na parkovištích a v kempech se určitě ještě zmíním.

 Díl třetí 2,5 měsíce v Maroku

I po skoro třech měsících pobytu v Maroku je parkování stále problém. Pokud se podíváme na park4night, tak tam máme nepřeberné možnosti na stání. Jenže, při bližším prozkoumání zjišťujeme, že spousta míst je na hlavní silnici, další množství je jen na denní stání, což se dočteme až v recenzích, kdy spáče opakovaně budí policie, aby odjeli. Jenže kam?

Máme klopotně vybrané místo, ale v jedenáct hodin v noci budeme těžko hledat další možnost. Pak je hodně míst, kde sice zaparkujeme, ale během pár minut se seběhnou výrostci z dalekého, širokého okolí a jsou drzí. Nakonec nás rychle donutí odjet jinam. I kdybychom měli pytel peněz, dárků a já nevím čeho všeho, bude to málo.

Vůbec nejhorší stání je na okraji malého města nebo vesnice. Sice nikomu nepřekážíme, nikdo nás nevyhodí, ale permanentní pozornost půlky vesnice snese jen opravdu silná nátura. Nejlepší jsou hlídaná parkoviště, kdy obsluze parkoviště dáme požadovaný obolus a tiše doufáme, že po odchodu výběrčího nepřijede policie a nevyhodí nás. Samozřejmě, nejlepší jsou kempy, ale těch je poměrně málo.

Jsou hlavně podél Atlantiku, ale zase jen zhruba do půlky východního pobřeží. Pak je kempů velice málo a nejhorší je, když do kempu dojedeme a on je zavřený.

Přesně to se nám stalo v den, kdy jsme dojeli ke Středozemnímu moři na hranicích s Alžírem. Ve městě byli dokonce dva kempy hned vedle sebe. Paráda, jeden si vybereme a tam budeme tak dva tři dny. Recenze u jednoho končili na konci prosince a druhý má najednou napsáno zavřeno. Jeden kemp nám ke štěstí stačí, ale i on je nakonec z nějakého důvodu uzavřený a mnoho kilometrů dál není další kemp, kde bychom v klidu složili hlavu.

Takže opět končíme na ulici, kde nám okolo auta chodí lidé, samozřejmě zvědavý, nemůžeme si dát ven křesílka a vůbec. Pokud se nedá dělat nic jiného a stát někde nějak, Zdenda má vždy několik plánů na stání. I když má přečtené recenze, což ho stojí každý večer spoustu času, tak stejně projedeme několik možností, než se nám místo aspoň trochu líbí. A to mohu zodpovědně prohlásit, že za ty roky cestování jsme hodně slevili z požadavků na noční stání.